gudaulin

Už delší dobu se pokouším objevit nějaký skrytý poklad slovenské hrané tvorby, něco z archivu, co mi dosud unikalo, ačkoli jde o mimořádný počin. Víckrát jsem se přesvědčil, že filmy, které mě dosud míjely, za to opravdu nestály. Tentokrát jsem se ale trefil do černého. Tři dcery se podobají tomu nejlepšímu z Kachyňovy tvorby, snad nejblíž mají motivem řeholnice, která musí najít smysl života mimo klášterní zdi, k Noci nevěsty. Uher ale používá jiný styl a kormidluje příběh jinam. Ve střetu těch, co představují vítězný pokrok, s těmi, co budování nového světa překážejí, používá režisér hořkou ironii a obě strany konfliktu ukazuje v hodně nelichotivém světle. Pokrokový předvoj společnosti ztělesněný trojicí funkcionářů představuje jako chlípný, zbabělý a trapně pokrytecký, matku představenou jako cynickou intrikánku a společenství jeptišek jako bigotní a zapšklou komunitu. Obě strany pak shodně neschopné soucitu. Když je třeba, ustoupí všichni ze zdánlivě nesmiřitelných ideologických pozic a jeptiškám najednou nevadí snaživě papouškovat režimní fráze na školení, zatímco funkcionáři se s těmito vnějšími rituály spokojují a nechávají své svěřenkyně žít více méně po svém. Je to vlastně podobenství života v reálném socialismu. Z tohohle festivalu malosti vyčnívá jediné lidské stvoření, u kterého vítězí obětavost a vědomí odpovědnosti. Copak se s ním asi stane? Celkový dojem: 90 %.

Komplexní, vyčerpávající, nemanipulující, historicky přesné a především pracující s kontextem, nesděluje pouze, co se stalo, ale proč se to stalo, jaké mohly být alternativy a kdo za rozhodnutími stál. Je úlevné vidět dokument, který se nespoléhá na animace nebo hrané pasáže, ale pracuje s archivními materiály, nezjednodušuje a nesnaží se diváka lapit na efektní triky. Takhle nějak si představuju profesionální, kvalitní dokument. Jedinou nevýhodou pro někoho může být, že vzhledem k délce a množství faktů předpokládá hlubší zájem o problematiku. Není to zkrátka film, u kterého můžete provozovat domácí práce nebo si povídat s přáteli. Celkový dojem: 90 %.

Jen nemnoha filmům se podaří stát se bojištěm v urputně vedených kulturních válkách současnosti. A nejen to - stát se dokonce milníkem, který jde proti panujícím trendům. Do konce 80. let prosazovala cenzuru pod vlajkou náboženství a mravopočestnosti pravice - své by mohli vyprávět např. členové skupiny Monty Python při natáčení Života Briana. Poté štafetu pod záminku boje proti sexismu, rasismu a xenofobii převzala kulturní levice a bylo vidět, že ji to tažení za formování nové morálky vážně baví a že tvůrčí svobodu dokáže omezovat stejně jako kdysi církev. Kočičky vrátily do hry odepisované konzervativce, kteří vzpláli rozhořčením nad údajně pedofilním charakterem díla a snažili se dosáhnout zákazu promítání poukazem na sexualizaci nevinných dětských duší. Na to, kolik vášní snímek vyvolal, jde až překvapivě o nevinné a jemné dílko, jehož vznik byl evidentně motivován opačně - snahou před sexualizací dětí varovat. Mimochodem, v tomhle podání mi ona starostlivost přijde vlastně přehnaná. Reklamní průmysl, pop-music nebo modelling představují reálnou hrozbu a takové dětské soutěže miss jsou mimořádně odpornou formou zneužívání dětí, kterou by bylo záhodno filmařsky odhalit a odsoudit. Napodobování provokativních tanečních kreací popových tanečnic partou holek na začátku puberty mi přijde jako spíš námět pro komedii než kritické drama. Každopádně film se nezabývá manipulací ani sexuálním násilím a pro mě osobně bylo zajímavější jeho pozadí, kde vykresluje život přistěhovalecké komunity a jen tak mimochodem zaznamenává plíživý rozklad francouzské společnosti stmelené kdysi nacionalismem a republikánských sekularismem. Pokud mám hodnotit čistě filmovou stránku, na to, že jde o debut, je to promyšlené, chytře vystavěné a řemeslně zručně natočené dílo, které bych za normálních okolností ohodnotil 4 hvězdičkami. Vzhledem ke zlomyslným odpadům některých uživatelů databáze přihodím pátou. Těm puberťákům to nevyčítám, protože podobně si počínali senátoři, guvernéři a další potentáti světové politiky, kteří jsou o pár dekád starší a mají za sebou dlouhou dráhu ve společensky odpovědných funkcích. Celkový dojem: 85 %.

Papírový dům předcházela pověst mimořádné událost na poli heist žánru a první série to víceméně potvrdila. Je to vtipné, originální, drží to pohromadě a je to obsazené zajímavými neokoukanými herci. Seriál se vrátil k trendu, který kraloval v 70. a 80. letech, tedy k šarmantní partičce kriminálníků, kteří vytírají zrak státní moci a z policie dělají bandu šašků. Logické díry nemají takový rozměr, aby mi nějak překážely, uvidíme, kam hrdiny povede druhá série. Bál jsem se, že můj dojem pokazí řada "šokujících" zvratů a konspirací á la Útěk z vězení, ale není to zatím ani zdaleka tak otravné jako zmíněný americký kousek. Celkový dojem: 90 %.

Po celosvětovém úspěchu Breaking Bad hledali američtí producenti látku, která by přes odlišná východiska, jiné hrdiny i konflitky používala podobné prvky a vývoj postav jako legendární majstrštyk Vince Gilligana (ano, patřím k těm, kteří jistou spojitost mezi oběma seriály nacházejí). Opět tu máme navenek seriózní vypulírovanou měšťanskou rodinku, která se stále víc a víc zaplétá a prorůstá s prostředím organizovaného zločinu a poznává pozlátko i stíny a rizika takového spojenectví. Stejně jako Walter White je i Marty Byrde špičkovým profesionálem ve svém oboru, zkrátka talentovaný nerd, který pod nevinným kukučem skrývá velké ambice. Když za aktivitami klientské firmy rozpozná nelegální byznys, neodolá příležitosti a stane se majitelem prádelny na špinavé peníze. Z malého podniku se i proti jeho vůli stane větší. Pravda, roste i počet mrtvol v okolí, stejně jako množství protivníků, kterých je nutné se bát stejně jako drogového kartelu coby Martyho zaměstnavatele. Narozdíl od Waltera není Marty na svou práci sám, tak či onak postupně zapojí celou rodinu, zvlášť manželka v sobě rychle najde chuť a vlohy k intrikám a mocenským hrám. Ne náhodou se kdysi podílela na politických kampaních. Rychle se stane nejen cennou spolupracovnicí, ale i potenciálně nebezpečnou konkurentkou. Breaking Bad je sice subjektivně kvalitativně výš, ale nakonec Ozarku dám stejně plnou palbu. Tři dostupné řady jsem totiž slupl v rychlém sledu jako malinu - a to se mi stává výjimečně. Ozark je sice tu a tam zbytečně sentimentální, občas příliš sází na propagaci amerických rodinných hodnot tam, kde se jim Breaking Bad cynicky vysmívá. A někdy pro změnu nechápete vývoj některých postav, kde např. osamělá psychopatka Darleen bere sílu k soupeření s druhým nejmocnějším drogovým kartelem, je vážně záhadou. Na druhou stranu je Ozark zaplněn množstvím zajímavých charismatických charakterů, se kterými se scénáristé nebojí provádět ošklivé kousky a často je nechávají projít pozoruhodným vývojem. O napětí a zásadní zvraty tady není nouze. V nabídce současných krimiseriálů jde rozhodně o výrazný nadprůměr. Celkový dojem: 90 %.

Dechberoucí kamera a režisér, který ví, co divákovi ukázat a kde najít ty pravé přírodní i lidské divy země, kterou má evidentně rád. Ten snímek přímo láká k návštěvě Alžírska a představuje zemi v široké škále lokací. Pravdou je, že komentář je poetizující a rád se uchyluje k velkým slovům a vzletným spojením. Jaká je struktura společnosti, jaké jsou problémy obyvatel země, to z dokumentu nevyčtete, ale za estetický dojem záběrů snímaných balóny dávám plnou palbu. Vidět tohle v kině na velkém plátně by byl určitě fascinující zážitek. Celkový dojem: 90 %.

Temný existencionální noir o hledání ztracené rovnováhy a nových životních cílů poté, co jste ve vietnamské džungli ztratili iluze i čest, a po návratu domů zjistíte, že nic není jako dřív, a můžete jen sčítat ztráty. Ať se hnete kamkoli, stále cítíte bahno z delty Mekongu a bůhvíproč se vám vrací obrázek rudých makových políček z horských údolí. Nakonec vám dojde, že je nezbytné vrátit se k tomu jedinému, co vám šlo tak dobře... Quarry, to je excelentní sbírka špinavých charakterů, cynických rozhodnutí, krvavých střetů, bezvýchodných situací a hořkých odhalení. Je to seriál, který nikam nespěchá, leccos si nechává pro sebe a rád si s vámi hraje. Tempo by mohlo být pro mladou generaci překážkou, já si ale zvláštní partičku "specialistů na mokrou práci", co odstraňují problémy a překážky jiným, zamiloval a tam, kde jiní mluví o hluchých místech, já nacházím atmosféru a stupňování napětí. Qarry je projekt, kde mi plně vyhovuje existence jediné série, nepotřebuji doslovnost, někdy je lepší nechat pracovat představivost a vyrovnat se s tím, že postavy si až do konce schovávají mnohá tajemství pro sebe. Celkový dojem: 90 %.

Takhle si představuju investigativní žurnalismus. Silné téma s hořkými až mrazivými momenty a zároveň záležitost, která je v Evropě málo známá, a tudíž má dokument význam i jako varování. Může něco ovlivnit. Celkový dojem: 90 %.

Vlajkovou loď žánru konverzačního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů jsem svého času zhlédl bez výrazného nadšení, ale Marie-Octobre pro mě znamenala jednoznačné překvapení a zařadil jsem si ji na ono místo, které bylo určeno Lumetovu snímku. Kvalitní dialogy, silné téma, hledání zrádce a vraha ve svých řadách a špičkové herecké obsazení zaručují atraktivní podívanou, která ani po 60 letech od svého vzniku nezestárla. Interiérové konverzační drama obvykle navozuje dojem divadelního představení před filmovou kamerou a ani tady se tomu nevyhneme, ale osobně nepovažuju tenhle fakt za handicap. Za mě palec nahoru, celkový dojem: 90 %.

Důstojná tečka za světem Breaking Bad. Samo o sobě bych snímku udělil silné 4 hvězdičky, ale jako fanoušek seriálu půjdu výš, protože Gilligan na mě po celou dobu spiklenecky pomrkává a vkusně mi servíruje, ať už za pomoci flashbacků nebo návratů ikonických postav Breaking Bad, vzpomínky na ty úžasné chvíle strávené během 5 řad seriálu. Je spoustu podobných pokusů, které vyznívají zbytečně anebo jako nastavovaná kaše - viz dvojka Trainspottingu. Celkový dojem: 90 %.