Narciska

Cestopisné dokumenty většinou nesměřují do Konga. Jediný další dokument, který jsem o Kongu viděla, byl o ženách a násilnostech na nich páchaných. Tento o mužích, jež jsou obětí lhostejnosti. Pracují v dolech, které nepodléhají pravidlům bezpečnosti. Podléhají ozbrojeným skupinám. Na druhé straně stojí firma Nokia, která je symbolem lži, když tvrdí, že nemůže původ minerálů vystopovat, a lhostejnosti, když dovolí zabíjení tím, že dává přednost zisku před zodpovědností. Jsou však peníze víc než člověk?

Opravdový filmový skvost. Herecký koncert. Paruky. Kostýmy. Vrzající parkety. A ty postavy. A ten smích. A to s hudbou spojení. Divadlo ve filmu. Film v opeře. Akorát nemám ráda tuhle přepudrovanou dobu a Vídeň k tomu. A taky ten pocit morálního zhnusení, který Amadeus (nebo Salieri) zanechal...

Severské filmy mi moc nesedí, proto byl tento překvapením. Milý, poklidný, příjemný.

Tohle není komentář k filmu. Je to komentář k lidem nebo čemukoliv dalšímu, co zde vystupuje pod následujícími jmény: 1. Mallinali - o rozvojové pomoci nevíš vůbec nic. Škoda, že svoji neschopnost chápat a nedostatek respektu skrýváš za arogancí a nabubřelými výroky, 2. Grizly007 - někdo je špinavý, protože nemá možnost se umýt, existuje však špína, na kterou je i Savo krátké. Z falešné lítosti je zase zle mně - dětí ti je líto, ale jednou vyrostou, jakou jim pak dáváš šanci svým přístupem, co? Mně je líto tebe a myslím to upřímně :) 3. Umbjaz - vyhlazovat? Takové snahy už tu byly, opravdu ti není blbé odkazovat svými výroky na masová vyvražďování?

Africká hudba nás zavádí do Čadu, kde se odehrává odvěký příběh zvířat a člověka. I když na domorodce máme tendenci hledět jako na lidi žijící v bídě, i jejich svět se mění. Mají více dobytka než kdysi a jejich slavnosti jsou bohatší než před lety. Dnes se učí žít v blízkosti národního parku a mít rádi bohatství svého národa. Učím se s nimi…

I přes výhrady přidávám hvězdu. Nedá se nic dělat, Robin Hood je muž, o kterém jsem vždycky snila :)

Velmi nevšední umělecký počin umožňuje promlouvat ženám z různých koutů planety o tom, jak žijí a co si přejí. Těmto odvážným ženám dokument vrací důstojnost v našich očích ztracenou, zatímco nám nabízí možnost podívat se na život jejich krásnýma očima. I když se živí prodejem svého těla či sběrem odpadků, jsou to lidé jako my. A díky nim má náš svět stále ještě naději...

Na dokumentu se mi líbí, že představuje zemi prostřednictvím profesí a zálib zajímavých jedinců. V případě Japonska však český název nesedí. Představí se nám gejša, roboti, lovci tuňáků a tokijské školačky placené za testování moderních technologií. Dokument tak ukazuje Japonsko, jak ho známe. Japonsko přetechnizované, svázané konvencemi a ignorující skutečnost, že tuňáci jsou vzhledem k masivnímu rybolovu na pokraji vyhubení. Alespoň jsem viděla amu, tolik oblíbenou v českých křížovkách, a ke svému překvapení zjistila, že v Tokyu již žije 35 milionu lidí. Inu, svět se rychle mění.

Chujovina. To se stává, když někdo moc chce...

Filmový popisek Vatela (nevím, ale nějak věřím, že skutečně žil) devalvuje na romantickou zápletku. Dle mého o tom film není. Kouzlo tkví v tom, že zápletka filmu je takřka nefilmová. Mám ráda ty z mála, jež se nedrží filmové šablony, a nechávají nás na pochybách, o čem že to vlastně je a kam to celé směřuje. Něco jako život, řekla bych. V tomto případě je život ztělesněn třemi dny pompézní hostiny. A tato párty pro krále Slunce je opravdovou pastvou pro oči. Estetickým skvostem, třešničkou na dortu aristokratické nabubřelosti, romantickým pozlátkem, místem, kam toužíte patřit (na chvíli). A já se připojuji... k tvrzení, že svět spočívá na harmonii a kontrastu...