PetkaW.

Tenhle mě film mě okouzlil. Byla tu všechna možná klišé, ale ani to mi nezabrání dát plný počet. Někdy je podobný žánr zkrátka potřeba a člověk se jejich kouzlu těžko brání. Alespoň v tomto případě jsem já podlehla na 100 %. Matt Damon je herec s velkým H a i Scarlett se předvedla v jiném světle, než jsem u ní zvyklá. A malá Maggie E. Jones byla tak roztomilá, že si ji musel zamilovat snad každý. Hezké prostředí, zajímavý námět, pěkný příběh, který je sice průhledný, ale nijak mu to neukrádá na atraktivitě. Já neočekávala nic extra a byla jsem opravdu mile překvapená. Koupili jsme ZOO se řadí na seznam filmů, které si ráda pustím ještě několikrát a určitě v něm najdu pokaždé něco nového.

Film na mě působil hrozně přirozeně. Jako by všechno mělo své pravé místečko a nebylo tomu jinak. Každé gesto a slovo přesně sedělo. I použitá zastaralá knižní mluva (která sice odpovídá předloze, ale někomu právě vadí) tady byla na místě a člověk si na ni lehko zvykl. Hudba byla sice trochu jiný šálek kávy, než obvykle vyhledávám, ale i ta do děje bezvadně seděla a všechno správně dokreslovala. Pýcha a předsudek je zkrátka snímek, na který se dívá skoro samo. A myšlenka, že člověk má nejdřív druhého poznat, než si o něm udělá úsudek a odsoudí ho, je víc než nadčasová.

Od Sandlera jsem čekala jeho typickou komedii plnou úletů, hlášek, vtipů a legrace jeho stylu. O to víc mě Klik překvapil svou vážností. Prezentovat tenhle film jako komedii mi přijde hodně zcestné. Občas tam byly komediální prvky spíš na škodu a ani nebyly moc vtipné. Podle mě by filmu prospělo o něco víc, kdyby byl celý natočen jako drama se špetkou fantasy a romantiky. Jinak pokud jde o děj - kdo by občas nechtěl zpomalit nebo zrychlit čas? Myšlenka, že si máme vážit toho, co máme a nesnažit se nějak obcházet své povinnosti, se mi v tomto podání opravdu moc líbila. Klik-život na dálkové ovládání má v sobě víc, než se na první pohled zdá. Má hloubku a myšlenku. Možná i proto mě překvapilo nízké hodnocení. V závěru totiž musel zatlačit slzu i můj přítel, a to je co říct...

Neskutečně originální kraťásek, na který je radost se dívat. Animace je opravdu kouzelná. Kam na ty nápady pořád chodí?

Animace a grafika nic moc, ale příběh o tom, že si každý může splnit svůj sen, když se opravdu snaží, je vážně krásný...

Nikdy bych neřekla, že se mi bude líbit film podobného rázu, ale Bůh masakru mě vážně hodně mile překvapil. Na to, na kolika čteverečních metrech, s jak málo postavami a o jak jednoduchý děj jde... vážně smekám. Natočit s podobnými "předpoklady" film tak, aby nenudil, to je kumšt. A to, co předvedli všechny hlavní postavy - neskutečný výkon.

Přesně takhle by měla podle mě vypadat pořádná, ale vkusná a dobře natočená romantika. Sympatiční herci, super příběh, příjemná hudba... Film útočil přesně na ty emoce, na které měl. Dělal to ale nevtíravě, prostě si jen tak jako by nic plyne a u toho vás vtahuje do děje víc a víc. Po dlouhý době kvalitní romantický film, ze kterého mě nebolely z přeslazených řečí a kýčů zuby a na který se dá podívat víckrát, než jednou.

Překvapuje mě tak nízké hodnocení filmu. Všechno tu fungovalo, herci byli skvělí do jednoho, příběh sladkobolný (poslední dvě třetiny filmu spíš už jen -bolný)... nevím, co se vám nezdá?! Mě Listopadová romance prostě vždycky dostane. Hlavně ten drsně jasný a rychlý konec. Za čtyřmi hvězdami si prostě v tomhle případě stojím. I kdyby jen kvůli těm emocím a pocitům, co dokáže tenhle film vyvolat.

Řekla bych, že některá hodnocení jsou tu zbytečně nízká. Nicméně každý má jiný vkus, a o tom to je. Podle mě není Hancock tak hrozný. Už jenom ten nápad udělat ze superhrdiny nerudnýho ožralu se počítá a cení. Škoda jen té 180stupňové otočky, kterou hlavní postava v průběhu děje od toho sympatického ožraly udělala ke klasickému nudnému, ale dobrému a všem nápomocnému hrdinovi, který zachraňuje svět. Will dává Hancockovi ten správný říz a charisma, Charlize Theron by to slušelo i v pytli od brambor a role superbohyně jí tudíž sedí jako ulitá. Kladně hodnotím i hudbu ve filmu. Death and transfiguration patří k mým oblíbeným soundtrackům. Hancock zkrátka není filozofujícím filmem o nalezení vlastního já, i když se tak možná trošku tváří. Musíte se na něj prostě dívat jako na akční film, trošku líznutý fantasy, plný vtipných hlášek a odlehčených motivů.

Podobně zpracované životopisné filmy mám ráda. Člověk se na ně může dívat jako na dokument i jako na obyčejný film, podle nálady. Každopádně Frida je neskutečně zajímavý snímek o zajímavé malířce, která to v životě neměla vůbec snadné. Zachytit všechny svoje emoce a pocity s takovou vášní na plátno a ještě při tom neztrácet, po těch všech kopancích od života, naději, to vyžaduje hodně silnou osobnost. Řekla bych, že to se Salmě povedlo skvěle.