Cuzan

Obrovské zklamání. První řada byla můj oblíbený seriál. Druhá řada vypadá, jako kdyby si někdo řekl - no jo, knižní předloha už není, ale tak co, lidem se líbily back stories Anděla a Crowleyho, a jejich malá nedorozumění. Tak to založíme jenom na tom. Co jiného vymýšlet? Trochu nějaký příběh o záchraně... No a stačí.  Jenže opakovaný vtip přestává být vtipem. Takhle slaboduchý příběh nezachrání ani herecká sladěnost Micheala Sheena a Davida Tennanta, kteří jsou scénáři navzdory super. Edit po přečtení komentářů: To že jsou Arizafel a Crowley buddies kteří se tajně miluji od počátku věků jsme sledovali od první série. To že se anděl a nebo ďábel mohou zamilovat a tím se polidštit a vyjít z věcného plánu války mezi nebem a peklem mě nikterak neuráží. A vubec nechápu ty komentáře tady o tom, že mělo jít o přátelství mezi dvěma muži. To je úplně základní nepochopení toho, že ani démon a ani anděl nepotřebují genderové krabičky a jsou bezpohlavní. A lásku může zažít kdokoliv, nehledě na tom, jestli se identifikuje jako démon, anděl, žena nebo muž. Je to jedno. Mně uráží leda to, že ten příběh druhé série byl nudný, vyprázdněný a to,  že se jejich cesty rozcházejí je akorát trapná vejicka na další sérii, což mě po extrémně

Obrovské zklamání. První řada byla můj oblíbený seriál. Druhá řada vypadá, jako kdyby si někdo řekl - no jo, knižní předloha už není, ale tak co, lidem se líbily back stories Anděla a Crowleyho, a jejich malá nedorozumění. Tak to založíme jenom na tom. Co jiného vymýšlet? Trochu nějaký příběh o záchraně... No a stačí.  Jenže opakovaný vtip přestává být vtipem. Edit po přečtení komentářů: To že jsou Arizafel a Crowley buddies kteří se tajně miluji od počátku věků jsme sledovali od první série. To že se anděl a nebo ďábel mohou zamilovat a tím se polidštit a vyjít z věcného plánu války mezi nebem a zemí mně nikterak neuráží. To že se jejich cesty rozcházejí je akorát trapná vejicka na další sérii, což mě po extrémně nudné a vyprázdněné sérii vlastně uráží.

Emotivní, intimní a silné. Výborný střih. Marcello a Catherine... Co k nim říct? Dlouho jsem neviděla na plátně tak přirozený pár s takovou vzájemností, vášnivou i něžnou, která všechno unese, snad i celou tragédii, kterou spolu prožívají.

Dlouho jsem neviděla nic tak tupého a odtrženého od reality. Karikaturní postavy naprosto všech, dialogy stupidní. A smutné tedy je, že toto by měl být preventivní materiál ve spolupráci s pojišťovnami a policií. Jedna hvězdička za milé pražské lokace jako je Apolinářská porodnice a Švehlova kolej. Ty mají konec konců k celé adiktologii blíž než celý tento počin.

Po deseti letech od vzniku ještě aktuálnější a mrazivý film o vztazích (s AI).

Na jednu stranu si cením toho, že v Čechách vznikl film, který si klade spirituální otázky. Bavily mě i pestré lokace a šarmantní Pierre Richard. Ale to je bohužel tak všechno.  Příběh se na začátku odvíjí poněkud zmateně, následuje mnoho sekvencí, které se snaží vyždímat nejake emoce, ale je to akorát patetické a na sílu. (A stejný problém jsem měla i s Úsměvy smutných můžu.) A celkové vyznění... Přijde mi smutné, že postava spisovatele hledá onen otcovský princip, jeho pochopení a přijetí kdekoliv, jen ne ve své vlastní rodině, která mu tvoří v jeho osamělém narcismu jakousi kulisu. A stejně tak ta sekvence kde se zfetuje, jde se projít a potká kámoše z léčebny. A třeba to může být naprosto přelomový okamžik pro jeho další života běh, ale nemám pocit, že by se to podařilo převést a přenést na diváka.

Vizuálně působivé a hudebně skvělé, jedním slovem podívaná. Ale příběh byl pro mě dost zmatený a jaksi šel kolem mně, asi i kvůli tomu, že s žádnou z postav nebylo pro mě možné se identifikovat a nebo ji aspoň fandit. Jsou anime, která se mě dotkla víc.

Zajímavý dokument o tom, jak v oblasti exekucí přetrvávájí divoké devadesátky. Velmi edukační. Jediné, co mě tahalo za oči i uši byly ty předpřipravené rozhovory  Radka a Martiny, obsahově v pořádku, ale forma mi silně připomněla slavné náborové video McDonald's "nezapomeň na okurku".

Dlouhé a divné jako svět s hot dog prsty. Mám ráda takové rodinné filmy.

Zaprášená roadmovie směřující k novému netušenému dobrodružství v podobě sebeobjevování. Líbila se mi kamera ve závěrech vzpomínek z dětství, bavil mě Ewan, ten mě baví vždycky, ale tím, že příběh v podobných variacích slýchávám v práci denně se mě to příliš netklo. Byť to ten film chvílemi dost ždímal. (A jen taková poznámka na okraj: Ewan tam byl v roli velmi milého respektující táty, až mě to překvapilo, jak málo dceru kontroluje, a dává jí příležitosti si něco lupnout.)