Ant

Sedmdesátkový revisionistický western s Beattym, který s chutí hraje proti typu a s tragicky melancholickou hudbou Leonarda Cohena. Tichá scéna pronásledování ve sněhové bouři s čistě nehollywoodským koncem je třešničkou na už tak chutném dortu.

Studie redefinování žánru. Psychologické vztahové drama vs horor. Epizody The Bent-Neck Lady a Two Storms už stěží někdy zapomenu. Když se něčemu klaní Stephen King, je třeba věnovat pozornost.

First Man je jednoduše krásný film. Dojemný, zničující, plný naděje. Bravůrně natočený a zahraný všemi zúčastněnými. Nicméně Ryan Gosling je ten, co mě odrovnal nejvíce. Dost možná předvádí nejlepší výkon své kariéry. Role, která přišla v perfektní dobu. Hloubka jeho smutku a strachu mě několikrát dohnala k slzám. Nadchlo mě, co Chazelle s tak známým příběhem dokázal. Životopisný film beze špetky jeho klasických neduhů. Právě naopak. Ukázka toho, jak má vypadat osobní příběh s pozadím tak velké historické události. First Man nikdy nezapomene, o kom je ten příběh především. Proto je Neilovo soukromí snímáno 16mm kamerou a vesmír Imax kamerou. Některé scény na Měsíci asi nikdy nezapomenu. Hurwitz má dalšího Oscara v kapse. Jeho hudba je něco nádherného. Masterclass filmařiny s duší. Chazellovi je, prosím, 33 let. Přeju mu Scorseseho životnost.

Hned od první scény jsem věděla, že tohle bude parádní jízda. Je to přesně ten Goddard, co natočil Cabin in the Woods. Pulpová zábava, která se stále drží thrillerových formalit. Nejvíce mě překvapilo, jak velké srdce ten film má prostřednictvím postav Jeffa Bridgese a Cynthii Erivo, kteří podávají skvělé výkony, co mě až dojaly k slzám. Příběh se vrhá tolika směry, že jste neustále překvapeni tím, kdo umře/objeví se na scéně. Někdy bych jen některé postavy nechala žít déle a jiné odpravila dřív. Taky by filmu prospěl vydatnější střih. Stále se ale jedná o jeden z nejoriginálnějších počinů roku. Hemsworthův taneček na Deep Purple mě bude bavit ještě dlouho. Měl by záporáky hrát častěji.

Film je klasická feel good pohodička. Nic extra, ale zlepší to náladu. Ale ten Sam Rockwell... kéž bychom tak každý mohli mít v životě jednoho.

Připadá mi, že jsem viděla dva různé filmy. První polovina je skutečná "tour de force". Dynamické, inovativní, plné opravdových emocí, které se z hereckých výkonů (Cooper ten výkon - režisérský i herecký - tahá opravdu z duše, Gaga je naivně opravdová) promítají do filmu a naopak. Když Gaga a Bradley poprvé zpívají Shallows, měla jsem husí kůži a byla jsem dojatá k slzám. To se mi snad ještě nestalo. Vše perfektně snímané Matthew Libatiquem. Jenže druhá půlka pro mě byla spíše unavený stereotyp, který se vyžívá až příliš ve své vlastní tragédii. Jenže tohle není Titanic, nejde z toho cítit osudovost ani následná životní proměna, jakou Rose prošla. Z filmu se vytratila intimita. Což dost možná byl Cooperův cíl - ukázat, jak deprese a krutý showbusiness ničí vše včetně životní lásky. Film to není dokonalý, ale byla by chyba předstírat, že se nejedná o jeden z nejlepších počinů tohoto roku. Filmy s takovou uměleckou a emocionální integritou je dnes třeba hledat lupou. Přece jen skutečně dokonalé rockové songy jsou ty s notnou dávkou chyb, které ale mají syrovosti a emocí tolik, že na ně stěží zapomenete.

Bizarní, vtipné, retro, dojemné, prostě nádhera. Příběh o tom, že se v životě všichni někdy cítíme sami a cestu ven z temnoty, v které se někdy ocitneme, najdeme především s pomocí přátel a vzájemné touze si pomoci, místo toho, abychom si pomáhali doktory a prášky. Takhle už mě dlouho žádné finále neudělalo šťastnou a zároveň jsem si dlouho takhle nepobrečela. Mnoho bylo řečeno kritiky o dokonalosti Emmy Stone a Justina Therouxa. Hill má možná roli nejtěžší, co se týče balancování mezi dramatem a komedií, ale na konci mě jeho Owen dojal úplně nejvíce. Hudba je nezapomenutelná a bez ní by Maniac nefungoval. V dnešní Peak TV éře je někdy těžké najít něco, co mě takhle chytí za srdce, ale Maniacovi se to podařilo. "Because you're my friend."

Chvíli trvalo, než mě příběh vtáhnul a přesvědčil mě, že to není jen indie hipsterovina. Ale skutečně se jedná o originální snímek. Time capsule ze života 3 žen různých generací a jejich prožitku 70. let. Annette Bening je opravdu skvostná a její příběh i přes věkový rozdíl více něž povědomý.Třeba dodat, že Lucas Jade Zuzmann s nimi výborně drží krok a vidět tyhle ženy v jeho životě skrze jeho pohled umocňuje psychologii filmu. Nečekaně silný zážitek.

Dávám 5* s velkým sebezapřením, protože ten konec... Na jednu stranu je filozofická myšlenka protkaná celou řádu zcela geniální a perfektně skrytá. Publikum je tady postaveno do funkce poroty. S jak velkými pochybami jste schopni žít? Na druhou stranu mám mírně pocit promrhaného času. Navíc je důležité vědět, že seriál bude antalogie. Vědět to dřív asi finále přijmu jinak. Nicméně poslední díl stranou, tak se jedná o vynikající a jeden z nejoriginálnějších počinů roku. Epizoda 7 zaměřená na Ruth je zcela devastující a po vypravěčské stránce postavená jako puzzle. Nesmírně jsem si užila mystérium celého Castle Rocku (srovnání s The Leftovers je přesné). Jakmile je odhaleno, kdo je vlastně tajemný The Kid, spadla mi čelist. Možná nejsilnější stránkou seriálu jsou ale postavy a herci. Henry, The Kid, Molly, Ruth, šerif... neskutečně mi všichni přirostli k srdci. Hercké výkony jsou kapitolou sama pro sebe. Bill Skarsgard je až neskutečný. To množství emocí, které dokáže v průběhu 10 dílů ve vás evokovat, je skoro nekonečné. Sissy Spacek poprvé v Kingovském hororu od dob Carrie je srdcem příběhu. Castle Rock mě bavil a fascinoval jako málo co letos, a tak i ten konec stojí za odpuštění.

Chvílemi si říkáte, jestli to Spike Lee s tím aktivismem už opravdu nepřehání, ale pak přijde konec filmu a uvědomíte si s němým děsem v očích (v kině bylo mrtvé ticho), že to není jen film, ale po skoro 50 let pořád krutá realita. Mimo to se jedná o neuvěřitelný příběh o tom, jak se černoch infiltroval do KKK a to je samo o sobě důvod tenhle film vidět. Tou absurditou mě skutečně několikrát dostával do kolen. A John David Washington byl tak perfektní, že Hollywoodu pro jednou odpustím ten nekončící nepotismus. Jeden z nejvíce relevantních filmů roku.