DDT

Mírně podprůměrná německá teledetektivka. Třetí hvězdičku dávám jen za vtipně zvolené fotbalové prostředí, které automaticky nabízí spoustu podezřelých. Vždyť každý hráč přece občas touží zabít svého trenéra...

Název celé série sugeruje divákovi, že když jde o "mistry hororu", půjde také o mistrovská díla žánru. To tedy ani náhodou, jde o televizní zakázku, na řadě "dílů" pracovali stejní lidé (např. kameramani) a je znát, že nevyhovovala ani stopáž - příliš málo na celovečerní film a na krátkometrážní zas moc, což má za následek řadu "natažených anekdot". Na televizní produkci to ovšem je alespoň co se týče technického zpracování těžce nadprůměrná záležitost. Ale viděl jsem zatím jenom první sérii. K jednotlivým filmům - celkem 4x se tu potkáme se zombíky : politická komedie Homecoming, kde padlí vojáci vstávají z hrobů a jdou volit je dost průměrná (***). Ještě o něco slabší je Fair Haired Child se spíše komickým než strašlivým "monstrem" a laciným koncem (hlavně snadno předvídatelným, což je u hororu velkým mínusem) - (**). Zajímavější je Dance of the Dead, která sice dějově trochu vaří z vody, vše ale zachraňuje zábavné "zombie disco" s Robertem Englundem v roli démonického dýdžeje (****). "Středověká" zombárna Haeckel's Tale není tématicky extra originální, zato má ale docela komický a nečekaný závěr (****). Pět dalších kousků je z oblasti nadpřirozených jevů a bytostí : velmi slabá varianta na strašidelný dům Dreams in the Witchhouse je pro mě nejslabším kusem celé série (**), následují dvě komedie (i když samozřejmě komedie se spoustou krve a řadou zohavených mrtvol) Deer Woman a Sick Girl. Lepší a vtipnější mi přišla lesbická romance s roztomilým broučím happyendem Sick girl (****). "Jelenice" (***) je sice víc sexy, ale mnohem míň zábavná než "Ladybug". Nepříliš vydařeným kusem je Chocolate. I když některé momenty (imaginární znásilnění) jsou zábavné, vše opět kazí předvídatelný konec (***). Cigarette Burns je hezkým dokladem toho, že horory škodí zdraví víc než si myslíme :-) a obsahuje nejvíc nervy (a žaludek) drásající scénu ("udělal jsem si svůj vlastní film.....") - (****). Zbylé tři filmy jsou víceméně "realistické" roztomilosti na téma "masový vrah a jeho oběti" : Incident on and off the Mountain Road je variantou "Texaského masakru" jen bez té motorovky, ale nutno dodat, že variantou celkem povedenou (****). Pick Me Up má zpočátku zajímavě neodhadnutelně větvený děj, pak se ale zvrhne v scénáristickou svévoli s nelogickým, překombinovaným a nechtěně směšným koncem (**). No a Jenifer je italské giallo, kde sice také víceméně odhadnete konec, ale tentokrát to moc nevadí, protože hezky morbidní příběh o tom, co všechno dokážou chlapi tolerovat kvůli sexu, vás dostatečně pobaví/pohorší. Pro mne nejlepší film z těch dvanácti (*****).

Giallo stále žije (a v tomhle žánru se kamera decentně neotáčí - poznámka pro uživatele "lennyd"), i když nejlepší léta už má dávno za sebou. Ani stále charismatický Max von Sydow nedokáže zakrýt těžce kulhající scénář a některé scény (třeba vražda perem) jsou už mírně za hranicí trapnosti. Film jsem bohužel neviděl v originále ale jen s mizerným českým dabingem (perly typu "Nedošlo k sexuálnímu znásilnění"), což mu tedy na kvalitě nepřidalo.

S nulovým rozpočtem natočený film, který vznikl jako "vedlejší produkt" novovlnné kapely bratrů Elfmanových "Oingo Boingo" (která měla údajně složené muzikálové songy, ale chyběl jim k nim muzikál). Bývá často přirovnáván k "Rocky horror picture show", ale stejně tak se dá mezi vlivy zařadit třeba John Waters, možná i trochu David Lynch a určitě němé grotesky. Animované sekvence zas nezapřou inspiraci v Terry Gilliamovi. Každopádně jde o hodně ujetý a "politicky nekorektní" film. Pokud chcete, aby vás film pobavil, musíte si nejdřív zvyknout, že všechny postavy (ať už jde o rodinu Herkulesových nebo obyvatele šesté dimenze, která se nachází u Herkulesů ve sklepě) jsou nadstandardně šílené. Prim hrají trpasličí král šesté dimenze Fausto a jeho manželka (hraní Herve Villechaizem a Suzan Tyrrellovou, která byla jeho družkou i ve skutečném životě !!!), ale ani ostatní "herci" (z větší části členové a přátelé skupiny Oingo Boingo) se nedají zahanbit. Všechno drží pohromadě díky skvělým písním bratří Elfmanů (oba mají ve filmu minirole - Richard jako královnin masér a Danny jako zpívající Satan). Forbidden Zone není rozhodně film pro každého, ale příznivci podivných filmů se na něm jistě dostatečně vyřádí.

Tenhle závod se svým stejně starým kolegou Babem (natočeno také v roce 1995 - že by "rok Prasete"?) Rudi prohrál, a to víc než jen o rypák. Kopýtka mu svázalo cosi, co v porovnání obou filmů krásně vynikne - německý humor. Na světě není moc zemí, které by mohly s Německem soupeřit v nevtipnosti svých komedií a "Rennschwein Rudi" je toho dalším smutným důkazem.

De Palma se tedy s nějakou logikou a alespoň minimální věrohodností děje vůbec nepáře. Nejhorší mi přišla mnohými opěvovaná úvodní krádež šperků v Cannes - takhle dementně a překombinovaně vymyšlenou loupež už jsem ve filmu dlouho neviděl (trochu to vypadalo jako nějaká nepoužitá scéna z "Mission Impossible"). Zbytek filmu byl sice také podivně splácaný, ale mnohem zábavnější (když rezignujete na přemýšlení). A závěrečný "prudký zvrat"? Ten je tak blbý, až je pěkný, takže mi z toho celkově vyšel nejkoukatelnější De Palmův film od "Carlitovy cesty". Podruhé bych ho ale vidět nemusel.

Poněkud nekriticky obdivný dokument o slavném japonském fotografovi, mixujícím ve své tvorbě umění, pornografii a kýč (jakási japonská varianta Jana Saudka).

Není to zas taková tragédie. Viděl bych to spíš na lehký podprůměr, i když už dlouho nepamatuji film, kde by mi byla kompletní sestava herců (dětské role vyjímaje) tak extrémně nesympatická jako tady. Na to, že film je označen za komedii, je tu humoru velmi poskrovnu a navíc jde o humor, decentně řečeno, poněkud infantilní. Ale na druhou stranu mi v kině nebylo tak trapně jako třeba u "opusů" mistra Trošky.

Žádné dobré zprávy. Řada sympatických herců v nepříliš zábavné komedii. Na podobné téma bych doporučil podle mne mnohem vydařenější snímek Hala Hartleye "Kniha života".

Miike je zajímavý a plodný autor. Snad až moc plodný. Možná by stačilo točit jen tři čtyři filmy ročně a soustředit se na kvalitu... :-) "Gozu" sice není nějakým odpadem, ale přišel mi jen jako jakýsi slepenec nepoužitých nápadů z Miikeho "regulérních" filmů. Nutno dodat, že většinou nápadů dost ujetých, takže se to dá v pohodě dokoukat do konce. A některé scénky (za všechny například "hotelová výrobna mléka") se budou díky své úchylné grotesknosti jen těžko vyhánět z hlavy.