DDT

Rok 2001 byl rokem, který z Miikeho udělal kult. Hyperaktivní režisér v něm vypustil takové pecky jako "Visitor Q", "Happiness of Katakuris" a hlavně "Ichi the killer". Trochu stranou zájmu zůstal ve stejném roce natočený Yakuza-epos "Agitator". Skoro úplně tu totiž chybí typické znaky Miikeho filmů, a to hlavně šokující násilné scény (i když scénka, ve které sám pan režisér mučí jednu nešťastnici v baru mikrofonem, je dostatečně "výživná"). Jedná se spíš o jakýsi pokus o "japonského Kmotra". První polovinu sledujeme hlavně různé machinace znepřátelených gangů a "dohody na nejvyšší úrovni". Hlavní dějová linie se rozjíždí jen zvolna. Ve druhé půlce už konečně "přichází Miike" a začíná tradiční účtování mezi mafiány. Možná trochu příliš tradiční (mafiánská čest a věrnost, zrada a odplata, vztahy typu "boss a jeho první zabiják", to už se řešilo mockrát a často i originálněji). Nakonec dávám čtyři hvězdičky paradoxně kvůli první "nudné" půlce se schůzujícími mafiány. Zajímavé je, že Miike prakticky totožný příběh natočil ještě dvakrát, pokaždé v jiném stylu ("Jitsuroko ando... aka Deadly outlaw: Rekka" - 2002 a "Yurusarezaru mono aka The man in white" - 2003.

Přívlastky jako "dokonalý" a "geniální" bych docela šetřil a dokonce se musím přiznat, že Jay a Tichej Bob mi nepřijdou jako ta nejvtipnější dvojice v historii filmu..... Ale jako vždy u Kevina Smithe - tak příjemně "politicky nekorektní" humor umí málokdo, takže pod čtyři hvězdičky nelze jít.

Něco mezi "Drsným Harrym" a "Brutální Nikitou", ovšem po japonsku, takže ještě o poznání drsnější a brutálnější..... V hlavní roli bývalé policistky, která dostala svůj poslední úkol, úžasná Miki Sugimoto, která celý film nehne ani brvou, a to i v případě, že se nechá v zájmu infiltrace do gangu únosců dobrovolně hromadně znásilnit ! To by tedy Clint Eastwood nedokázal :-)

Audiovizuální hody, ve kterých sice forma poněkud znásilňuje obsah, ale skvělí herci na to dávají zapomenout. Nechápu, že Aronofsky natočil teprve dva filmy, člověka s takovým talentem by měli v Hollywoodu vyvažovat zlatem.

"A teď třeba uděláme muzikál, nebo snad western, nebo film noir ?" Coenovské filmy mi po Fargu a Lebowskim přijdou sice vždycky dost zajímavé, aby stály za to vidět, ale jinak, i když to zní trochu divně, nějak "příliš stylové".

Lucas je zvláštní režisér. Asi jako jediný na světě dokáže natočit film, ve kterém nejlepší "hlášky" má robot, který neumí mluvit a zelený ušatý plyšák se chová přirozeněji než většina lidských postav. Epizoda tři mi místy sice připadala jako nějaká počítačová hra na motivy SW, ale v rámci "seriálu" jde o nadprůměrný kousek. Jinak 100% souhlasím s Geminim, který to rozpitval moc pěkně.

Čím šikmější máte oči a čím víc se blížíte věku hlavních hrdinů, tím víc si tenhle film užijete. Ti, co už dávno zapomněli na svoje školní lásky a nikdy neměli tu čest setkat se s asijskou kinematografií, budou asi zklamáni. Já to mám tak 50:50, takže jsem první "veselou" polovinu napůl prodřímal a napůl se proklínal, jak jsem zas naletěl na fámu o geniálním díle. Druhá polovina filmu to sice zachránila, ale i tak to vidím "jen" na čtyři hvězdičky. Náladu mi lehce srazilo i to, že závěrečnou pointu jsem vytušil z předchozích narážek, takže kýžený emocionální orgasmus se nekonal :-(

Box je sport, který nemusím, hollywoodských "cest za americkým snem" je v kinech třináct do tuctu a poslední, citově vyděračská půlhodinka filmu mě taky zrovna nenadchla. Toho negativního bych měl ještě víc, ale vzhledem k všeobecnému nadšení tady všude kolem trochu přibrzdím, kdoví kolik z vás je boxerů :-) Hillary Swank je ale opravdu dobrá a věrohodná ve své roli, což se nedá říct o obou mužských představitelích (chlápci z tělocvičny, kteří trousí moudra kudy chodí...). Nejsměšnější jsou padoušské role, které sklouzávají do naprosto hloupých karikatur (rodinka, německá soupeřka). Chápu, proč zrovna tenhle film dostal Oscara, ale mně osobně je bližší (politicky méně korektní, ale o to zábavnější) Bokovka.

Bál jsem se a dost mě to vyděsilo. Tedy - bál jsem se, že to bude průšvih a dost mě vyděsilo, jak velký průšvih to opravdu byl. Na kostřičku původního nápadu navěšené "scénky", které mají tvořit jakýsi děj a k tomu animovaná studnolezkyně..., skutečně "horor". Film je přístupný od 15 let, ale jestli tímhle chtěl někdo postrašit diváky, měl by mít přístupnost DO 15 let. Nakata mě vyloženě zklamal. Holt, řečeno s klasikem : "I ti slavní Žaponci.....".

Jsou filmy, u kterých mozek vzorně spolupracuje s bránicí (klasický případ jsou filmy Woodyho Allena), u některých se bez "vypnutí mozku" moc zasmát nedokážu (teenagerské komedie typu Prcičky a spol.) a pak jsou komedie, u kterých mi nepomáhá ani povypínání všeho kromě "první signální" (Kameňáky...). Občas ale dojde k výjimce jakou je právě "Team America". Rozum mi říklal, že jde jen o lehce "politicky nekorektní" variantu typu B až C, o hodně slabší kousek než byl například celovečerní "South Park", ale nepomohlo to a v kině jsem se celou dobu smál jako pitomec a to i na místech, kde ostatní diváci mlčeli. Někdy se prostě film trefí do momentální nálady a pak už tak nějak nezáleží na jeho "objektivní kvalitě". Musím ještě dodat, že dvojice Parker-Stone má už od doby "Cannibal: The Musical" neskutečný cit pro typicky americké popsongy, u kterých by jim stačilo jenom mírně upravit obsah :-)) a stoprocentně dobývají tamní hitparády.