markotter

Bohužel jenom zrecyklovaná a zretardovaná mladší sestřička Gymplu. Všechno už tady bylo, akorát ve Vejšce je to daleko hůř zinscenovaný a zrežírovaný. Dalo by se říct, že všechno šlo o 2 stupně dolů (bohužel i prsa hlavních hrdinek..:-) až na Jirku Mádla, kterej je schopnej zahrát výborně skoro ve všem.

Tenhle film je tak dobrý, jak jste ochotni uvěřit, že Johny nebyl schopen poznat svojí manželku, se kterou pravděpodobně nějakou dobu žil alespoň po hlase, či po hmatu (určitě s ní taky nějakou dobu píchal), když už ne podle obličeje nebo postavy (tu přece posešívanou neměla). Taky Neliino písmo, který se zázračně naučila bez chybičky ze jedinou noc...No bylo toho ještě víc a já naštěstí nejsem Johny, abych se nechal takhle vodit režisérem za nos.

Prostinký (prostoduchý :-) příběh o hledání otce dítěte, pitoreskní postavičky jako z Kusturici, neuvěřitelné zvraty a pohádková výprava a kamera. Ne, že by to byl nějaký vrchol mojí hitparády, ale mám tyhle příběhy rád a docela jsem se při tom bavil. Mamlakat byla roztomilá a její bratříček s tatínkem si se vším dokázali poradit.

Takové to balkánské filmování - tragikomické postavičky v jedné zapomenuté srbské vesnici řeší, jak se před světem zviditelnit a hlavní hrdina taky potřebuje získat zpět ztracenou lásku. Jdou na to typicky svéráznou balkánskou cestou, ale na Kusturicu to nemá. Ale na to, že to byla komedie, závěr to mělo dost šokující - to sem nečekal.

Čepek byl výborný herec a tohle byl film přesně pro jeho typ herectví. Jako film to ale na mně bylo trochu moc vláčilovsky vláčné.

Napsat, že Kámoš byl lidský film zní jako ohromný klišé. Jenže já nevím, jak to líp napsat. Tři kámoši, každý má nějaký problém a každý ho řeší po svém. Do toho téma "pro jakou se rozhodnu" hlavního hrdiny a jinak jakoby nic, jakoby normálně v normálním životě. A i když se chvílema nic neděje, tak je hrozně příjemný na to koukat a prožívat život s třema kámošema a přát jim, aby ty jejich trampoty dopadly dobře.

Koukat na nechutně obtloustlýho Depardieu promenádujícího se nahatýho a ukazujícího svýho bimbase, který vede s Ornellou jakoby existenciální řeči o vztazích celých 100 minut, to byl opravdu nadlidský úkol. Ty řeči totiž nebyly vůbec zajímavý a připadly mi hodně samoúčelný. Snaha jenom šokovat prostě nestačí. Třetí hlavní herec byl malej hrozně ošklivěj parchant, ale ten aspoň nemluvil...Takže hvězdička za nádhernou postavu Ornelly Muti (kdyby tak chodila nahatá alespoň stejnou dobu jako Depardieu..:-) a za závěrečnou scénu, o kterou jsem naštěstí nepřišel předčasným vypnutím. Tohle měl udělat režisér před tím, než se rozhodl natočit Poslední ženu.

Název filmu napovídá, že by se mohlo jednat o nějaké duchovně zaměřené putování pustou alžírskou krajinou, kde dva hrdinové dojdou k sebepoznání. Bohužel, není tomu úplně tak, protože i když se toto děje, naši dva hrdinové potkávají cestou tolik různých lidí, že jsem si chvíli říkal, jestli název filmu není jen blbě přeloženej - není. Ale to neznamená, že to je špatný film - ale je to spíš dobrodružství s určitým nadčasovým a duchovním poselstvím a když jsem si tohle uvědomil, tak už jsem měl klid a mohl jsem si naplno vychutnat tu pustou krajinu a putování těch dvou hrdinů.

Výborná kombinace hraného filmu a filmu o filmu v jednom, kdy se člověk nenudí ani při první části ani při té druhé. Nejlepší je na to jít a nevědět, o čem to je. O to pak je překvapenější. Já to sice věděl z recenze na Rádiu 1, ale naštěstí jsem zapomněl, v čem zásadní zlom bude spočívat. Film má i významnou edukativní rovinu - jednak se doví něco o Mnichovu jako takovém a české mentalitě a jednak taky něco o tom, jak se dělají a "financují" filmy a to velmi zábavnou formou.

Režisérovi a Resse Whiterspoon (hlavně) se výborně podařilo přenést na mně pocity, jaké asi prožívá člověk, který se vydá na takhle dlouhou cestu. Reese si takhle šla krásnou krajinou, do toho flashbacky z jejího ne zrovna veselého života a sem tam nějaká příhoda z treku, vlastně pohoda :-). A jak se blížil konec cesty, úplně jsem cítil, co asi musela cítit Cheryl, která na začátku putování byla úplně jiná než na konci. Vůbec by mi nevadilo, kdyby za posledním mostem pokračovala dál ještě hodinu jen si povídala sama pro sebe a nepotkávala při tom žádné lidi.