markotter

Smutný film o jedné strastiplné cestě pro digitální hodinky a zase zpět. Zdálo by se zbytečná cesta, ale bratři, kteří jí absolvovali, měli čas uvědomit si, jak silné je rodinné pouto a že je důležité držet při sobě.

Když se vyhodí ideologie, přidá výborný námět a skvělí herci (mě se nejvíc líbila prostoduchá Janžurka), tak i v komunismu může vzniknout výborná komedie (a ne jediná). Trochu jsem nechápal, k čemu tam byl Matuška, ale sympatický, to on byl...

Pokud bych měl soudit podle 1. dílu nevím které série (vysílané na ČT v lednu 2012), tak bych zase tak nadšený jako ostatní nebyl. Konstrukce podfuku mi přišla hodně našroubovaná a naivní, jednání postav mnohdy nelogické a tupé (viz hlavní záporák) a ani hlavní hrdinové nejsou nějací velcí sympaťáci, kterým bych začal fandit, aby dál okrádali (ale pořád okrádali) bohaté hejly. Závěrečné rozuzlení bylo sice zajímavé, ale v duchu výše řečeného, tedy našroubované a hodně nereálné. Třeba to bylo jen tím, že to byl první díl a museli jsme se seznámit se všemi postavami, ale zatím tak na 50 %. Dám tomu ještě jednu šanci.

Viděl jsem pouze 1. díl série a teď pětku. Díky tomu jsem byl odpočatý a původní nápad mi nepřipadal tolik omílaný jako kdybych viděl všechny díly. V tomhle filmu záleží hodně na tom, jak jsou zpracovány jednotlivé osudové události a ne tak na tom, jak se postavy chovají (stejně umřou) a jestli scénárista měl zrovna slabší den. V tomhle směru mě pětka uspokojila, několikrát jsem vyjekl, jak byla smrt autentická a nic víc jsem od toho nechtěl. V rámci žánru 75 %.

Režijní rukopis JJJ je zde lehce rozeznatelný, spousta herců z Amélie Vás taky trkne, ale jejích kvalit to bohužel nedosahuje. Přitom je film plný úžasných nápadů a bizarních situací, které ale nedrží tolik při sobě. Takže se člověk sice chichotá od samého začátku, ale stále si přitom říká, že zas až tak moc velká zábava to není. Pokud k tomu přidám i to, že jiskření mezi hlavním hrdinou a jeho obdivovatelkou není zrovna intenzivní, vychází mi lehký nadprůměr, něco mezi 65-70%.

Já vím, že filmařsky to nestálo za moc (taky co měla třeba ta prostřední hrát, že jo..:-), ale ten nápad byl tak originální a film na mě celou dobu působil tak stísněně a emotivně, že jsem schopen všechny ty nelogičnosti a slabší výkony herců prominout. No a jedno poučení na závěr: Když jseš blbka a myslíš si, že když umíš řídit auto, nemusíš umět vyměnit kolo, tak musíš počítat, že se ti to nemusí vyplatit...

Jako filmové zpracování baletu super (zvláště Dance of teh Seven Veils), jako film, který by měl nahlédnout do zákulisí příprav představení příliš plochý, nedávající smysl.

Ten film celou době kromě konce tak pomalu plyne, jakoby ani nešlo o tak velkou věc jako je ztráta domova nebo naopak o jeho získání. K oběma hlavním hrdinům jsem cítil podobné pocity, chápal jsem jejich motivaci a jediným rušivým prvkem byl od počátku stát (ať už v podobě úředníků nebo v podobě horlivých strážců zákona). Díky nim příběh ke konci nabírá takové tempo, že člověk nestačí žasnout. Dlouho jsem neviděl konec, který by mě tak dostal jako tady. Proto z původně zamýšlených 80 % zvedám na 90 %. Za zmínku stojí taky určitě skvělá hudba Jamese Hornera.

Námětem podobné nedávno viděnému Vincentovi, co jede k moři, zpracováním ale o stupínek níž. Méně humoru, více patosu, který ale nevyvolává přílišné emoce. Celé je to takové ploché včetně závěrečného "vyvrcholení". Pravda ale je, že na hlavní hrdinku se dobře koukalo a do Chile bych se taky někdy rád podíval.

Já za to nemůžu, ale já z toho chlapa Martina nemůžu tak, jak jsem nemoh v jedničce. Nemám ho moc rád, ale za ty jeho ksichty a přesmyčky, které ve mě vyvolávaly záchvaty smíchu nemůžu jít níž. Směju se totiž hrozně rád a tak co, že to jinak byla úplná hovadina a slabší než první díl.