markotter

Příliš chaotické, ne příliš komediální, s ne příliš sympatickými postavami. Antonio Banderas zamlada byl rozkošný, ale to mi tentokrát nestačilo.

Klasický časosběrný dokument, který dělají zajímavým dva hlavní představitelé. Líto mi ale nebylo ani jednoho z nich.

Po dvou dílech zatím zklamání. Nějak tam necítím ducha Dejvického divadla. Uvidíme, co bude dál. Edit po 2. letech: nechápu sám sebe, že jsem tomuto dílu dal jen 3 hvězdy. Minimálně 4. Hvězdu si to bezpochyby zaslouží. Právem. Na ducha DD si člověk musí počkat. A dočká se.

Dřív bych na tenhle film nekoukal, ale jak stárnu, je pro mně toto téma bohužel aktuální a tak se nebojím ponořit se na chvíli do psychiky starých lidí. Tady je to podáno úsměvně - problémy s dětmi, bolest, smrt, vše spolu souvisí a partička čínských důchodců se s tím vyrovnává nejen statečně, ale i s humorem. Milé.

Docela zábavné, hlavně zpočátku, jak film postupuje, začíná z něj mírně mrazit - to s jakou vervou tady tatínek prosazuje svou vůči synům i manželce dává nahlédnout do mentality muslimů. Není asi těžké od "domácího" fundamentalismu" přejít k tomu mezinárodnímu a odtud je jen krůček k Al Kajdě. EU by si měla uvědomit, že její přílišná otevřenost je jí hodně na škodu. Nedovedu si představit, že bych se přestěhoval třeba do Sýrie :-) a moje žena si tam vykračovala v bikinách po ulici a hlásala západní "učení"...

Atmosféra by se celou dobu filmu dala krájet, pořád jsem cítil, že ještě něco nestalo a když se to stalo, vůbec jsem nebyl připravený a hodně mně to vzalo. Co trochu sráží výsledný dojme je trochu zmatečný popis hierarchie jednotlivých postav a kdo komu vlastně velí (mám na mysli některé rvačky nebo jakou roli měli černoši, kteří si klidně vypakovali Claye z jeho cely. Ale jinak jedno z nejlepších vězeňských dramat, co jsem viděl.

Pokud byli na plátně Sorvino a Keitel, bavil jsem se moc, jakmile se objevil Dafoe, už to nebylo ono. Ne, že by hrál špatně, ale byl jsem nastaven víc na romantický příběh s trochou té mystiky než na to, co se z toho vyklubalo. Konec mě překvapil, ale ono to ani jinak dopadnout nemohlo vzhledem k tomu, jak byl celý příběh zkonstruován, a rozhodně mě to nevadilo.

Herecký koncert Simony Stašové a neméně dobrý výkon Jaroslava Dulavy v dramatu, který byl hodně syrový a ze kterého mrazilo jen se Jaroslav Dulava ocitl na scéně.

Po přečtení knížky jsem byl zvědav, jak s touto tematikou naloží ruský režisér v době hodně komunistické a byl jsem hodně mile překvapen, že se režisérovi podařilo přenést na plátno skoro beze zbytku poetiku knížky, hlavně díky skvělé výpravě a kameře, která dokonale korespondovala s mojí představou. Sice se nachové plachty staly ve filmu rudými a do příběhu se vloudila jakási epizodka s revolucionáři, ale to byla pravděpodobně úlitba vrchnosti, aby mohly být zachovány reálie z knížky. Přeci jen, kdyby se Assol jmenovala Marfuša a Grin třeba Segej Sergejevič Konovalov, nebylo by to ono.

Příjemný film, zčásti roadmovie o sbližování dvou zdánlivě nesourodých lidí a jejich cestě za štěstím. Pokud by se zpracování chopil zručnější režisér a Til Schweiger by pouze hrál, asi by na mně film zapůsobil mnohem silněji, ale i tak tam bylo pár dobrých momentů, které ve mně vyvolaly silné emoce.