Recenze (1 446)
Jde si pro nás noc (2018)
Brutální řežba asijských hrdlořezů, tvrdý příběh narkoživota a nemožnost návratu k běžnému životu. Když očekáváte hodně bitek, masakrální zranění a litry krve na podlaze, přijdete si na své. Za sebe jsem byl zklamán umělostí některých bitek a chvatů, kdy jasně vidíte, jak moc to je hrané a většina reakcí nereálných.
Atomic Blonde: Bez lítosti (2017)
Nevyvážených filmů je mnoho. Ale aby z něj měl člověk dobrý pocit a zároveň ho chtěl vypnout, to jsem ještě nezažil. Většina podkresových songů, dějové proluky a rádoby nahodilá propracovanost je skvělá, a zarážející vůči místy plytkému scénáři a a až znevažující režii. Hodnocení se ukolísá na středu, ale pamatovat si některé scény dozajista budu a to zejména díky McAvoyovi a nahé postavy Theron bazénku.
Sebevražedný oddíl (2016)
Tolik promrhaných peněz a talentu (Leto a božská Robbie) na pobavení pubescentního osazenstva, s drobky popcornu na kalhotech a výstřihu plavovlásek věnujícím se hormonální erupci. Skálovitá gorila je naprosto zbytečná, nekoherentnost postav v boji je až zarážející, stupidní protivníci neomluvitelní.
Nanuk - člověk primitivní (1922)
Zachycení původního života eskymáků je unikátním snímkem, který nám zobrazí pojídání syrového masa tuleňů, putování nehostinou pustinou a život, který se proplétá mezi mrazivými vločkami jako malá borovice kolmém na srázu. Budou vám mrznout prsty u nohou, nezapomenete na jednoduchý a pro nás nepochopitelné živobytí, jenž se každým dnem může změnit v tragédii umrznutí, utonutí, napadení zvěří či vyhladovění. Celý snímek nemá dobrou kvalitu a záměrně se vyhýbá záběrům na zabití nebo intimnější trávení času v iglů. Ale syrovost snímku vše dohání.
Andy Goldsworthy (2001)
Umění, které nedává smysl a trvá jen pár hodin, je stále umění. Vnitřní pnutí umělce je tak silné, že toto pravidlo naplňuje do puntíku. To vše divák chápe, ale pokud se neztotožní s právě probíhajícím filmem, jakou hodnotu má tento snímek? Pokud jde jen o to předat dál myšlenku, budiž. Poklidné tempo a smrtelnost výtvorů znázorněno na jedna. Ale to je na film málo a nesouhlasím tedy s kolegy s poměrně vysokým hodnocením.
Zlato (2016)
Nabušené drama dle skutečných událostí podtrhuje dobře vybraný soundtrack a zejména McConaughey, to je výkon na Oskara. Místy se až nechce věřit, že někdo takový opravdu existoval a mohl jít z nuly na piedestal a zpět za tak krátkou dobu. Je vidět propracovaná kamera a režie. A i když mi hlavní představitel nebyl moc sympatický, nenudil jsem se ani trochu. Matthew a Stephen, díky.
Osm statečných (2006)
Rodinný snímek, hluboko zmrazen a dobrodružstvím naplněn. Psí spřežení na své tríko v mrazu a jejich trápící se pán v teple kuje pikle, jak je opět uvidět. A stále doufá. A je to dobře.
The Crazies (1973)
V době pandemie by se dale říct, že je to aktuální... A není, protože tohle je strašlivost amatérským snímkům ostudu nesoucí.
Slídil (2014)
Jde přece o to najít sám sebe, co baví i vydělá. A tak fotíme mrtvoly a etika či morálka není téma. Gyllenhaal zahrál slušného intelektuálního pošuka, který se mrtvoly dostane ke smyslu svého života. A ač místy nechutně reálné a komercializované zobrazení televizního šílenství nás pobuřuje, stále je to čistá projekce oblasti, kterou chcemi i nechceme vidět. Další z mých oblíbených psychologických sond do životního příběhu druhých.
Pitbull: Ostatni pies (2018)
Snad dostal Dorocinski a Rabczewska obdobu polského Oscaru, protože to je výkon na americkou produkci. Odhlédněme od místy amatérské logiky nebo jakožestrašněgangsterského stylu. Jde o kvalitní TV snímek, jenž stíhá své předchůdce.