HonzaBez

Hodně působivý a i hodně smutný film... Film o cirkusovém silákovi Zamparovi, který místo toho, aby něco řekl, jen štěká a štěká. Štěká tak dlouho až to mírně naivní, prostou dívku Gelsominu s krásnýma smutnýma očima přivede k šílenství. To šílenství se pak ale stane i jakousi katarzi v životě onoho "štěkajícího psa". Závěrečná scéna u moře je tak rozhodně silná. Silná a krásná je u tohoto snímku i hudba a kamera. Mé první setkání s Fellinim tak bylo celkově veskrze pozitivní.

„Možná by se měl snažit nezklamat ty správný lidi….“ Film začíná jako taková milá rodinná komedie, kterou bych si asi mohl užít. Postupně je to z toho komedie dosti bláznivá, jaké moc nemusím. Poslední třetina má ale i poměrně silnou myšlenku, takže nakonec i docela spokojenost. Tedy ale opravdu jen docela…

Dialog věcný dost extravagantní, dialog vášnivý vyjadřuje zajímavou myšlenkou, dialog vyčerpávající je poněkud nechutný a opravdu bych řekl vyčerpávající... :D Jen jsem si tímto potvrdil, že Švankmajer není nikterak můj šálek kávy.

Na poprvé jsem tento snímek teda moc nepobral. Celé mi to přišlo takové "dada". Absurdní až běda...Samozřejmě nádherná Fišerová hudba, ale to snad je u něj vlastně zcela běžné. Zatím nevím, co k tomu více dodat. Snad po druhém shlédnutí, které u tohoto typu filmu je asi nezbytné.

"E.T volat domů..." Film, který ve mě vyvolává silné vzpomínky (a tudíž i silné emoce) na dobu mého dětství, kdy jsem ho viděl prvně v kině. Pamatuji na dojetí, které ve mě tehdy vyvolal. Asi žádný jiný scifi film mě nikdy tak neoslovil. Též kvůli hudbě (soundtrack),kterou jsi člověk může užít vlastně kdykoliv...

Jiřina Bohdalová má v posledních letech štěstí na dva "dvorní" režiséry, kteří na ni i v pozdním věku pamatují s výraznými hereckými příležitostmi. Zatímco s kvalitou filmů/pohádek Zdeňka Zelenky je to někdy ošemetné, Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. V případě Jiřiny Bohdalové nelze nevzpomenout na jeho film Lásky z vrásky a televizní snímek Povodeň. Pokud se říká "do třetice všeho dobrého", tak v případě tohoto opět televizního snímku to podle mě stoprocentně platí. Jde o skutečně syrové drama s dosti drastickým koncem a působivou tečkou (v podobě zamáčknutého cvrčka) k tomu, v němž Bohdalová dokazuje, že opravdu není jen "trapná" komička. Kryštofa Hádka moc nemusím, ale pro tuhle "šílenou" roli se naprosto hodil. Hra kočky s myší, kterou zde oba dva po většinu filmu odehrávají, nemohla žel asi dopadnout jinak, než jak nakonec dopadla. I když jsem si celou dobu přál, aby ten konec vyzněl pozitivněji. Asi i proto nemohu dát plný počet hvězdiček.

„Zvelebujeme to tady…Zatím jsme tu nadělali, ale to všechno pro naši krásnou budoucnost a pro lidi, hlavně pro lidi, protože lidi ve své zdrcující většině jsou s námi…..“ Pěkných hlášek je v tomto filmu celá řada. Řada z nich zaznívá ve výborně napsaných dialozích mezi falešným farářem (V. Brodským) a učitelem (J. Libíčkem). Názorový příkop mezi dotyčnými je poměrně hluboký, učitelova snaha toto bagatelizovat tak působí fakt docela komicky ("Naše názory se liší jen v maličkosti….zda je Bůh či není bůh…."). Co se mi moc nelíbilo, byly ty zpívané předěly na pouti, jejichž spojitosti s celým příběhem snah rozuměl jen pan režisér Schorm. Velmi mě naopak zaujala úvodní lyrická hudba Jana Klusáka v podání smyčců, kterou, jak jsem si už ověřil, Klusak opětovně použil v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města (motiv Iny při setkání s doktorem Blažejem). Což je tedy v celku pochopitelné vzhledem k tomu, že tento film byl po okupaci Československá dán do trezoru a Klusák nemohl tušit, že někdy opětovně spatří světlo světa.

Dost slušně zábavné, jen na mě místy (viz zejména postava profesora) poněkud "crazy" .....

Scifi není můj žánr...Ale tady nejde o žánr, tady jde o to, že je to šíleně zdlouhavé, vizuálně určitě vynikající, ale když se na sebe zajímavější vizuál vesmírné scenérie díváte minuty a minuty a vedle toho se nic neděje, prostě už to není ani tak zajímavé, jako spíše nudné. Ze začátku to ještě zachraňuje hudba ze Straussova valčíku, později je ten hudební doprovod (mnohdy jen v podobě jakýchsi zvláštně znějících vokálů) čím dá monotónnější. Ale to není ani zdaleka jediná vada na krase. Hlavně to má celé dost zvláštní děj. Nejprve se 15 minut díváte na opice a jen se dohadujete, proč zde tento výjev z evolučního vývoje člověka vlastně je. Protože po něm následuje střih a už jste někde v budoucnosti, kdy se lidé běžně lítají do vesmíru. A nejen lidí, ale i počítač Hall, o němž se lze dohadovat, zda může i něco cítit. Já se zas dohadoval, proč Hall dělal to, co ve skutečnosti dělal. Film je v tomto směru hodně nejasný. Pro mě naprosto nejasných je pak posledních (neskutečně dlouhých) 30 minut, kdy po odhalení smyslu cesty na Jupiter jeden z kosmonautů Dave letí vesmírem někam do nekonečna. Buď jsem naprosto netvrdlý či omezený, nebo to autoři celé pojali nějak divně a těžko srozumitelně. Ať je to jakkoliv, za mě nemohu dát víc než 2 hvězdičky, protože jsem se víc nudil než bavil....

Díky československé diskuze a příspěvku uživatelky Snorlax jsem si po delší době vzpomněl za tenhle výborný televizní snímek. Za mě je výjimečný ze dvou důvodů. Za prvé je to silný scénář Jiřího Hubače, kterému se z kraje devadesátých let podařilo na relativně malém prostor výjimečným způsobem ztvárnit smutné osudy československých letců po druhé světové válce. Tím druhým důvodem je excelentní výkon Josefa Dvořáka. Je moc smutné, že tenhle excelentní komik divadla Semafor dostal po roce 1990 tak málo prostoru v televizi (o filmu ani nemluvě). Zde přitom ukazuje, že umí i jiné než čistě komické polohy. Po každé, když to vidím, mě zde jeho výkon skoro dojímá...