HonzaBez

"Stačí velrybu chytat, ne chytit.... Hledat je víc než najít." Rozhodně zajímavý film, v němž zaujmou zejména ty poetické pasáže za doprovodu velmi příjemné Štaidlovy hudby (trošku se podobající hudbě Hapky). Čemu jsem ale teda vůbec nerozuměl bylo to rozuzlení. Někdo tu v komentářích píše (patrně na základě znalosti Páralova románu), že to byla sebevražda. Mě to tedy ze samotného filmu přišlo spíš jako nešťastná náhoda. Každopádně plně souhlasím s názory, že ten konec je takový nedotažený (nedopovězený), což je škoda. Co mě tedy herecky překvapilo, byl Ivan Vyskočil, kterého jinak dost nemusím. Zde ale minimálně nevadil a v kombinaci s Cupákem a Brejchovou to byla fakt herecká jízda...

"Pořád si na něco hrajeme..." Zajímavá televizní jednohubka se sexbombou své doby Janou Brejchovou.

"Musíte se zcela ztratit v hudbě..." "Ztratit" se ve Stravinského hudbě nemuselo být pro jeho posluchače ve své době docela takový problém :D Úvodní poměrně dlouhá scéna z velmi kontraverzní premiéry Stravinského Svěcení jara to jasně dokladuje. Na konci filmu můžeme naopak vidět Stravinského úspěch při druhém provedení tohoto díle o pár let později. Hezky je zde tak ukázáno na to, jak proměnlivý bývá umělecký vkus lidí. Faktem totiž je, že "lidé se vždy bojí něčeho nového". I tento životopisný film je v něčem jiný. Vlastně to klasický životopisný film ani není. Spíše jde o zajímavou vizuální koláž s minimalistickými dialogy.... To mi asi brání dát filmu 5 hvězdiček, i když ty vizuální vjemy v kombinaci se Stravinského vášnivou hudbou jsem si jinak užíval plnými doušky.

Ač mám moc rád filmy s historickou (politickou) tématikou, tak tohle vůbec nebyl můj šálek kávy. Celý ten skutečný příběh o tom, co se dělo v Sovětské svazu po smrti Stalina, je tu podán s velkou dávkou nadsázky, k čemuž moc nevidím důvod. Hodně lidí tu na filmu vyzdvihuje, že jde o satiru. No budiž, satira to možná není špatná, ale naprosto mi nesedla vulgární mluva sovětských politiků v soukromí, kdy je to místy každou chvíli samé "shit" nebo "fuck". Stejně jako celá řada rádoby komediálních momentů. Celý ten reálný děj přeci vůbec vtipný není a tak třeba to přenášení ochrnutého Stalina členy politbyra mi přišlo spíš trapné než vtipné.

Ne všechno v téhle pohádce funguje (viz některé nelogicke zapletky - třeba nechápu proč nejprve čarodějnic Vitka začaruje a pak zas ho kouzla sama zbavi), něco je dokonce mírně trapné (postavy sester), ale pohádka má i své určitě klady. Zejména jde o krásnou hudbu, i když ta spolu s milymi lidovymi písničkami a krásnou jihočeské krajinou krajinou už u Trošky vlastně ani nepřekvapí. Co mě naopak překvapilo, a to veskrze mile, je Lukáš Pavlasek v roli vodnika.

Po vizuální a hudební stránce naprosto jedinečné. Kontrast polského folkloru a jazzu neměl chybu. Ovšem stejně jako třeba Kamas mě ten samotný příběh vztahu Zuly a Viktora přišel hodně zkratkovitý a tak nějak dost studený a bez silnějších emocí. Těžko se mi pak věřilo některým zvratům v ději (zejména ilegální návrat Viktora do Polska, díky němuž se dostane do vězení). Ale třeba to celé byl záměr autora, aby to nebyl jen příběh na pozadí studené války, ale i příběh "studená lásky"

"Když se mě chcete dostat pod kůži, tak musíte přes muziku.." Muziky, dirigované většinou samotným Jiřím Bělohlávkem, je v tomto dokumentárním filmu samozřejmě hodně. Hodně záběrů se tu přitom vychází ze slavnostního koncertu k Bělohlávkovým 70. narozeninám. Všechny je to tu ale tak trošku zvláštně namíchané, takže se tu na přeskáčku objevují vedle sebe jak záběry z roku 2016 tak i z roku 2017, kdy již byl Bělohlávek zjevně nemocný (což se projevilo hlavně změnou jeho vizáže). Místy na mě dokument působil, jako by režisér trošku tápal nad jeho celkovou koncepcí. Moc zajímavé jsou samozřejmě všechny ty momenty, když pan dirigent vzpomíná na svá různá působení, byť je škoda, že se to dost hodně točí především kolem jeho dvojnásobného působení v České filharmonii a skoro vůbec se třeba nic nedozvíme o jeho práci pro divadlo (zejména v ND). Pár zajímavých záběrů z procesu zkoušek zde taky je, ale těch pohledů tzv. "kuchyně" bych očekával ještě víc, aby třeba člověk mohl víc porovnat Bělohlávkům styl se stylem dalších šéfdirigentů ČF (Neuman, Ančer), které se v dokumentu též objeví. Na plný počet hvězdiček to podle mě není, ale kdo měl Jiřího Bělohlávka v lásce, tomu tento dokument určitě doporučuji.

"Když zemře les, zemřeme s ním..." Ekologické poselství filmu je asi to jediné zajímavé, co tato pohádka přináší. Jinak velmi mdlý příběh se spoustou klišé a pohádkových stereotypů.

"Nedělat nic je ta nejtěžší práce….a bude tě to stát všechnu tvou energii…Čím méně budeš jednat, říkat, souhlasit či se usmívat, tím lépe..." Seriál ukazuje že ono "nic nedělání", může být někdy vskutku hodně obtížné a nepříjemné, protože "královna nemá na výběr". Na seriálu mě zatím zaujalo to, že ukazuje jednotlivé postavy britské královské rodiny jako lidi z masa a kostí se svými slabostmi i strastmi, díky čemuž musíte s většinou postav alespoň na okamžik soucítit. Nejvíc sympatií ale, alespoň u mě, vyvolává samotné postava královny Alžběty, která musí často volit mezi tím, zda se chovat jako sestra a manželka nebo jako královna. Jakou symbolickou tečkou je v tomto smyslu poslední díl série, kde je to obtížné postavení britské královny s těžko představitelným dilematem "láska nebo povinnost" ukázáno velmi názorně.

"Život je takový, jaký si jej uděláme...." Vánočně laděný televizní snímek s Janou Hlaváčovou v příběhu o tom, že by člověk měl myslet nejen na druhé ale i na sebe. Z dalších postav je kouzelný zejména Libor Pešek, jehož trpělivost s "generálem v sukni" nebo-li svojí manželkou je téměř neuvěřitelná. I když své ženě říká "hlavně maminko nedělej vůbec nic", říká to s noblesou a laskavostí sobě vlastní.