bublajsa

Nějak si stále pokládám otázku, proč se tomuhle filmu Ralph Fiennes(!) upsal. Sám na to reagoval tím, že chtěl zkusit něco lehkého a úsměvného. A že si hraní užil. Hraní? Ralph tady nahrazuje hraní svými svůdnými pohledy a zamilovanými úsměvy, což mu samozřejmě jde velice dobře, ale podle mě má na mnohem více, což také dokazuje jinde. Příběh je to hezký pohádkový, ale tak nějak kýčovitý. Mezi mé oblíbené scény patří všechny ty, kde Ralph nehraje spolu s Jennifer. K tomu, myslím, není co dodat.

Sympatické filmové drama se sympatickou dvojicí hlavních hrdinů. Nebo je hlavním hrdinou africký národ? Příběh lásky, smrti, bezmoci a beznaděje mě dokonale strhl. Ralph Fiennes(!) opět předvádí soužití s postavou a Rachel Weisz vás prostě přinutí k pocitům beznaděje. Svou atmosférou ve sféře vztahů Tessy a Justina mi Nepohodlný trochu připomněl Anglického pacienta. Příběh samotný mě dostal, měla jsem nad čím přemýšlet. Konec byl překvapivý a nečekaný. Skvělá kamera a střih. Usmívala jsem se, chvílema jsem nedýchala a i slzy v očích se mi objevily. Doporučuju.

Jako letitá obdivovatelka Ralpha Fiennese(!) zkusím komentovat objektivně. Jeho skvělý herecký výkon se v Pavoukovi nedá popřít. Spolu s krásně pochmurou atmosférou do mě film pravidelně vtiskává škálu pocitů. Na poprvé jsem film zcela nepochopila, ale dneska se v něm přímo rochním. Ralphovi příjemně sekundují Miranda, Gabriel i malý Pavouček. Tenhle typ filmu s tímhle typem hlavního hrdiny a touhle atmosférou je přesně můj šálek kávy. A proč se na film nedívat? Není to podívaná pro každého, může se zdát zdlouhavý a nezáživný. Nikoliv pro mě.

"Přátelé" jsou jako jeden muž. Narodí se, rozpačitě dozrává a poznává sám sebe. Nastává vrcholné období, kdy prostě nemá chybu, je plný síly a řítí se jako lokomotiva. Následuje čas zklidnění, vyzrání, tempo se zpomaluje (ke konci už může dojít ke trapnostem a chabým pokusům být zase ten statný hřebec). V nejlepším se má přestat, což se téhle povedené partě rozmanitých charakterů, myslím, povedlo. Jsou to prostě oni a my je za to milujeme, zvláště při opětovném nostalgickém sledování.

Poctivě shlédnuto od první do poslední vteřiny. (Dík, Netflix.) Má to naprosto všechno, všechno do sebe zapadá a zapadlo. Každá scéna, každá emoce, chování a vývoj všech postav, plus trocha černého humoru a nadhledu. Před mnoha lety na mě v televizi občas nějaký díl vyskočil, už tenkrát to byl můj šálek, ale až teď to můžu konečně zhodnotit celek. Pro mě DOKONALOST.

Piškota jsem si zamilovala okamžitě, počáteční averze k Ally se postupem času převtělila do "vztahuknejlepšíkamarádce" a když se na scéně objevil Robert Downey Jr.(!), bylo vymalováno úplně. Barvité postavy, gagy, osudy, vztahy, humor a to vše zabaleno do sympatického prostředí právničiny. Škoda jen té řady poslední, do mrtvoly by se kopat nemělo ...

I když seriál vznikl v témže roce jako "Chicago Hope", nemůžu si pomoct, ale subjektivně mám pocit, že bylo od "Pohotovosti" opisováno a to průměrně ... Profesionální práce na profesionálních lékařských úkonech a případech se vyrovnaně mísí se vztahy, charaktery a problémy lékařů, kteří jsou úplně obyčejní lidé s obyčejnými starostmi. A přesto neobyčejní hrdinové, což nám ale není dominantně servírováno, ale ani opomíjeno. V porovnání s následujícími seriály z lékařského prostředí mi "Pohotovost" stále vychází jako jejich moudrá a naprosto vyrovnaná matka.

Bez Simpsonových si snad ani nedokážu svůj filmový a televizní rozvoj představit. Klasika a "rutina", bez které by byla narušena má osobní rovnováha. Simpsonovi pro mě existujou tak přirozeně a samozřejmě, jako barevná televize. Jejich vývoj a zrání je krásně vidět zejména na starších sériích. Postupem času byly vybroušeny jako diamant a dnes se zdá, že už se snad ani dál a výš dostat nemohou. Hluboká poklona tvůrcům. (Nejraději mám díly okolo desáté řady a bezhlavě jsem se zamilovala do Homera.)

Matematik a fyzik Atkinson není dobrým hercem, ale geniálním komikem. Dal světu pana Beana a já jsem za to vděčná. Vyrostla jsem s ním, a i když poslední pokusy vzkřísit ho působí jako autoparodie, pro mě je a bude tím roztržitým, roztomilým a geniálně vtipným velkým dítětem, které doprovází milý a inteligentní humor a rovnováha.