Oktavianus

Je to na odpad, ale mně se Jurčová prostě líbí...

Zaplať pánbůh za Brodyho. A upřímně - za koho jiného? Seignerová je sice pořád kočka, ale přece jen už lehce zestárla, nemluvě o tom, že její role zahrnovala víceméně jen hysterický vyvádění. Elsa Pataky je zase celou dobu špinavá a od krve, no a komentovat přehrávaně postiženýho záporáka Briana Maye snad ani nemá smysl. Argento nabídl solidní červenožluté giallo, které počítá spíš s inteligentním divákem, tradičně dobré, ale bez takového toho koření navíc: bez větší porce krve, větší porce nechutností či alespoň ucházejícího padoucha. Závěr mohl být mimořádně silný, ale ta krev tekla z auta do cesty tak očividně, že ani tady nemůžu být stoprocentně spokojen. A tak končím stejně, jako jsem začal - vyzdvihnutím skvělého, lehce vyšinutého detektiva Adriena Brodyho. Na jeho věčně kouřící a nervózní temnou figuru byla radost se dívat.

Není mnoho animovaných postav, kvůli kterým bych se chtěl stát hvězdou animáku a zprznit hrdinku. Když nepočítám představitelky čistě cartoon porna, napadá mě leda tak April O´Neilová z Želv Ninja, Kim Possible a právě Betty Boop (ani Leela z Futuramy by se do výběru nedostala, je tak ňák přemoudřelá), která zásadně nenosí podprsenky a sukni má tak krátkou, až jsou vidět podvazky. A ke všemu se kamarádí s duchy. A ne, nepřipadám si šmírováním animovaný postavičky z třicátých let ani trochu divně.

jedno z těch lepších dětinských dobrodružství rádobydrsnýho tvrďáka space rangera Rockyho Jonese. Což ovšem neznamená, že by to z hlediska normální kinematografie té doby nebylo hluboko pod průměrem. Televizní sestřih tří dílů seriálu se tentokrát točí kolem křivě nařčeného starého profesora, jeho záchranu a vymývání mozků hlavních postav padouchy. Trivialita děje určeného pro děti je tentokrát vylepšena tím, že ubylo tolik oblíbených pěstních soubojů, maskulinní šovinismus je držen na únosné míře a ženská hrdinka Vena je mimořádně hezká. Jinak je to jen směs laciných triků a primitivního příběhu.

Jasně, "podívaná, jaká tu ještě nebyla", to opravdu není, v zásadě jde o ne úplně zábavnou lacinou vyprávěnku spíchnutou hodně horkou jehlou; ale vzhledem k závěru udělím o hvězdu víc, než jsem si říkal ještě nějakých 15 minut před koncem. Kulisy jsou sice laciné a exteriéry (asi dva) obyčejné a nehostinné, ale právě k neradostné vizi budoucnosti takové ošklivé prostředí patří. Dějově nejde o nic překvapivého, další z variací na stroj času (nebo třeba World Without End), chybí některé nedořešené lapsy (pokud katastrofa zničila ozonovou vrstvu a poničila lidstvo, co se stalo se zvířaty, čím se tam teda přeživší lidé živí...?) a děj občas sklouzne k nudě. Ale vyvažuje to třeba Darlene Tompkinsová jako hezoučká (a samozřejmě v odpovídajících kostýmech) sexy němá dcera vůdce zbytku lidstva, celkem se mi líbily netradiční "trojúhelníkové" střihové přechody mezi scénami nebo pokusy o futuristickou architekturu. S přivřením obou to šlo - souběžně natočený Ulmerův spektákl Amazing Transparent Man mi přišel o kus horší (a mohu posoudit, obojí jsem dnes viděl za sebou).

S třemi hvězdami jsem možná zbytečně přísný, ale na mě je tempo prostě až moc pomalé. A to nejsem nutrně příznivec dějem a akcí nabité stopáže. Jenže Beze stop je jenom popisem rutinní všednodennosti v hodně nevšedním prostředí. A taky - což je samozřejmě problém můj, nikoli problém filmu - se ideologicky zcela míjím s pojetím života v divočině. Já sice nenávidím lidi a můj sen je žít na pustém ostrově (v teple: z lesů amerického Severozápadu byla zima a mokro až do kinosálu), ale v komfortu a pohodlí. Představa celoživotního táboření ve stanu se mi ani trochu nezamlouvá a trávit čas v karavanové osadě s tamními (dobrovolnými!) vyvrženci je představa ještě děsivější. Beze stop má ovšem tři trumfy: slušnou kameru, senzační obsazení: hlavní dvojice je zahraná parádně, a to jak Ben Foster, od nějž se to tak nějak čeká, ale i mladičká Thomasin McKenzie, před níž smekám. V jejich poslední společné scéně je všechno. Paráda. A dobře napsaný scénář, který komorní příběh představuje velmi civilně, takže třeba divák tuší, že táta je válečný veterán s posttraumatickým syndromem, ale vzhledem k jeho mlčenlivosti se víc nedozvíme... A to kvituju, žádný dovysvětlování blbečkům. Takže spíš tři a půl hvězdy... ale to líné tempo mi místy prostě fakt vadilo.

Jakýkoli film s Belou Lugosim nemůže zklamat, já alespoň žádnej špatnej neviděl, a tak ani White Zombie není výjimkou. Lugosi je tu opět draculovsky efektně uhrančivej, s podmanivou měkkou výslovností a aristokratickým vystupováním, nakonec je to film, kam přesně pasuje, a proto není divu, že každá scéna s ním je lahůdková. Problém je, že tento snímek funguje tak nějak obráceně - první polovina je skvělá a atmosférická, po celém Haiti duní vúdú bubny, napětí graduje, návštěva v Belově mlýně je dramatická a znepokojivá - ale od chvíle, kdy Neil začíná pátrat po ztracené Madeleine, se to jenom zhoršuje. O velmi jednoduchém finále ani nemluvím. I tak jde o vynikající kousek, který by měl vidět každý milovník starých hororů, ale kdyby se udržela nastavená laťka první části, mohlo jít o dokonale vybroušený diamant.

Vizuálně působivé, s několika silnými scénami a zaplaťpánbůh neukecané. Sice mi ze záběrů zasněžené krajiny byla pořád zima (patřím k lidem, kteří by mohli mít nejméně 30 stupňů celý rok a jimž jen pohled na sníh působí deprese), ale od laponskýho folklóru těžko můžu čekat palmy. Horší to je s hudbou (ve Finsku nemaj vlastní autory, že tam cpou ruské skladby?) a vůbec jsem si kolikrát připadal, že koukám na Mrazíka. Zajímavé je, že zatímco hlavní hrdinka byla mimořádně hezká, ostatní postavy vypadaly jako mix Švédů a Rusů (aspoň už vím, co jsou Fini zač). Tím raději své dnešní xenofobní okénko uzavřu :-) Náhled do finské kinematografie je zajímavý, ale pro mě Hollywood je prostě Hollywood. Vždycky mu dám přednost.

Příběh: nula (naprosto o ničem). Myšlenka: nula (a to je "podivuhodná proměna" žen v posledních letech sakra dobrý téma, tenhle film je velmi feministický, což by bylo plně v pořádku, ale jako takový nefunguje). Logika: nula (těch pitomostí...!). R-rating: nula (jo, je tam jedna "sadistická" scénka, ale cudně mimo záběr). Záporák: slabota (když je Ewan McGregor jakože drsnej, je to zoufale nevěrohodný, mnohem víc mu sedí ta gay poloha roztančeného padoucha). Postavy: jedna (Harley je naprosto boží, ostatní stojí za hovno, do jedné, kušostřelkyně nebo policajtka jsou naprosto k ničemu). Výsledek? Ten film je tak moc cool! V akčních scénách je to prostě fantazie, nevím, kterou vyzdvihnout víc, snad jak Harley "vystřílí" policejní stanici... nebo vlastně jakákoli další. Plus fantastická hudba, plus humor, plus kýble komiksové nadsázky. Výsledek? Vizuál nepředčil obsah, jak jsme na to ostatně zvyklí, ale naprosto dokonale ho překryl. O třídu výš než stejně slepený (a nepovedený) Suicide Squad včetně flashbacků, představování postav a podobně. Objektivně? Dvě hvězdy a ani o procento víc. Subjektivně? Pálím čtyři.

Belu Lugosiho jsem už viděl dělat ledasco, ale hajlovat ještě ne, takže za tento zábavný moment (včetně vysvětlování, jak je členem nacistické strany a Hitler se za něj určitě postaví) a za závěr, kdy se vlastně všechno vysvětlilo, za dvě hvězdy. Jinak je to i na množství Lugosim provedených vražd celkem nuda a chybí tomu spád, vzhledem k tomu, o jak zajímavé téma šlo, je to velká škoda, film je ale utahaný a nepřesvědčivý. Nebýt Lugosiho, tak takhle mizerně natočený film nemá ani cenu sledovat.