Sidonka

Velmi slabé, bez sexuálního napětí a gradování, což při tomhle tématu v tomto prostředí je opravdu na škodu. Film působí lacině, i když kostýmy jsou krásné. V podstatě bez emocí, bez sugestivní erotické atmosféry, film přeskakuje bez potřebných spojovacích mostů,neposkytuje mnoho informací, nedostal se ke mně ani dost blízko.

I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou.

Výborné drama, které ani na minutu nedá člověku vydechnout. Je zde dobře viděno, že i vyvrhelové mají mít svá práva (například právo na lékařské ošetření), které se jim mnohdy nedostává. Není to obhajoba nepřizpůsobivých kriminálníků, ale toho, že určitá práva by se měla respektovat za všech okolností a například neposkytnout umírajícímu na rakovinu alespoň anestetika je nelidské, ať se obviněný v minulosti dopustil čehokoli. Nápis na zdi: "Zde v této cele zemřel YX na bolavou hlavu," je sdělení, který ve mě vyvolává soucítění i bezmoc. Stejně tak je pozoruhodný příběh dosud naprosto bezúhonného vězeňského dozorce, který se souhrou nešťastných náhod, ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě a zůstane uvězněný v těžce stresující situaci, která se postupně ještě více komplikuje. I ti, co se ničím neproviní nebo se dopustí nesprávného jednání, do kterého je dohnala extrémně tíživá a vypjatá situace vyvolaná agresí někoho jiného, mají právo na slušnější zacházení. Spoiler: Jednotlivci mohou být obětováni, pokud jsou svědky něčeho, u čeho žádní svědci nejsou žádoucí. Jen aby se nějaká pochybení veřejně neprovalila a zůstala navěky zavřená pod poklicí. Aby se nenarušil a uchoval stávající, i když nespravedlivý řád. Aby náhodou někdo neřekl, že se instituce, politici, atd. dopustily omylu, neetického jednání, je třeba odstranit nepohodlné svědky a zahladit stopy. Vše pro to, aby veřejné mínění zůstalo klidné a lidé uvěřili, že špatné věci se dějí jen špatným lidem. Obětní beránek je obětován za zájmy smečky, smečka se zbavuje nežádoucích členů. Nadřazení si chtějí udržet své místo, podřízení i nezaslouženě umírají v nečestném boji o výsostné postavení a v boji za svá potlačovaná práva. A chtít se pomstít za bezpráví nebo jít proti své původní smečce? To je cesta na hřbitov, do pekel, to je prostě konečná.

Dobrý film, ale co naplat, převálcovala ho naprosto dokonalá kniha od naprosto dokonalého spisovatele Jaroslava Havlíčka.

Zbytečná komedie, kterou osobně opravdu nemůžu doporučit. Vcelku sympatičtí herci a pěkný dům se zahradou, bazénem a fontánou nemůžou nahradit chybějící obsah, jiskru, lehkost, chybějící děj. Film vede odnikud nikam, měla jsem dojem, že místo 97 minut jsem v kině strávila alespoň 3 hodiny. Nicméně například moje matka, které jsem koupila vstupenku jako jeden z narozenin. dárků se dobře bavila a některé divačky též. Svoje publikum si tato umělá romantika pro ženy zjevně najde, ale já opravdu čekala mnohem lepší oddechovou zábavu na jedno nedělní odpoledne.

Za mě jednoznačně nejslabší díl z dosavadní trilogie Thor. Film byl v rozporu a laděním například prvního dílu. Infantilní vtípky se do pokračování příliš nehodily, akční hrátky mě klasicky příliš nebraly, celé to působilo povrchně, prostě jedno velké nestrhující nic moc. Pro Studio Marvel zjevně nejsem cílovým, vděčným divákem. :)

Tuto komedii mám ráda. I přes nadbytečně dlouhé pasáže z Riviéry ( například až otravně působí vleklé hudební vsuvky při představování jednotlivých slečen). Nicméně lechtivé prostředí, kde jde především o rozptýlení, občasný vtip, vzbuzuje dobrou náladu i u mě, pouhého diváka. A o to zde primárně šlo. Nově příchozí dívka, atraktivní slečna Renáta rozjíždí zábavnou manipulativní hru o lepší život, která vzhledem k jejímu zaměstnání a okolnostem vede jedinou možnou cestou - přes postel vlivných a bohatých pánů. Navíc jí hraje moje oblíbená herečka Zdena Studénková. Praktická a chladně uvažující bordelmamá Gábi Stolařová nemá chybu. Snaživej policejní moula v podání Karla Heřmánka a figurky z policejního zkorumpovaného prostředí jsou také velmi zdařilé. Někdo tento film, který sám sebe nebere příliš vážně, hodnotí odpadem. Já se bavila a statečně to přiznávám. Nebýt výše zmiňovaných prozívaných momentů... Klidně bych tento nenáročný kousek, který ani nepředstírá žádné velké umění, ohodnotila plným počtem. Jak ráda říkám, hodnoceno pouze v rámci nenáročného, oddechového žánru.

Uznávám, že mé 2* neodpovídají kvalitám snímku. Nicméně jakmile si na toto ponuré drama vzpomenu (viděno někdy před mnoha a mnoha lety), vybaví se mi nejdříve ze všeho úpěnlivá snaha bojovat o důstojné přežití v nelidských podmínkách, živoření na samotce, vypadávání zubů, vyhladovění, které vede k pojídání hmyzu, moře nespravedlnosti, zklamávání se v lidech... útržkovitě samé negativní pocity, které přehluší hlavní myšlenku. Proto kdykoli tento film opakují v Tv, obloukem se mu vyhýbám, pocitově to mám bohužel až někde pod průměrem.

Nevím, nevím... 3 nebo 4 body? Asi něco mezi tím, zajímavé to pořád ještě je. Srozumitelnější než první epizoda, skryté náznaky se začínají poodkrývat, mnohé nedořčené věci z jedničky začínají dávat konečně smysl:)

Hodnotím pilotní díl. Upřímně a na rovinu přiznávám, že ne vše mi dávalo smysl, i když nejsem fanda pouze polopatických sdělení a nevyhýbám se některým experimentům. Prvních zhruba deset minut bezvadná podívaná, kdy se po ztrátě 2% lidské populace snaží žít pozůstalí dál a smířit se s nevysvětlitelnou ztrátou lidí dobrých i špatných, starých i mladých, kteří zmizeli patrně bez výběru kdo ví koho kdo ví kam, kdo ví na jak dlouho a kdo ví proč. K problému se samozřejmě staví i média a politici. Aby těch záhad a nedořčeností nebylo málo, celou epizodou se pohybuje nějaká prapodivná sekta v bílém, která kdo ví proč nemluví a komunikuje s ostatními i mezi sebou jen psaným slovem, pronásleduje nějaké lidi (zejména jednu z žen), která se do jejich společenství SPOILER: nakonec kdo ví proč přidává a jiná chce kdo ví proč kdo ví na jak dlouho odejít. V příběhu je hrozně moc postav, některé mají strašně malej prostor v krátkém časovém úseku, někteří se chovají podivně, ale pozadí jejich činů přesto ještě chápu. Zjevuje se nám i kongresman, který jede na nějakou uzavřenou farmu?-nebo ranč- kdo ví proč se zavázaným šátkem přes oči a po rozhovoru s kdo ví s kým, kdo ví o čem, chce zase spokojeně odejít kdo ví kam. Že by další sekta se samozvaným mesiášem, tentokrát usídlená v roubených chatách za ostnatým plotem? Nebo vedená černým gangsterem? Tak tuhle příhodu už mi hlava příliš nebere a zápletka už je tak zamotaná, že jí skoro přestávám brát vážně . Podle mého úsudku všeho moc škodí a epizoda se z bezvadné filmové záhady, která se bude pravděpodobně postupně rozplétat a dovysvětlovat, mění v chaos postav a různých tajemných činů, někdy dokonce i pochopitelných! motivů, zapletená ovšem do množství různých přebytečných odboček. Původně slibný záhadný příběh se mi postupně změnil v mišmaš. I kvůli mé chybě, a to sice častému odbíhání od obrazovky, takže jsem měla tzv.přetrhaný děj i obraz. Pořád mě něco nutilo odcházet pryč a pozastavovat obraz, třeba abych mohla zapnout pračku nebo udělat večeři, což je neklamný znak toho, že mi to i přes jisté zaujetí zas tolik netáhlo a hlava mi po chvilce nechtěla brát kdo ke komu patří do rodiny, kdo je čí přítel apod., protože epizoda neměla mou plnou pozornost:) Ne že bych se tady zase chtěla mermomocí ohánět literárním kurzem, kterým jsem prošla, ale při sledování epizody se mi najednou úplně zjevila učitelka kreativního psaní a volala na mě: „Když chceš v příběhu sdělit příliš mnoho, nesdělíš nakonec pořádně vůbec nic. Vyber si téma a hlavní postavy, ale hlavních postav nemůžou být desítky, nebo to čtenáři nepoberou a zláme to příběhu vaz.“ Někteří uživatelé píšou: „o co v seriálu sakra vůbec jde?“ Ono v seriálu nemusí být sděleno, kam se ztracení lidé poděli, ale udržet nás v napětí jak se se ztrátou vyrovnávají přeživší. A já nemám správnou chuť tuhle změť dlouho rozplétat, přesto zkusím ještě jeden díl. Neodpustím si jednu citaci přímo ze seriálu: „…Lidé hledají smysl ve věcech, které je nemají.“ Jestli má smysl sledovat tento seriál, to si ještě nejsem zdaleka jistá. Každopádně do průměru zatím Pozůstalé nehážu, nějaký potenciál to má. A základní námět je bezesporu přes všechny zmatečnosti zajímavej.