Sidonka

Že já na to chodila! Originální film z USA se v naší distribuci takřka nevyskytuje, tak jsem alespoň zadoufala, že to bude alespoň trošičku psychologicky prokreslenější thriller. Nebyl. Snad první film ve kterém jsem od počátku skálopevně tušila každý další krok hlavních i vedlejších postav a protože to bylo navíc tak povrchní, nejbanálnější jak jen může být a absolutně nepřekvapující, byla jsem i přes nevalná očekávání extrémně zklamaná. Domeček v lesích byl sice pěkný, ale kdyby k tomu přihodili alespoň ještě trochu schopného scénáristu. A logika jednání postav? Děsná. Psycholožka se chce zbavit problematického nevlastního syna, nezvládá ho a ani nechce léčit potížisty i po pracovní době. Z nepochopitelných důvodů si však vybere k adopci hluchého chlapce s násilnickým chováním, chováním a osobností snad ještě problematičtějšího než byl ten první (např.zlomil kámošovi ruku, pěstouni ho raději opouštěli), z kterého pravděpodobně už vlivem prodělaných negativních zážitků vyroste další pošuk. Policii se nechce vyjet do sněhové bouře, tak zase jiný psychiatr za pacientkou jede sám, z předalekého města, protože se mu v rodině pacientky něco trochu nezdá. Ani tu jednu hvězdu co sem dala si to ani nezaslouží!

Ale jo, dobrý. Šla jsem do kina na 3D, abych si vychutnala milovaný vesmír a zklamaná jsem z toho nebyla. To čučení na hvězdy mně vcelku bavilo. Jde zde o vizuál, povrchnější příhodu o které nebudu po skončení filmu přemýšlet, což mi bylo ostatně jasné už z ukázek a tak jsem neměla velká očekávání. Je velká škoda, že nabízející se téma o sebezapírání, životu beze smyslu a mučivosti sociální izolace a osamocení, které nenahradí sebelepší volnočasové aktivity a jiné požitky, zde nebylo dostatečně využito. Také je zarážející že se o úklid kosmické lodi starají roboti, další je jako barman k obsloužení dosud spících pasažérů, ale o praktický chod se nikdo nestará, žádný robot neřeší drobné poruchy, promazávání atd., protože se prý "nemůže žádná porucha stát" - a ona se samozřejmě stane. Má to své mouchy. Ale přesto se mi to zdá pořád ještě rozumnější než nejnovější Star Wars.- Prostě jsem spolkla dva dny před koncem roku "lehounce nadprůměrnou, krásně nazdobenou silvestrovskou jednohubku".

Na Star Wars jsem šla jen proto abych byla v obraze. A neboť jsem zcela nepatrně doufala, že alespoň částečně "pochopím" co na tom početná divácká obec má. Mise byla neúspěšná. Tohle jde fakt mimo mě. Bez humoru, slepené z nevěrohodných klišé, bez emocí, až na občasný krátký vizuální zážitek. Nic mně to nepřineslo (až na vítr v peněžence).

Film o nenaplněné lásce? Ani bych neřekla. Většinu života se hrdinka tvrdošíjně a poněkud sobecky honí za bludy, sny, chimérou, pudy a hlavně za muži, kteří si její lásku nezaslouží, žije nereálnou či spíše nerealizovatelnou vášní,zatímco manžela si neváží a nechtěně mu ubližuje. To vše proto aby nakonec zjistila: kde je pravá hodnota a o čem je skutečný vztah. Spolehnout se na partnera a mít si ho pro co vážit, najít druha, který má pochopení pro nedostatky protějšku, zbytečně nevyčítá a toleruje něčí mimózní úlety, to se každému člověku nepovede. Nechte se překvapit: zda alespoň na konci filmu hrdinka docení manželovi hodnoty a začne se na něho jinak dívat, zda se konečně začne zajímat o toho, kdo o ni tak dlouho a rozumně pečoval a zda se v ní objeví hlubší cit, nezaložený primárně na sexuální přitažlivosti.- "Proč si mi nic neřekl?", řekne při procitnutí z bludů, které jí chránily, těšily a bohužel pak i ubližovaly zároveň. "Chtěl jsem, aby si zůstala živá." (Pacientka měla sebevražedné sklony a byla citově hodně křehká).

Politicky korektní skoropohádka o tom: "Jak podivínský neruda díky imigrantům a jiným empatickým sousedům k přátelům přišel." Když se zhrzenému, ne zlému, ale "specifickému" člověku dostane povšimnutí, může ukázat i vlídnou tvář a ještě rád pomůže ostatním. Je ovšem otázkou, jak se to v nefilmovém světě, v tom skutečném, často děje.

Mít takového kapitána, jako se "poštěstilo těm na Bounty", tak se snad vzbouří i nejmírumilovnější beránek na světě. Tak to dopadá, když si chce nějaký despota mermomocí vynutit poslušnost za každou cenu. Citlivému divákovi se z cynického, přespříliš ambiciózního Blighta dělá špatně jako z mořské nemoci. Ve skutečnosti to takhle jednobarevné snad ani být nemohlo- nelidský bezohledný kapitán a beránek Fletcher. Novější verze z osmdesátých let mně sedla lépe ( s tehdy ještě krásným, mladým Gibsonem, do něj věrohodně zamilovanou tahiťankou, hrdým Hopkinsem...). Nicméně i toto je slušný kousek k zamyšlení.

Když už jsme u toho hereckého obsazení, osobně jsem především ráda, že konečně mohu v něčem vidět hrát dceru Deppa a Paradis, která je stejně kouzelná, jako její rodiče. Jinak film je opravdu studený, navíc nedává hlavu ani patu a tudíž i ty 2 hodiny strašně nudí. Kdyby byl film doslovně o budově s kosmickými objekty a jinými vesmírnými věcmi nebo třeba o hvězdárně, dopadlo by to určitě mnohem zajímavěji a lépe.

S kritikami filmu se neztotožňuji, i když by se při troše snahy nějaká ta chybka i nesrovnalost s realitou našla. Napíšu to jednoduše: stokrát raději půjdu na klidně i zpackaný životopisný film o jakémkoli malíři, jako prostá žena si ráda připomenu že existoval kdosi jako Egon Schiele, kouknu na to jak maloval, do jakého období patřil a dohledám si o něm zbytek v knihách či na internetu. Pořád lepší než Harry Potter, nemyslíte? Aby nám z těch kin potom masově nevymizely všechny dramata i náznaku dramatu či nějaké myšlenky, protože "divák to stejně neocení", protože "běžného diváka to stejně nezajímá", protože bla bla bla. Zaplaťpánbu, že se toto dostalo do běžné distribuce! Tečka.

Ne, tahle sci-fi rádoby komedie ...to se prostě nedá! 62. nejoblíbenější film? Jo, tak sem zase mimo většinu. Co nadělat. Některé zde oblíbené věci prostě v životě nepochopím.

Prví řadu až dvě bych dala do nejoblíbenějších seriálů, to je fakt pecka. Další jsou už moc předvídatelné a ke konci už seriál úplně ztrácí na síle. Sary Gilbert je škoda, i scénáristů, kteří po "stávce" museli odejít ze seriálu či se přizpůsobit produkci. Na kvalitě je to znát.