Sidonka

Řada IV je už fakt dost drsná. To už jsou těžcí pacienti. Nechtějí se vzdát ani odpadků, po zemi se válí injekční stříkačky, použitý toaletní papír, rozkládající se jídlo, zdi napadené plísní už jsou určeny k demolici, odpadky se vrší až ke stropu, v rodinném domě jim neteče ani voda nebo naopak teče septik po podlaze, šváb a černá vdova samozřejmostí... a nikdo to dlouho neřeší, to až musí sousedi nahlásit úřadům . Na to už se dost nehezky kouká. Zatímco některé začínající díly šlo ještě brát jako zamyšlení nad tím, zda by člověk neměl častěji třídit skříň a knihovnu a neutrácel za zbytečnosti, tohle už se dá jen těžce vydýchat. Už přestávám sledovat i příležitostně, byť je to dle mého pořad užitečný, ač se tam myšlenky a rady začínají opakovat. Jako terapie či motivace pro určité týpky dobrý, jako zábava už moc ne. Neuvěřitelné poruchy!

Tento druh reality show považuju za užitečný. Samozřejmě nesouhlasím s argumenty shromažďovačů zbytečností, o to zajímavější je pak slyšet jejich postoje. Co je k nenormálnímu chování nutí? Proč jsou mnohé zahrady v chat.koloniích zaneseny nepoužitelným, rozkládajícím se haraburdím? Jak se špatného postoje zbavit a být schopen se odpadků či nadbytečností vzdát? Kéž by si z toho někteří chataři, kteří mají obydlí blízko nás, vzali ponaučení. Pár rad tam také je. A hlavně varování, ať si stokrát rozmyslím co si vezmu do bytu, protože následky mohou být katastrofální. Reality o tom, že se některé jednání může vymknout kontrole. Nevidím důvod proč hodnotit nízko. Jen proto, že s chováním účinkujících nesouhlasím? Že to znázorňuje ošklivou pravdu? To bych se potom např. musela vyhýbat detektivkám atd. Je to o úchylných jevech, ale neznamená to, že je to zbytečný dokument. A nesouhlasím s "Lindou". Je to o úklidu a je to motivující k činu či zamyšlení. A názorů postižených osob je tam taky dost i různé postoje a ochoty či neochoty tuto svojí osobní problematiku řešit.

Krásná příroda, krásní lidé, přesto nekoukatelný, tedy spíše neposlouchatelný film. Exteriéry jsou nádherné... protože moře je moře, vodopády jsou vodopády, ale této komedii jsem nedokázala zatím přijít na chuť. Třikrát jsem si to zkoušela pustit, nejdřív od začátku, pak zase ještě jednou od začátku, pak od prostředka.... Protože jsem na něho slyšela mnoho pochval, snažila jsem se filmu dát opakovaně šanci. A pokaždé jsem musela rezignovat.

Ufff... Nadprůměrně nadaný King je sice fantastický v navazování strachu, já z těch jeho příběhů ovšem dobrý pocit nemám. Dokonce i dobře natočené, zasloužilo by si to mnohem více procent, já je bohužel prostě dát nemůžu...

Rozhodně to není romantický horor, který by mě nechal chladným. Kdo viděl upoutávku či ukázky z filmu a teď se diví že je tam (záměrně!!!) mnoho klišé, které snímek devalvují, ten si snad, promiňte mi to rozhořčení, nevidí ani na špičku nosu. I přes zjevné malé nedostatky tuto působivou poctu komerční gotice ženskému publiku jedině doporučuji. Upřímně řečeno, nečekala jsem (kromě vizuálního pokoukáníčka) mnoho a tak jsem teď jedině příjemně překvapená. Dokonce se dostane i na mé oblíbené načrtnutí psychologie "psycho" postav, takže spokojenost na mé straně. - Poznámka: Charismatický Thomas se ještě může rozhodnout, kým se v životě stane a jakou cestou se vydá, má možnosti volby. Thomas má zcela jiné možnosti a nadějnější vyhlídky do budoucna než jeho vášnivá sestra Lucille, která svojí budoucnost může svým problematičtějším chováním, horšími vlohy, vrozeným temperamentem a osobnostní strukturou jen jednostranně, násilně a ne napořád ovlivňovat. Instinktivně se obává samoty a ztráty kontroly nad bratrem, protože ví, že sama si svojí novou rodinu a jiného partnera najít nedokáže. Silnou lásku od jiné ženy mu nechce dopřát. Jednou by se od ní "až příliš silně milovaný" bratr s pravděpodobností vzdálil a ona vzdálenou, poloodsunutou tetičkou zjevně být nechce. Protože příliš dobrého i kvůli špatné výchově nepoznala, umí se pohybovat jen ve svém temném, nelaskavém, panovačném, autoritativním světě plném zášti a zvláštností. Nedokáže se chopit jiné příležitosti a kráčet cestou kompromisu. Daří se jí jen v temnotě, když jako parazit v přeneseném smyslu "požírá ty druhé". Její filozofie s níž se svěřuje dobrosrdečné Editě:"Je to jen příroda. Umírání a pojídání jeden druhého."- "Tady nic lepšího neroste. Musíš být nahořklá, aby tě tu druzí nesnědli." Napadá mě: jak dalece může člověk skutečně ovlivnit svůj osud a co má nezvratně předurčené?----Druhá polovina filmu má větší "drive", větší hloubku a (pro mě i bohužel) morbidnější momentky. Nad hororem se dá přemýšlet. Není to ten tip povrchní vyvražďovačky. Má několik dobrých hlášek. Purpurovému vrchu bych proto přála větší úspěch, než jakého se mu dostalo. Za mě i přes jisté chybičky nejlepší horor posledních let, který jsem viděla. -------P.S.: Osobně nesouhlasím s uživatelem pomo, že zde údajně nefunguje napětí, spíše se jen nepřenese na každého. Naopak se ztotožňuji s jeho názorem (dovoluji si ho citovat):" potenciál twisted romance, která se z toho vyklubala, nabízel více možností. Toro chtěl vyhovět širokému publiku a musel by zahrát na úchylnější strunu." Je pravda, že jsem viděla vystřižené pasáže z filmu a ty byly více zajímavé a šly více do hloubky. Je otázka, jestli způsob zpracování byl výhradně vůlí režiséra nebo zda měl svázané ruce a zda mu film neokleštili a nedonutili prostříhat producenti a spol., kteří mají nad filmy ještě větší moc než režiséři.

Tento film je skutečně zoufale tragický. Pokud není pronesená věta vrcholně banální, pak je vrcholně směšná. Např. kluk strhnutý vlnou jede na postelové matraci a přitom žadoní: "mamí, já chci jet radši domů!" Případně dialog k matce, která se na chvilku kvůli tsunami oddělila od svého syna: "mamí, už mi to nikdy nedělej, takhle mi vodplout pryč!" Vidím zdejší vysoké hodnocení a tak pokorně přiznávám: možná sem to všechno jenom špatně pochopila. Třeba je to nějaká humanitární akce jak podpořit sebevědomí netalentovaných tvůrců. Kdož ví?

Vykolejená. Je to komedie pro ženy namixovaná decentně načrtnutou psychologickou hříčkou s kritikou společnosti. Jen pro určité publikum. Hlavní hrdinka (tak jako spoustu dalších reálných žen) má špatné životní zkušenosti, ve skrytu duše se bojí že není pro muže dostatečně atraktivní a tak své obavy maskuje sebeklamným přesvědčením že jí o lásku vlastně vůbec nejde a k životu jí stačí jen jednorázovka nebo sex s blbcem. Prý se nechce vázat, ale spíše se bojí selhání, kterému chce předejít zbrklým odmítnutím partnera. Kdo má poslední slovo vyhrává, že? Je nakažená filozofií otce, který měl záletnictví v krvi a nalhává si, že je stejná jako on. Přepálené směšné hlášky od podobně postižené kolegyně jsou vlastně smutné - úvahy typu: "Ten chlap ze včerejší noci se chce s tebou ještě někdy sejít? Jít dokonce do divadla? To je teda úchyl, zavolám na něho policii!" V této komedii se můžete zasmát absurdním hláškám, zazlobit se na Amy proč závidí a nasazuje na svojí úspěšně zadanou sestru... Případně si říci že podobná moudra sama v skrytu duše víte, víte že je potřeba se přestat vztahu bát ale potřebovala jste to ještě slyšet nahlas v nadsazeném vydání. Jistě, Woody Allen to sice není, nejedná se ani o intelektuálně propracované ani třeskutě vtipné hlášky,ale myslet se má na všechny divačky, i na ty, které se na celého Woodyho Allena můžou ledatak zvysoka - shovívavě - až lhostejně... pousmát. A tak to má být.

Film o záhadách. Když něco špatně vyhodnotíme, mystifikujeme především sami sebe. - Anebo ještě trochu podrobnějii - některá tajemství a údajná sdělení, narážky a poselství od druhých si vytváříme sami v sobě na základě nesprávných úsudků, předpokladů, předpovědí, předsudků a špatného vyhodnocování informací. - Hlavními postavami příběhu jsou sice nedostudovaní středoškoláci, nicméně nic nebrání tomu aby se projekce zúčastnil a následně zamyslel i starší divák.

Znovu jsem se přesvědčila o tom jak je důležité s jakým očekáváním do kina jdete. Když jdete (z nedostatku vámi přijatelných filmů) alespoň na romanci nedoporučenou některými kritiky, kteří již měli tu výsadu toto zaláskované drama vidět,když jste připraveni na to že to bude možná jen další "nevýrazný, nevyužitý, neemotivní kousek", můžete být jedině kladně překvapeni. A jelikož jsem z důvodu úžehu v předchozím týdnu uvízla doma v křesle u televize, z důvodu toho otravného úžehu (který jsem chytla na již dva měsíce beztravnaté deštěm nezalévané zahradě) z nouze jsem koukala snad úplně na vše a stala jsem se pak následně otrlou divačkou připravenou i na kýčovité, po všech stranách odfláknuté béčka. Nyní považuji každý pokus o myšlenku za vítanou a mhouřím tak tolerantně oči, že mnohdy ani nevidím na plátno setmělého kina. Každopádně jsem zahlédla zelenou prospívající trávu, ovečky a jiné vymoženosti nanejvýš radostné a v dnešní době skoro již nevídané. Jsem spokojená jak jen nenáročná žena může být. A že film působí trošičku studeně? No, proč si nedat v tomhle tropickém vedru kousek ledu? Ne, nebojte se u tohohle vcelku příjemného filmečku příjemně zchladit. Přeji všem klimatizacím světa zdar.

Zdejší hodnocení sice spadá do slabšího nadprůměru a časem půjde s procenty možná ještě níž, já bych ho přesto divákům vřele doporučila. Jako většina filmů inspirovaných kvalitní předlohou dojíždí na to že pro hororové a thrillerové fanoušky tam je "nějak moc řečí a teče tam málo krve" a intelektuálové budou protestovat proti tomu, že to není dostatečně chytré, protože tuhle viděli na půdě lékařské fakulty erudovanější dokument a tohle je prostě blábol. Někdo se možná podiví nad tím že scénář není psán přesně podle Poa a že je to překvapivě volně inspirované jeho textem! Přitom všem možná někomu unikne to zásadnější, takzvané: co tím chtěl básník říci. A možná zase jinému diváku přijde jednání a motivace hlavní postavy nelogické a ona je to jen logika psychicky narušeného jedince, který prostě uvažuje jinak. Dílo není natolik geniální a mnohovrstevné aby uspokojilo všechny, ale proti házení do průměru protestuji. Třeba proto, že film připomíná jak je nebezpečné a nevděčné když vidíme bezpráví, vzít spravedlnost do svých rukou. Jak je těžké nezneužívat moc, která nám byla na jistý čas dána. Jak je nefér když si někdo dělá někdo kariéru na úkor níže postavených nešťastníků. Je to psáno rukou spisovatele, který se stal inspirací pro tolik tvůrců , že se nám možná příběh může občas jevit jako klišé a přesto nás nakonec překvapí. Je to příběh pro běžného konzumního diváka a na jakou míru byl ušitý, tak ho hodnotím. Žádnou artovou pecku, která vstoupí do dějin, jsem nečekala. Ne, nejsem žádný velký film.kritik a za mudrce se nepovažuji, přesto si občas při čtení zdejších komentářů povzdechnu: " Sakra, lidi, trochu zdravého selského rozumu by vám při psaní komentů vážně občas neškodilo."