Sidonka

Takové zajímavé téma a takovéhle nedůstojné zpracování! Nevím kde vybírali některé herce a nepočkala jsem si na titulky kdo napsal scénář, po odpovědi však prozatím netoužím. Z námětu se dalo vytřískat víc než tenhle amatérský blábol. Škoda.

Nebudu se pohoršovat nad tím, že ve chvíli kdy se objeví slon na scéně, je jasné že časem vezme spravdlnost do svých rukou (přesněji řečeno do svých nohou a do svého chobotu) a násilnickému principálovi, jenž trápí zvířata, zaměstnance a přecitlivělé filmové diváky, ukáže kdo je tady pánem. A kdo že to má v cirkuse poslední slovo. Dostala jsem romantický zákusek jménem Oddech na nějž jsem měla chuť a tudíž nelze čekat víc než svatbu mladíčka se zpočátku zakázanou láskou, následný porod pěti dětí a pointě" my hodní otlounkánci si žijeme šťastně až do smrti." Pěkně pospolu a radostně, i se slonem, spořádaně i příkladně usazeni u rodinného stolu. Jen se mi do tohohle sladkého šejkru nehodí usmrcování lidí jímž se nehodlá zaplatit výplata a drastické scény týraných zvířat vydaných na pospas psychoušovi propadajícímu neovladatelným záchvatům brutality. Vím, bez vyhazování pracantů do křoví a hodu těl na ostré kamení ,by nebyla zápletka a to správné "drama",. Já bych tam přesto dala raději více provazochodců s deštníčky, krinolínek a ohňostrojů a méně ostrých bodáků. Tento dramoslaďák pro otrlého diváka si už více nepustím.

Dle mého je "Brutální Nikita" lepší a "Leon" se jí nechává příliš inspirovat. Téma: profesionální zabiják v roli hodného adoptivního tatínka osiřelé dívky...tak to mně příjde poněkud nevěrohodné. Film jsem viděla už před lety a tak bych se na něj dnes možná dívala jinak a zjistila že mi něco uniklo, ale ten pocit, že je Nikita přecejen o třídu přesvědčivější mně už asi nikdo nevezme.

"Na světě je hodně zla. Když budeme držet při sobě, tak mu odoláme," říká nepříkladný otec své problémové holčičce, která si vymyslela že byla hlavní mužskou postavou Lukasem sex.zneužita. Jistěže nebyla. Je z rozhárané rodiny a jestli je někde skryté zlo tak hlavně mezi nimi samotnými. Konfliktní rodiče chtějí své dítě pochopitelně ochraňovat. Kdo by nechtěl alespoň vnější svět vyčistit od parazitů a žít v klidném bezpečí alespoň mezi sousedy, když už vlastní rodina selhává a dusí se ve špíně hádek a vzájemného osočování? Domnělí padouch Lukas, ve skutečnosti s ochranitelskými sklony, který se snažil malé nešťastnici pomoci, se stává hromosvodem negativních emocí a je veřejně lynčován. "Zhrzená", po dětinsku zakoukaná Klárka už nemá šanci vzít svá slova zpět. Vždyť podle dospělích hrůzný zážitek potlačila do podvědomí a na své útrapy zapomněla. Její slova nelze odvolat, čin který se nestal nejde odčinit. Začíná štvanice na člověka. Lov jelenů už zvolna vychází z módy a hon na lidské zvíře je vhodnou alternativou. Že důkaz zločinu chybí? Ale prosimvás! Copak o něj někdo stojí? Lidé jsou manipulovatelný, davová hysterie všemocná a na někom se agrese, flustrace a životní stres vybít musí. Oběť se vždycky najde. A tak věřící spoluobčané chodí spořádaně do kostela a za jeho zdmi pak místním vyvrhelům vraždí psy a háží kameny do oken. Jaképak milujme své nepřátele, odpouštějme či nesuďme to co nám nepřísluší. Ještě pár vět k závěru filmu. Že je Lukasova dobrá pověst navěky ztracená je jasné už v polovině dramatu, tak nevím proč by v tom pekle hrdina ještě zůstával a nepřestěhoval se na druhý konec zeměkoule. A nervní Klárku bych se Lukasi bála i pozdravit ( po tom všem co ti ona sama i společnost provedla, ve strachu z toho že budu nařčena pro změnu zase třeba z pervezního podtónu), takže brát jí znovu do náruče bylo opravdové šílenství.- Je předvídatelné co z takto vychovávaného dítěte vyroste za osobnost, další zničený život. - Netvrdím že je film inovativní zázrak, pět hvězd si ovšem zaslouží.

Mezinárodní obchod se zbraněmi a já, divačka odkojená Hříšným tancem? No, kupodivu to jde celkem dohromady. Jen tak mimochodem - dobrý hlášky, Juriji.

Čím náročnější a starší divák jsem, tím více oceňuju když se něco umí natočit. Nebo když anotace k filmu nelže a za romantickým tanečním filmem s miniaturními náznaky dramatu o sociálních rozdílech ve společnosti se skutečně skrývá slaďák, na nějž se dá koukat. Hlavní hrdinka je navíc vcelku sympatická, neprvoplánově hezká, uvěřitelně naivní dívka co se musí u druhého pohlaví trochu snažit a tak trochu se svému princi i nabízet. Na rozdíl od chudé hopsalky ve Flashdance, která oslnila pana ředitele protivným drškováním. Takže zavřete oči. Patrik S., zahořklí chuďas, přichází. Smím prosit, baby? Ano.Smíš, Patriku, smíš.

Esmeralda už je i na mě moc. Musím dát "odpad", protože když slepá žena tápe hodinu s rukama napřaženýma před sebe (aby nenarazila do domu) a oslní tím nejpřitažlivějšího muže planety... prostě nemám slov.

Tak nevím kde sem to před dvaadvaceti lety žila. Pokud si vzpomínám všichni kolem mě sledovaly a hlavně mluvily o krásné Manuele (spolužačky ze SŠ, sousedky, spolucestující...), tv ředitel se chlubil velkou sledovaností a přitom zde má tato telenovela, na níž se vzpomíná i po těch x letech, pouze 5% a pozici 17.nejhorší seriál. Hvězdu dávám spíš v rámci objektivity za ty fanynky co nyní mlčí, i když je to symbolické, jednou hvězdou pochopitelně % nenavýším. Sama se mezi její obdivovatelky nepočítám a ani nemůžu, protože jsem na tento seriálovej kousek neměla nervy ani výdrž. Odrazovaly mě rozhovory typu: "Co si řikala?" "Řikala sem že na chvilku odcházim ven, lásko." " Ty jdeš ven?" "Jdu." Kam jdeš?" "Nevim. Vrátim se ale brzo." "Aha, tak si to tam užij." "Jo, užiju si to tam." "Co si řikala?"

Velice praktická záležitost. Hlavní výhodou je že ačkoli 95% seriálového dílu promeškáte, děj i závěr si snadno domyslíte. Seriál je též dobrý jako motivační kulisa při cvičení či ho lze použít při přípravě dietního salátu když chcete zhubnout do plavek. Lze při tom libovolně odcházet z místnosti, stahovat zvuk nebo telefonovat a pořád jste tak nějak v obraze. Říct, že jsem tento kultovní kousek nikdy "nesledovala" by byla lež. Dnes nestačím žasnout nad tím co všechno jsem kdysi dokázala, byť jedním okem, pozorovat. Ale ono se zas tak není čemu divit. Natočili to přece v roce 1989. Asi to byla přece jen vítaná změna pro televizní puberťačku (po všech těch socialistických Ženách za pultem, které milovaly Sovětský svaz a záleželo jim především na tom aby v práci plnily plán).

Erotická kravina, která splnila svůj účel.