woody

Děsivé. Jan Saudek se rozpovídá o všem. O Mengelem, koncentráku, STB, kolik ženských ošukal, kolik ne, kolik fotek udělal, o bratrovi, o své dceři na heroinu, o svých parchantech. A Adolf Zika jako správně mydlý a naprosto mega hustě super nestranný pozorovatel mu přitakává. Za tohle budou Lhurgovic krávy dojit ještě pět let zkyslé mléko. (LFŠ 2008)

"Podívej se na tu duhu. Možná je na jejím konci Dorotka!" "Nedělej si plané naděje. Je už dávno mrtvá!"

"How unfortunately!" Děsivý padouch Dienstag řeže ve své kouzelnické šou ženské na kusy, načež svým démonickým pohledem zhypnotizuje celou Ameriku. Je to iluze nebo realita? Sen či pravda? Konec či začátek? Záleží jen na vás! Absolutní filmová křeč... Lepší zakončení LFŠ byste pohledali... Za způsob usmrcení děrovacím lisem jsem chtěl hvězdičku i přidat, ale nebudu si kazit skóre... "I too!" "You Too?" (LFŠ 2008)

Dovolím si směle tvrdit, že jsem na LFŠ viděl největší sračky (viz. často se opakující výroky jako: "Woody, ty si magor!" nebo "Si větší úchyl jak Lhurg")... A tahle, tahle byla největší. On je to kumšt natočit i relativně vtipnou a zajímavou situaci tak zoufale nevtipným, nikoliv však trapným způsobem... Zkrátka nevědět jak vypointovat situaci a gag a snažit se to skrývat za velkou moralitku a odměřené pojetí a rádoby realistickou formu je tvůrčí bezradnost. (LFŠ 2008)

Zemřel nám velký vůdce, otec národa, vítěz nad fašismem a ten, kdož zažehnul plamen pravdy Josef Vissarionovič Stalin! Ale ne! On nezemřel! Dokud budeme zdárně pokračovat v jeho odkazu, Stalin nezemřel, on žije dál v našich srdcích!

Zemřel nám náš velký vůdce, otec a první dělnický prezident starající se o blaho všeho pracujícího lidu velký Klement Gottwald. Proto po něm náš bratrský soused Maďarsko pojmenoval huť. Proto po něm náš věrný spojenec Polsko pojmenovalo novou loď brázdící oceány parník Prezydent Gottwald. Proto za něj mladý čínský národ drží v paláci v Pekingu tryznu. Proto se budou traktory a kombajny sklízející zaslouženou úrodu vyjíždějící z bulhrských storjírenských závodů jmenovat po něm! ... Autorem těchto nádherných slov není nikdo jiný než Pavel Kohout... Nádherná pocta láskyplnému vůdci. Ukáply mi slzy hrdostí, že nejen já ale i my všichni jsme jeho pokračovateli.

Uvědomělá prokurátorka jde tvrdě po iniciátorech lynčování bezbranné mladé matky a manželky funkcionáře, který se ty osudné měsíce nedal zviklat kontrarevolucionáři a zůstal neochvějně věren správnému směru. Kromě toho tato bolševička řeší rodinné problémy (manžel je slaboch chodící po bytě v zástěře, dcera je menší rebelkou). Hlavní herecká představitelka Jiřina Petrovická, toho času signatářka petice za udělení trestu smrti zrádkyni Miladě Horákové nám tak filozoficky deklamuje, že: "Člověk pro mě není samostatným ostrovem. Je pro mě součástí obrovského kontinentu. Každá smrt člověka mě tak uměnšuje." Oh, Gosh! Really Funny! pomyslel jsem si. Vše má pod taktovkou Vojtěch Trapl, pro něhož je tato legrácka debutem. Tento chlap je skutečným důkazem, že každý kdo měl v prdeli díru a dostatek bezpáteřnosti mohl v té době točit. Trapl ještě v 50-tých letech, jakožto vedoucí Krátkého filmu stál kupříkladu za propagandistickou zhovadilostí 'Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení' o Čihošťském zázraku, v němž jsme se dozvěděli, že za vším stál proradný pámbíčkař, jenž hýbal provázkem s křížem (o tom, že ta rekonstrukce vypadá děsivě nepřesvědčivě a fušersky darmo mluvit). Po srpnu '68 povýšil a chtěl se odvěděčit. Pro diváka nejhorším možným způsobem - režírováním. Režíruje totiž - dají-li se tak nazvat jeho všechny postupy vyučované možná tak v prvním týdnu studia na FAMU - děsně neumětelsky a hrozně. Za všechny příkladu uvedu jeho nejčastěji využívanou metodu flashbacků jako z roku raz dva - přiblížení na detail postavy a následné rozostření, zamlžení. To prosím použije asi pětkrát. Vyprávění mu nic neříká, nemá šajna jak točit (mikrofony v záběru nejsou vyjímkou). Nejhoší jsou jeho pokusy o poetický nádech. Mladá belerína v parku s prostřihy na zručící vodu v potoku a hlavně scéna kdy maminka s chlapečkem kladou věnce na pomník Rudé armády osvoboditelky, načež se rozezní hitovka Svatá válka od Alexandrovců, prokládáno záběrem na rudou růži... Sál explodoval smíchy. Herci toporní a scénář otřesný, jelikož je to zase Traplova práce. Vzpomenuto a rozcupováno je vše související s Pražským jarem - 2000 slov ("Demokracie, to je řád a disciplína, ne chaos, co tohle představuje."), ironické nápisy k prezidentu Svobodovi (u moci byl již Husák) a zejména máničky a jejich uřvaná hudba ("Já je od sebe nepoznám. Vždyť jsou všici stejní. Chlupatí jak vopice!")... Na konci vše dobře dopadne, reakcionáři jsou podchyceni (za vším stojí karirérista Růžek, nebudu vás napínat), křivdy zapomenuty (ožebračený kulak se jde omluvit své žalobkyni) a spory urovnány. Morální vítezství patří Straně a lidu, ale bude ještě trvat, než se ten bordel uklidí. Zdejší výskyt 4* hodnocení od nejmenovaných uživatelů mě udivuje, ne-li šokuje. Buď jsme viděli jiný film nebo se jim paní žalobkyně s věčně zapálenou cigaretou, se kterou chodí snad i spát a svými procházkami po parčíku tuze zalíbila. (LFŠ 2008)

Samozřejmě, že chtěl Tarr stvořit atmosféru úmornosti zašedlého zimního městečka a bezvýchodnosti, ale to neznamená, že musel umořit diváka. Nebo možná znamená, každopádně jsem si většinu filmu hrál, když jsem tipoval zda následující situace bude taková a taková a jestli bude trvat tak dlouho jak si představuji... Po třiceti minutách jsem měl Bélu tak dokonale přečteného, že mi prognózy a další směřování příběhu vesměs vycházely, což mě rmoutilo převelice, protože jsem stále očekával nějaký zlom, zkrátka něco co by mě vytrhlo z letargie. Bylo mi šumák co se děje a na konci jsem dospěl ke stavu, kdy obrazy jen plynuly někam do neznámých sfér mého podvědomí, opouštěl jsem své pozemské tělo. Dosáhl jsem satori! A měl chuť uškrtit se na cívce s filmem... Jsem masochista, ale Satanské tango bych si v kině i tak dal líbit... (LFŠ 2008) ////////////// Po třech letech zhlédnuto podruhé. Těžko říct, zda je to již jistou obeznámeností s Tarrovým dílem nebo pohodlím domova (prostředí uherskohradišťské Reduty na zážitku nepřidalo, věřte mi) nebo prostě tím, že člověk s postupem času dospěje a na jisté věci nahlíží jinak. Každopádně, WH jsou tím filmem, kde se Tarr ukazuje jako dokonalý znalec duše společnosti a jako prorok jejího dalšího směřování. A čeho si vážím nejvíc, tak toho, že Tarr má evidentně smysl pro humor - velice sžíravý a nepříjemný, zato však nakažlivý. Važme si takových lidí, řeknou nám o nás víc, než sami tušíme.

Asi jenom tolik: Není to hype! Ale stejně se rozepíši trochu obšírněji. Temný rytíř je majstrštyk tohoto léta, to bez debat a rovněž jeden z nejlepších blockbusterů od samotného vzniku tohoto termínu - to jest od Čelistí. Bylo by pokrytecké pokládat jej za pouhý "komiksák". Zapomeňte na přestylizované hračičky a neusmrtitelné hrdiny. Tohle je kriminální thriller v nejvelkolepějším slova smyslu. Už jen ta samotná premisa, že Batman přitahuje do Gothamu šílence jakým je Joker je využita do mrtě. Ledger si svou životní roli užívá a nikdy nesklouzne k samoúčelnému přehrávání. Je to psychopatický sociopat, kterému dělá potěchu destrukce a anarchie - přesvědčivý záporák jaký tu už dlouho nebyl. V prvním díle se ještě Nolan pokusil o jistou Burtonovskou stylizaci města - nadzemní dráha, takřka až goticky vyznívající Blata. Zde už od toho upustil a děj se vesměs odehrává mezi vysokými věžáky a na širokých bulvárech (vrcholná scéna s náklaďákem) snímaných vesměs ze vzduchu nebo naopak z podhledu. To filmu jen prospělo, já osobně takové kulisy miluji a jejich velkolepost byla ohromující. Nevím co víc napsat, jsem z toho ještě celý rozklepaný, možná později... Jak už jsem říkal, není to hype co se týče kvalit filmu. Hype ohledně umístění v žebříčcích Imdb a vsude jinde však snímku neprospěje ale spíše ve výsledku ublíží. Je to škoda, protože si to nezaslouží. Nej scéna? Ano, zprofanovaný trik s tužkou pobavil, ale top je pro mě Joker vycházející z nemocnice - ohromující! Civěl jsem ještě dlouho s otevřenou pusou.

Vodka is a very deceptive drink, because you drink it and you say "Why are we drinking this? This is nothing, it has no smell, no taste! Why are we- W-why are we on a traffic island?" ... Tolik pravdivé životní filozofie není ani v Nietzschem (mezi náma, i toho mr*at do análu násadou od smetáku) ... Moran se nepotřebuje někomu vnucovat, buď se vám jeho svojské názory na chlast, prostitutky, bukvice, Brity, hudebníky nebo nezvané návštěvy líbí nebo si zůstaňte v té své přízemní slupce. Já jsem konečně rád, že se mi někdo nastěhoval do hlavy a shromáždil to stylisticky brilantní formou do jednoho devadesátiminutového celku... A to znáte o tom rapu? "I got my pecs, I got limos, I got bitches, and all my limo's powered by bitch juice, and my spare pecs are in the limo."