ad-k

Zajímavá a originální myšlenka, poutavé provedení... to jsou možná ty nejdůležitější aspekty krátkých animovaných filmů. Oboje v sobě západoněmecká Balance ukrývá. Navíc nese jednu znepokojivou skutečnost (přičemž intepretací je povícero): a to sice, že člověk je tvor mocichtivý, sobecký a bezohledný. Tedy někdy. A že naše kroky mohou ovlivnit kroky dalších, načež je pak snadné narušit tak křehkou rovnováhu... 80%

Poměrně nezajímavá nuda (nijak zvlášť po letech vzhledná... ale to pomíjím) o cestě parní mašinky o pár vagóncích za cílem "nezpoždění se". Originalitu, nápad, nebo jen zajímavé místo a kýženou radostnou náladu - nehledat a nečekat. I když se minimálně o tu náladu Locomotion snaží... 30%

Jednoduché, prosté, jazzové session... a přeci to má něco do sebe. První "vykutálená" věc od Pixaru, zhasněte lampióny, rozsviťte lampy a lampičky, neboť chci si užít trochy dětsky rozverné nálady a nevidět tmu! 70%

Jsou to vtipálci, tihle dva... to vám povím. Mikea i Sullyho mám rád, stvořit tak sympatické postavičky se rozhodně nepodaří každým dnem a tahle kratičká hříčka, i přes důležitou věc, že nepřináší žádné ohromení, je rozhodně vtipná a zabaví (počáteční nastavování polohy sedadla a u toho přítomné výrazy... nemají chybu). Navrch tradičně propracovaná pixarovská animace a já tak vlastně jediné, co mohu vytýkat, je délka. Klidně bych zvládnu celovečerák. ;) 70%

Hodně povedená věc... ani ne snad co se grafiky týče, jako spíše svou bezchybnou atmosférou jedné deštivé noci a jednoho malého velkého snu... aneb jak se může trápit posmutnělé, v koutě odložené kol(ečk)o. I přes fakt, že klauni a cirkus ve mně vyvolávají jistý pocit strachu (ne, v tomhle zpracování se nemohl dostavit...), ty místa mé já přitahují a Red´s Dream mě k nim, byť jen na chvíli, mohl dovést. Co naplat, že saxofón poslal všechno zase zpátky do reality... ale dívalo se na to hezky. 80%

Snad dvě zásadní myšlenky vyvstávají z toho leč krátkého, tak přeci silného kraťasu... obě souvisejí se štěstím a jeho nesnadným dosažením. Pocitu štěstí. Vyjma "modelové" a velmi příjemné animace zaujme hudební doprovod v mimořádné režii New Order a já si tak sám pro sebe říkám: "Nepotřebuju v záplavě šedi taky ten kousek barev/štěstí? Nebo už čeká uvnitř..." 80%

Jest-li v tom je nějaká paralela s osudem života na Zemi, toť otázka. Baginského animace ale jistojistě kýženou temnou atmosféru přináší, ovšem co se přitažlivosti prostředí (především do 3/4 filmu) týče: tolik fascinujících prvků zase nepobrala. Snad až na ty tajuplné "kamerové" nájezdy, světlo/stín a planetární záběry. 60%

Místy s trapností silně koketující teenagerská záležitost, ale pár vtípků se kupodivu (díkybohu) povedlo... viz např. čínské bistro nebo mé oblíbené kosmické oděvy jedné vypečené "hvězdářské" sekty. Pro lepší představu stačí navštívit stránky u nás tolik známých "Cosmic People of the Universe"... Zoltan! Nebo Ashtar? Obojí! 40%

Pokud jste zvyklí na klasické historické eposy, odosobněné přepisy dobových záznamů nebo zbytečná vyústění se snahou zodpovězení veškerých otázek... nemá cenu vás na Marii Antoinettu lákat. Je to malý film v důsledku svého poslání, prostý pohled na člověka zasazeného do nestandardního prostředí. Nevěřil jsem, že by Sofia upustila od svého modelu (alespoň doteď fungujícího) poukázání na lidsky rozměrné problémy a dívku/ženu (případně i muže) v prostoru nevyhnutelného osamocení a niterných strastí, radostí i úvah. Toho všeho patrného z gest, pohybů očí a všudypřítomných kamerových záběrů (přenádherné jsou rozbřesky u Malého Trianonu v zahradách Versailles nebo balkónové scény - ať už před bouřlivým davem nebo se stále se oddalující kamerou). Neupustila. Tempo snímku není závratné, ale kdo by to po předchozích filmech čekal? Dobová atmosféra nepostrádá působivost – působí nenuceně, ale o to silněji a moderní soundtrack, vyvážený dobovou hudbou nebo času nepodléhající, nepůsobí rozhodně nepatřičně a samoúčelně. Sofia mne, bez přehnaného nadnášení, udeřila znovu do srdeční krajiny (potřetí), a i když nemohu jásat tolik, jako po předchozí japonské exkurzi, jsem potěšen a to nejen závěrem, kde se projevuje typická úspornost filmu, které však dávám jediné přízvisko: zdrcující. Gradující konec dává očekávat pro některé konečně dramatickou notu, je výborný ve všech směrech. Ale třešničkou budiž přeci jen ten konečný, finální střih. Teprve pak si naplno uvědomíte, že jste nesledovali až tak docela obyčejný film. Jednoduchý v myšlence možná. Nesnadný však v adresování masovému divákovi. Sofia prokázala i v historickém dramatu svojí nezávislost a cit v obrazech, což se zdá jako tradičně hlavní „Sofiina volba“ - (více v recenzi) 90%

Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70%