ad-k

Jakožto právověrný Slávista nemohu opomenout Haasovo vkusné přívrženství i některé stařičké fotbalové záběry, které jsou sice "namontovány" do příběhu lehce neobratně, ale rok vzniku snímku leccos ospravedlňuje... Nakonec tedy poměrně příjemný "přepis" knihy Karla Poláčka se sympatickými protagonisty, optimistickou atmosférou a v neposlední řadě příšernými dresy dělnické Sparty... ale co: nakonec mi "můžou bejt ukradený", viz skóre: │6:0%

Remaky v lásce dvakrát nemám, vyvražďovací horrory s co nejsnazší a předvídatelnou linií příběhu/nepříběhu "tuplem" ne. Těžko říct, zda-li z důvodu, že většina těchto snímků disponuje často brakovou hodnotou nebo z mé nevelké náklonosti k samotnému schématu těchto obskurních her. Hory mají oči jsou ale jedním z prvních počinů, které tu mojí utkvělou představu zbytečnosti narušují. Ne, rozhodně tady nikdo nevytváří novou filmařinu, nenacházíme velká překvapení (zmutovaní jsou pořád stejně zmutování, karavanová rodinka sjede z cesty atp.) ani důvod, proč v Horách vidět něco víc, ale zábava (i mírný nadhled) a napětí... rozhodně fungují. V rámci možností. Aja se projevuje jako solidní filmař a svojí "snuff" podívanou kočíruje prakticky bez větších výhrad. Třešničkou by nakonec mohly být některé záběry vč. vybuchujících atomovek v doprovodu pohodové, uklidňující retro muziky... ale to jen v případě, kdybych to jen už někde někdy neviděl (viď Stanley). Asi nikdy nebudu nahlížet na podobné filmy čistě jako na žánrovky a podle toho je i soudit, osobní dojmy jsou přeci jen stěžejní, ale Hory mají oči v podstatě splnily účel... a to sice nebýt úplně zbytečné, viz. tématicky totožný a dementní Pach krve. 60%

Na pohled rádoby efektní, uvnitř absolutně nemožná béčková slátanina těžící z mnoha dřívějších otřesných kriminálek/teenage thrillerů... nuda až na půdu, šokující závěry spíše lechtají bránici, herci se svou vážností projevují skutečný komediální talent. A smysl natočení takového filmu? Nechtít ani znát... 0%

Salva sprostých slov a "malinko" pootevřené dveře do zákulisí nedávného českého fotbalu... místy sranda k popukání, Čtvrtníček narozdíl od průměrného Lábuse přesvědčivě svou roli zvládá (moravský Polášek nemá sice takový prostor, ale rozhodně nenudí), místy rozvleklá hra "obohacená" o zpěvy, filharmonii a jiné spíše vycpávkově působící bloky. Po nějaké době už nemá diváka co překvapit, ale i tak zůstane zírat s otevřenou "tlamou" až do konce, neboť z velké míry jsou dialogy postavené na reálném základu. Pak aby člověka mrazilo... 70%

Dlouho předlouho jsem s Blade Runnerem otálel. Film měsíce chřadl pod nánosem prachu, ale já neměl to srdce nepřečíst si prvně knižní předlohu. Nakonec jsem Blade Runner viděl přesně v den, kdy jsem dočetl knihu "Sní androidi o elektronických ovečkách", na které je film více, ale i méně postavený. Ano, opakuji: "víceméně". Z původní knihy toho schází dost a dost, roztříštěná je hlavní dějová linie, která má zpřeházené noty, některé postavy jsou silně pozměněné, jiné chybí, ty další mají o to větší prostor. Film i kniha jsou jiné médium, vím. Přesto tahle sci-fi mohla být opravdu dokonalá, kdyby se držela právě více knižní linie a nasadila hlubší a táhlejší háv. Ve výsledku se film omezuje pouze na hon androidů Nexus 6 (což je však i hlavní náplní knihy), scházejí silnější filozofické nitky nad smyslem lidského plémě a androidů, otázky a odpovědi ohledně zvířat, mercerismus... Kdyby bylo méně neopodstatněných změn (naopak např. postava Roye Battyho dostala ve filmu zajímavější ráz), větší prohloubení vztahu mezi Rachael a Rickem, který je opravdu jednou z bran pro tak důležité existenciální myšlenky, ještě větší žánrový rozptyl (akce mě popravdě moc nebavila) a mnohem delší stopáž (říkejte co chcete, pro širší vyprávění by půlhodina navíc neuškodila), pak by tohle noir science fiction s působivou hudbou (Vangelis zde dosáhl úplného vrcholu) opravdu dechberoucí být mohlo... Jako epilog bych si dovolil závěrečnou filmovou větu (na samotné Dickovy myšlenky není bohužel prostor): "Škoda, že ona nebude žít. Ale kdo vlastně žije..." - komentář k DC / FC verzi, pozn. autora │90%

Mysteriózní velkolepá neurčitost, která mě (úplně bez přemrštěných výrazů) dostala. A usadila. Na první sledování zajímavé, excentrické a záhadou opředené. Na sledování druhé velký zážitek umocněný svou gradující atmosférou ne nepodobnou např. Eyes Wide Shut. Především v důsledku dějové linie, které schází racionální vyústění, ale věci běží přesto dál. Naprosto fantastické momenty v parku s lehkým šuměním listí, širokánské záběry, kompozice obrazu, konečná scéna s mimy a jejich ve větru se ztrácejícím tenisem. A mimojiné působivé vyobrazení Británie konce 60. let. I´m in Paris... │100%

Dobrovolně bych na "krále" do kina asi nezašel, ale jelikož byla projekce namísto výuky... pak proč ne? Nedá se tvrdit, že bych se za dvě hodiny nějak výrazně nudil; Menzelův styl, postoj i záměr je jasně patrný - a nemyslím si ani, že nějak neakceptovatelný (z mého pohledu). Jisté staromilství - a to nejen režijní - (někdo by řekl spíše stylistický kýč), koneckonců i oceněné Berlínským festivalem, je duchapřítomné, poetika citelná (aniž bych tomuhle druhu poetiky fandil), a i když se dá namítat cosi proti jistému Menzelovu ustrnutí na jednom bodě a až přílišné grotesknosti, umělosti i menší uvěřitelnosti díla, včetně několika ne zrovna vábných hereckých výsledků (pšt: o tricích neradno mluvit...), není to zase takový mega průšvih a odpad prvního ražení, jak spousta lidí koketujících s jakoukoliv kritikou tvrdí a jistě i bude vytrvale tvrdit. Nakonec se mi nezdá nic vyloženě extra špatného na troše svérazně předvedené historie a Plzni s trochou zpěněné lehké lascivnosti navrch... ovšem průměr a ani o píď víc. 50%

Coppola je mistr řemesla, o tom netřeba vést sporů. Tahle postarší taškařice se však minula účinkem (anebo jsem jí jen nepřišel na chuť). Přesto chválím, že nasazení tempa i optimismu vydrželo až do úplného konce. Jinak poměrně neosobní, zdá se mi. Nakolik zbytečné, to ať posoudí každý sám... │50%

Badalamenti, Moby, Thajsko... všechno krásné. Marně však hledám onu hloubku všeho a uvěřitelnost existenčního vymezení Richardovy postavy. A že by mi stačilo pouze "just feel" sledování? Kdepak. Skoro jsem měl pocit, že sleduji jakousi kvalitními kamerami protkanou reality show, aneb kdo odežene Dannyho Boyla od konopného opojení na Thajských ostrovech zpátky k heroinu do domáckého Edinburghu. Mohlo to dopadnou mnohem lépe... 40%

Líbat Jessicu Steinovou se na první pohled může jevit jako příjemné zpestření nudného večera, ale nakonec stejně zjistíte, že byste raději líbali sestry Steinovy na jednom z jejich koncertů... byly by na vás alespoň dvě. 40%