Bernhardiner

Já jsem také nevěděl kudy kam, tenhle film se nepodařilo napoprvé zhlédnout celý. Prostě to nešlo. Ano, témata manželských neshod jsou nosná a s tímto emancipačním nádechem mohlo vzniknout něco opravdu zajímavého. Jenže, a netušil jsem, to někdy napíšu, zde to totálně zazdívá role Jiřího Sováka. Do zhlédnutí tohoto filmu jsem netušil, že Sovák někde hrál debila. S takovými egoistickými postoji týkající se mytí nádobí a jiných domácích prací jsem se asi dosud nesetkal. Chtěl jsem konečně zase někde vidět Natašu Gollovou, která to vzala asi proto, že v té době pro ní přestávalo být v českém filmu místo. Nemyslím si, že by jí role zrovna dvakrát sedla, jakožto komička by mělo hrát v nějaké komedii a ne v tomhle paskvilu, který se nazývá komedií jen proto, že to tvůrci chtěli. Nu, hlavně, že to dobře skončilo, všichni se udobřili, všichni diváci to (snad) přežili, tudíž mi nezbývá nic jiného než tenhle film zavrhnout a dál jít jinými cestami. I když bych byl docela zvědav, jak tohle fungovalo v divadle. 45%

Tenhle film je jasným důkazem toho, že na zdejší hodnocení se nedá vždy spolehnout. Jako určité vodítko lze místní procenta vzít na vědomí, ale pokud se jedná o diváku blízké téma, je vždy lepší si film pro jistotu pustit. Vypnout se to dá vždycky. Nejedná se o nejhorší, ani o nejtrapnější a ani o nejnesnesitelnější film, protože česká a československá tvorba ve všech těchto kategoriích, alespoň dle mého subjektivního názoru, nabízí nemalé množství horších případů (kupříkladu Dovolená s Andělem). Je pravda, že bez zdejšího obsahu bych možná nepřišel na to, že se jedná o satiru na dění v roce 1968, avšak ve výsledku to tak nějak zapadá do sebe, i co se nelogičností týče (od Hrocha v hrochovi přes brýle na hluchotu až po rádoby demokraty). Oproti populárním Vorlíčkovým fantastickým komediím je tento film natočený bez nadhledu a s přílišným tlačením na pilu. Herci jsou spíše průměrní a méně známí, ze všech nejvíc tam vyčníval Eduard Dubský v roli profesora Fibingera. Koneckonců i Helga Čočková si (u pánského publika) dokáže vysloužit určité sympatie. Ano, je to film těžce politický, tedy přesně takový, jaká byla objednávka, ale jenom proto přece není nutné hned film zavrhovat - jistá nápaditost tomu neschází. Těšil jsem se, že se tomu dosyta vysměju a ono mi to jaksi nejde. Omlouvám se. 65%

Ano, chtělo by to tady trochu profackovat. První facka by mířila na scénáristy filmu, o nichž vím, že jsou schopni vyplodit něco lepšího než jen povrchní škvár, kde se všechny postavy chovají nelogicky, přičemž nejhůře si vedli v případě hlavní hrdinky, jejíž motivaci v milostných hrách a problémech v soužití s otcem by těžko dokázal rozklíčovat i takový Sigmund Freud. Druhá facka míří na herecky dosud nevyzrálou a zde naprosto nepřirozenou Isabellu Adjani, která do film dodává i jakýsi otravný element (herecky nezkušená Sophia Marceau byla ve Večírcích v podobné roli podstatně lepší), koneckonců, nemyslím si, že Adjani je vhodná herečka do komedií, ve vážných rolích je zkrátka mnohem věrohodnější. Třetí facka by na všechny ostatní, kteří jsou příliš dobří na to, aby si mohli dovolit na něčem takové podílet (Ventura, Girardot, Perrin). A profackovat by bylo záhodno i tvůrce českého dabingu, který poslal svým uměním snímek o třídu níž. 45%

Japonci ho odtáhli na kus skály uprostřed moře, kde jim sloužil jako most, židle či jako boxovací pytel. Přesto všechno se do tohoto kamenného kusu země zamiloval natolik, že odmítl jakékoli stěhování, ať již za milovanou ženou či za vyšší funkcí než jen strážce majáku. A tam šťastně prožil celý svůj život srdnatě bojujíc za velkého Kima. Věru originální téma, to se tomuhle kousku fakt upřít nedá. Jenže to je téma tak na čtvrt hodiny, nemyslíte? Propaganda z tohoto filmu čpí na míle, ovšem to, co mi na tom vadí nejvíc, je nebetyčná nuda. Takže vlastně jen sběratelský kousek pro takové magory jako já, ostatním vidět netřeba. 30%

Film o starém muži, jenž se řídí svým svědomím. A taky o lidech, kteří o svědomí přišli a pro které je tenhle starý děda jen přítěž v jejich hlouposti. Je vidno, že ke kvalitnímu snímku není třeba mnoho. Stačí vlastně jen kvalitní herci, nějaký ten statek a dobrý příběh. To stačí. Tenhle příběh je tak pravdivý a tak syrový jak slovenské hory samy. Škoda, že se takové malé velké snímky dnes moc netočí, literaturu Slováci kvalitní evidentně mají. Jenže holt je jiná doba, moderní divák chce vidět něco bombastičtějšího. 90%

Celkem přijatelná hudební komedie, byť se nejedná o nic originálního a velkého. Je to zkrátka Romeo a Julie přenesená do Holandska padesátých let. Nebo Knoflíková válka, která je tomu taky celkem blízko. Taky tam však najdete pár logických nesrovnalostí, párkrát si scénárista ulehčil práci - třeba když nevěděl kudy kam, vykouzlil motorku. Na jeden příjemný věčer to však stačí bohatě. 70%

Putin je politik profesionál, který rozhodně posunul Rusko pozitivním směrem a nikdo mě zatím nepřesvědčil o opaku. Myslel jsem si, že Stone, byť jsem od něho neviděl zatím vůbec nic, je také profesionál. V tomhle je trochu problém. Samozřejmě, na některá témata jsem již Putina mluvit slyšel, na některá ně, a tudíž bylo zajímavé dozvědět se něco nového. Oliver Stone mi však, promiňte, příjde v mnoha ohledech jako amatér. Ne snad ani tím, jak klade otázky nebo jak používá starší materiály (projevy jiných politiků, opilecké výstupy Jelcina), ale tím, jak zároveň míchá v různou dobu natočené pasáže dohromady, což činí dokument velmi nepřehledným a také kamerou - na nějaké záběr z podpaží nějakého přísedícího opravdu nejsem zvědavý. Je vidět, že si s tím úplně dobře neporadil. Musím říct, že třeba Kondrašovův dokument Krym - cesta domů je v tomto ohledu udělaný mnohem lépe, byť Putin není zdaleka jediným, koho Kondrašov zpovídá. Zkrátka, z tvůrčího pohledu je to celkem propadák a jen množství zajímavých informací zachraňuje tento dokument od horšího hodnocení. 70%

Kdysi jsem od Vachtanga Anajana četl román Zajatci pardálí soutěsky. Byla to poměrně tlustá kniha, která mě však bavila. Tenhle film mě moc nebavil a obává se, že za to může scénář. Neznám Na břehu Sevanu, vypadá to, že tahle kniha zatím do češtiny nebyla přeložena, ale patrně by vydala na víc než něco málo přes hodinu. Pozitivní vyznění filmu je báječné a vždycky mě to potěší, problém je však v tom, že film trpí nesourodostí. Když si to tak vezmeme, třeba epizodka o tom, kterak maminka jednoho z chlapců vyndala nějaké poklady zpod jeho postele a vyhodila ho do auta, jehož řidič náklad vysypal do jezera (!!), přičemž se ten kluk spolu s partou snaží to auto dohonit a následně loví svoje poklady v jezeře, mi přijde naprosto zbytečná - nemá na výsledek žádný vliv, navíc ta maminka se tam jindy snad ani nevyskytuje. Myslím, že bylo lepší, kdyby na téma téhle (údajně) povídky natočili několikadílný seriál. A rád bych viděl v seriálové podobě natočené Zajatce pardálí soutěsky. Není to špatný film, je však celkem nezáživný. Vykročení pohádkáře Alexandra Roua za jiným žánrem se zkrátka moc nepovedlo. 60%

Pravidelní návštěvníci vepřových hodů se, zdá se, začali bát, že v supermarketech už nenajdou svoje oblíbené piliny ochucené vepřovou kůží v libovolných cenových relacích. Protože jako tento film může označit jako vegetariánskou agitku snad jen ten, co ho neviděl. Nevyskytuje se zde jediný vegetarián, i Mija nemá problém s rybami. Podstata tohoto filmu je totiž mnohem hlubší. Lidstvo vypouští do vzduchu a vody kilometry krychlové jedů, geneticky modifikuje ostatní organizmy a většině lidí je úplně jedno, že se k sobě a ke okolním prostředí chováme jako prasata. Jen proto, aby elita zůstavala elitou a dále sbírala nezasloužené zisky a dav byl spokojený s tím, jak se mu skvělě žije (především co se euroatlantické civilizace týče). Vždyť tento film je, byť možná dovedenou do extrému, úkazkou, o čem dnešní svět je. Nikdo si neuvědomuje, že hrátky s genofondem můžou dovést lidstvo ke katastrofě, stejně tak jako chování lidstva ke okolnímu prostředí a životu i k sobě samotným. Vždyť co dnes znamená člověk? Spotřební jednotku a lidský zdroj. Obojí přináší zisky. Až se lidé stanou Lidmi, u kterých bude hrát hlavní roli svědomí, bude na světě krásně. A chci se toho dožít. Tento Bongův výtvor přináší podobná témata jako Mijazaki. A závěr filmu, kdy SPOILER Mija vede Okju z masokombinátu a obří prasata za plotem je pozorují mi hodně připomněla závěr právě MIjazakiho Naušiky. Je to možná naivní snímeček. Ale je lidský, na rozdíl od Ledové archy i srozumitelný a stejně jako Mutant i dost protiamerický. Herecké výkony jsou dobré, a to jak na straně zla tak na straně dobra, jen dost dobře nechápu účast Jakea Gyllenhala. Přišel mi tam nějak nadbytečný. 90%

I dobří lidé někdy trpí. Přesto však nechtějí, aby kvůli nim trpěli druzí. Špatní lidé však často netrpí, neboť jejich skutky je netrápí. Žijí svým kazisvětským způsobem a to, že se kvůli nim stanou špatné věci i druhým, jim nevadí... Tenhle snímek mi připomněl mnou dříve viděný Skandál. Stejně jako tam se zde jedná o souboj morálky s pokušením a pravdy se lží. A Kurosawa je navíc toho názoru, že pravda je někdy příliš krutá na to, aby ji někteří lidé slyšeli. S tím by se možná dalo polemizovat, nicméně si musíme uvědomit, že snoubenka čekala celou válku, aby si ji mladý doktor vzal a teď... by měla čekat další roky než se mladý lékař uzdraví..? Kurosawa skvěle vykreslil jednotlivé postavy a herci (především Mifune a Šimura) je perfektně ztvárnili. Tento a jemu podobné Kurosawovy filmy jsou skvělé v tom, že jsou stále aktuální, podobná morální dilemata řeší dnes a denně, například, zda dát přednost životu před smrtí (potrat). 100%