fiLLthe3DD

Zatímco první díl byl nabitý skvělou akcí a měl tempo, druhá čast je naneštěstí přesným opakem. Celá epizoda je nesmírně rozvláčná a míchá dohromady hnedle několik dějových linií (útěk před drogovým kartelem, teroristický útok, tajemná vražda, únos dcery), přibylo dialogů, jejichž kvalita ovšem není nijak zvlášť valná - studio Telemundo, které za seriálem stojí, totiž až doposud točilo výhradně telenovely (50 a více částí), tudíž na kvalitě scénáře a plynulosti děje u tohoto (desetidílného) seriálu to bude celkem znát. Nicméně vizuálu a hercům není takřka co vytknout.

Moderní dějiny mi nikdy nic neříkaly a Spielbergovu práci přespřílíš neuznávám, díky čemuž jsem zhlédnutí tohoto snímku dlouho oddaloval. A byť jsou zde zločiny proti lidskosti zobrazovány na výbornou, v konečném důsledku ve mne tento třihodinový epos nezanechal žádnou výraznější citovou stopu - rozhodně ne takovou, jakou prožívám při sledování (mnohdy sotva pár minut trvajícím) rozhovorů s pamětníky, kteří tyto hrůzy zažili. I tak ale vřele doporučuji. Lepší tři.

Byť původní "Osvícení" (vyjma několika mála scén a hutné atmosféry) víceméně nesnáším (zejména díky rozvláčnému ději a tragickým hereckým výkonům), tak na pokračování "po letech" jsem byl celkem zvědavý a i přes nízká očekávání byl nakonec velmi mile překvapený. V prvé řadě vyzdvihuji kvalitní příběh, kterýžto i navzdory dlouhé stopáži nabízí zcela strhující vypravěčské tempo, jenž je navíc skvěle podtrženo sofistikovaným scénářem a nehledě na velké množství postav i detailně prokreslenými charaktery jednotlivých hrdinů. Dále pak celkové zpracování, v němž díky precizní režii snímek mezi dílčími scénami naprosto plynule přechází z vod hororového thrilleru s nádechem fantasy až do rovin psychologického dramatu - a zase naopak. A v neposlední řadě pak i herecké výkony - Rebecca Ferguson v roli "Rose" působí jakožto záporačka nejen správně ďábelským, ale rovněž i mystickým a takřka éterickým dojmem, dále pak Ewan McGregor, jehož přerod z alkoholové trosky na "normálního" člena společnosti je natolik uvěřitelný, až to téměř vyráží dech - nicméně ani zbytek obsazení nezůstává pozadu a ocenit musím i výkon Alex Essoe v roli "Wendy," která naprosto věrně dokázala napodobit mimiku a gestikulaci Shelley Duvall, po které tuto úlohu „převzala" a byť se ve filmu objevuje sotva na pár minut, nominaci na Oscara by dozajista zasloužila (přirovnal bych ji ke Glorii Stuart, jež rovněž zvládla na výbornou zachytit řeč těla u Kate Winslet). Zkrátka a dobře je vidět, že na tomto počinu si tvůrci dali opravdu záležet a onen finanční neúspěch v kinech je vzhledem ke kvalitám filmu a jeho originálnímu zpracování až trestuhodný, obzvláště pak v porovnání s výdělečnými, avšak tuctovými a mnohokrát omletými srač***i typu "Conjuring."

Vyjma prvních dvou dílů "Sám doma" (protože Joe Pesci a Daniel Stern) a snímků "101 a 102 dalmatinů" (protože Glenn Close, vysoké produkční hodnoty a dozajista náročná práce se zvířaty) jsem už jako dítě předškolního věku nenáviděl všechny ty filmy, v níž jsou děti či zvířata chytřejší než dospělí. A na tomto výtvoru krom solidní výpravy neshledávám vůbec nic dobrého - děj je trapný a "prcek" přímo odporný. Navíc jsem se při sledování cítil opravdu trapně za to, k čemu všemu se trojice hlavních představitelů byla schopná propůjčit, jelikož humor v tomto počinu je založen jen a pouze na neustálých držkopádech, v horším případě pak kopání, drcení a pálení koulí (očima „dospělého" jsem skoro až nabyl dojmu, jako kdyby si režisér plnil nějaké zvrhlé sexuální choutky, v nichž dominantní mimimo dává na prdel skupině submisivních mužů)... A co proboha na téhle sračce stálo 48 mega je mi opravdu záhadou (o rok starší Jurský park stál 65)... Hodnotit nebudu, jelikož jsem zkrátka nenašel sílu pustit si to po letech znovu...

V poslední době mívám tendence vracet se do dětství - a po Rychlé rotě, Kačeřích příbězích a Malé mořské víle přišla řada i na dalmatiny... Kdysi jsem tento seriál nemusel ze dvou důvodů - animace na mne působila odpudivým dojmem a díky své nedochvilnosti jsem vždy prošvihl party s Cruellou, díky čemuž jsem usoudil, že zas tolik "jí" v seriálu nebude a od sledování upustil... Nyní je situace přesně opačná - animace mi přijde zajímavá a lehce neotřelá a díky Googlu se nebylo těžké dopátrat, jak je to vlastně s tou Cruellinou účástí... A měl jsem to já v dětství pech! Cruella je součástí takřka každé epizody, problém spočívá v tom, že některé díly mají buď jeden celistvý příběh a nebo naopak dva "mini" příběhy (v takovém případě je pak výskyt této ženštiny vždy součástí jen jednoho partu)... A Cruella je sakra skvělá, energická a hláškující záporačka! Navíc se oproti filmům dočkala i jistého druhu "polidštění" (tentokrát už nechce štěnata stáhnout z kůže, jde jí jen o to, jak někoho okrást, podvést či něco získat - prostě je z ní jen chamtivá, pozemků a pěnez chtivá bába, nikoliv vražedkyně malých štěnátek :)... A pak jsou tu dalmatini, jejichž party mě nebavily už tenkrát a nyní už tuplem ne :D

V poslední době mívám tendence vracet se do dětství - a po Rychlé rotě, Kačeřích příbězích a 101 dalmatinech přišla řada i na mou, kdysi tolik milovanou Ariel... A zatímco v prvních dvou případech jsem se (k mému velkému překvapení) poměrně nudil, ve zbylých dvou to bylo naopak! V prvé řadě vyzdvihuji precizní animaci a zpracování podmořského světa - na televizní seriál je zde vcelku velké množství rozpohybovaných postaviček, řada lokací a spousta drobných detailů (ehm, bublinky :), díky čemuž působí království Atlanticy neskutečně energickým dojmem. Dále chválím práci s barvami a celkový "look," jenž využívá spíše tlumené, lehce potemnělé prostředí, díky čemuž je vizuál věrnou kopií originálu z roku 1989 (narozdíl od barvami hýřícího sequelu "Návrat do moře"). Pak jsou tu samozřejmě skvělé postavy - narozdíl od takové Sněhurky, Popelky nebo Růženky totiž Ariel již ve svém prvém filmu předvedla, že rozhodně není nezajimavým a plochým charakterem a díky její touze po poznání je vskutku báječnou hybatelkou příběhu - a nejinak je tomu i v tomto seriálu... dále zde máme skvělými hláškami oplývajícího Sebastiana, roztomilého Floundera a spoustu vedlejších, víceméně epizodních postaviček, z nichž mne nejvíce zaujaly "rebelka" Perla či němá Gabriela (je mi 21 a epizoda "Hvězdice splněných přání" mě přinutila uronit několik slz, což se mi prakticky nestává!!!)... a pakliže připlují na scénu Uršula nebo zlý Manta (mockrát to nebylo), to je teprv o zábavu postaráno :) Náměty jednotlivých dílů též hodnotím kladně, stejně jako hudbu a texty písní. Dabing je rovněž perfektní - jak z Novy, tak z Primy (jelikož však ten "novácký" nikde není, chvíli mi trvalo než jsem překousl některé nuance - např. refrén jedné z písní zněl "V souznění," avšak Prima jej nahradila slovem "Náramný"). Hravé, milé, zábavné, výtky mne snad ani nenapadají - zpočátku mi sice přišlo poněkud nelogické, proč by sakra filmová Ariel dávala Uršule svůj hlas, když v tomto prequelovém seriálu měla to potěšení přesvědčit se, co je tahle chobotnice vlastně za mrchu, avšak díky Uršulině minimální účasti a Arielině dobrosrdečné, naivní a idealistické povaze jsem ochoten tuto "nesrovnalost" překousnout :)

V dětství jsem tuto píseň nikterak zvlášť nemusel a teprve nyní jsem schopen docenit její kvality - na poslech je nesmírně příjemná, má skvělou hudbu a božský zpěv. Album "My Love Is Your Love" je pak v mých očích tím nejlepším, co kdy Whitney vydala... Whitney byla skvělou zpěvačkou... a paradoxně lepší herečkou než tanečnicí, schválně se zaměřte na její pohyby :)

Vytkl bych přílišnou šablonovitost jednotlivých epizod, stejně jako množství otravných pazvuků, avšak vyzdvihuji poselství seriálu, jež diváky učí úctě k přírodě a správnému chování ke zvířatům - obvykle se animované seriály zaobírají tématy jako přátelství, rodina a... no dál už asi ničím :D Hodnotit nebudu, neviděl jsem dost dílů a v dětství mne Pokémoni minuli velkým obloukem, tudíž citové pouto k nim není tak velké jako u ostatních - objektivně bych to však viděl na lepší tři, popřípadě slabší čtyři hvězdy. Tak a prchám ze scény.

V dobách existence "Jetixu" byly "Witch" mým nejoblíbenějším seriálem této stanice (ačkoliv Špionky a Co je Andy? byli v těsném závěsu), a byť je mé hodnocení silně ovlivněné nostalgií, řadu pozitiv shledávám i po letech - v prvé řadě oceňuji vývoj příběhu a charakterů postav (jednotlivé díly na sebe navazuji a tvoří funkční celek, narozdíl od drtivé většiny ostatních animáků), dále mne zaujalo ono vyobrazení fantasy světa, v němž se děj odehrává - Meridian: drsný to svět plný špíny, bahna a monster :) Dále vyzdvihuji množství akčních sekvencí a epických bitev, jež lze s trochou nadsázky přirovnat k "Pánovi prstenů." Překvapivě to pak není nikterak zvlášť infantilní a i přes velké množství komediálních scén neztrácí seriál svou vážnou tvář a působí velmi konzistentním dojmem. Dalším pozitivem je animace, jež spojuje prvky klasické Disneyovské kresby stylem anime (podobně jako Atlantis: The Lost Empire) - a kouká se na to sakra dobře... Zdejší hodnocení je zcela neadekvátní - ano, seriál je kombinací mnoha žánrů a najdeme zde jak prvky dramatu, tak komedie či temného fantasy, avšak na tom je snad dnes založena většina filmů na motivy komiksu, ne?

Byť lze drtivou většinu remaků označit nálepkou „zbytečné," tak zrovna Jacksonova "Konga" se to vůbec netýká - oproti originálu z roku 1933 totiž nabízí propracovanější charaktery jak hlavních, tak i vedlejších hrdinů a rovněž se pyšní i lepším scénářem. Příběh je navíc napínavý a má spád, což je vzhledem k dlouhé stopáži více než potěšující. Rovněž mne zaujalo, jakým způsobem vzdává Jackson hold původnímu filmu - je vidět, že je opravdovým fanouškem, jelikož to, jakým způsobem pracuje s odkazy na Cooperovo mistrovské dílo je až neskutečné a při sledování jsem se tetelil blahem. Herecké výkony jsou rovněž na vysoké úrovni, stejně jako hudba, jež filmu dodává na dramatičnosti a atmosféře. A samozřejmě vizuální efekty, na kterých se zub času sice podepsal, avšak ne nikterak zvlášť zásadním způsobem a řada scén tak vypadá perfektně i po letech. Skvělý počin a jasný důkaz toho, že podobné "monster movies" potřebují krom digitálních příšerek i skutečné, lidské hrdiny, se kterými strávíme nějaký ten čas a vytvoříme si k nim i nějaké to citové pouto... Bohužel dnešní filmy (Pacific Rim, "Monsterverse") volí spíše opačnou taktiku. Nějaké ty výtky by se nejspíš našly, avšak momentálně mě žádná nenapadá :)