Hashirama

Jak se říká - když má člověk nakoukáno, pozná dobrý film během prvních deseti minut. A tady jde znát, že půjde o kvalitní film, od prvního záběru. Je vidět, že Dev Patel svědomitě koukal pod ruce všem svým chlebodárcům. Filmovou řeč má suverénně v ruce, kamera je kreativní a živá, střih dynamický a vtahující, akce je dravá, svěží a kinetická, a celý film je prodchnutý jímavým (a mnohdy netradičním) soundtrackem, neony a kontrasty, zároveň ale boduje i onou indickou exotikou, která mu dává punc něčeho odlišného. Monkey Man sice vypráví jednoduchou revenge zápletku, ale koření ji zasvěceným a krásně nasnímaným průvodcem po různých sférách indického města a jeho obyvatel. Dev Patel umí osvojené filmařské finesy využít i ke změně tónu uvnitř scén a i vrcholně dramatické napínavé sekvence prodchnout trochou humoru. Monkey Man je zkrátka žánrová radost, která, byť je poskládaná z povědomých kusů, si umí s těmi povedomymi kusy krásně pohrát a především je vynikajícně okořenit. V druhé půli nastává změna tempa, kde se Dev Patel pouští i do politických a společenských komentářů, stále však funkčně propojuje různé vrstvy příběhu a hlavně je to všechno stále tak dravé, exotické, sexy a plné energie, že i tváří v tvář tomuto bollywoodizovanému bobtnání je Monkey Man vyložená bomba. 8/10

Další zdokumentovaný případ toho, jak se legendární tvůrce ztratil v nekonečném pískovišti streamovacích služeb. Každý záběr Napoleona demonstruje velkofilmový potenciál a příslib epiky, Ridley Scott nám ale servíruje jen bodové poznámky z učebnic dějepisu prostřednictvím krásně nadesignovaných a zrealizovaných scén, které by ale pasovaly lépe do opulentního dokumentu s komentářem. Samy o sobě jen vzdáleně připomínají celistvý film a jediný náznak koherence zde představuje osobní linka s manželkou Josefínou. Tohle měl být ten film, který se bude objevovat v seznamech nejzásadnějších děl kinematografie dvacátých let, pokračovatel Království nebeského a Gladiátora, historický flák se vším všudy. Místo toho jsme dostali minisérii hovadsky sestříhanou do jednoho kusu. Byť samozřejmě zrealizovanou pevnou rukou zkušeného matadora a s oddaným hereckým ansámblem. 6/10

Final Fantasy pro socky, kde se v první půlhodině zpomaleně kosí obilí, poté postavy začnou náhodně vyprávět svoji agendu a pak přijde ze dvou třetin rozmazaných sedm statečných. Film opět tvoří jen rádoby plakátové výjevy a náhodně vstupující flashbacky, které jsou přesně tak bezobsažné jako směšně přepálené. Každá replika i záběr se snaží tvářit jako z nějakého nadčasového eposu, výsledkem je však jen prázdná a nechtěně parodická nuda, ve které není jediný náznak originálního živého světa nebo zajímavých postav (jejichž charaktery a vzájemné interakce jsou opět téměř neexistující). Nechápu, jak může v dvouhodinovém filmu být jediný dějotvorný dialog, zato zpomalovaček a rozmazaného pozadí je tu v nejlepší tradici pozdního snyderismu víc než dost. Mrzí mě to kvůli hercům, kteří se od tohoto hollywoodského dvorního klauna nechali pod pohrůžkou kariérního zpomalení a rozmazání ukecat. Klíčová slova: smyčcové kvarteto, obilí, chorál 3,5/10

Kreativní a zábavný film, který zručně žongluje s klasickým hororovým schématem i střídáním mezi různými žánry i formáty vizuální zábavy. Může se zdát, že je Late Night with the Devil snad až příliš skromný vzhledem k přímočarému ději, ale nápady jsou tu doslova všudypřítomné. Vyprávět zde dokážou i pouhé zvuky v pozadí a šikovně zakomponované odkazy na žánr i reálnou historii dávají znát, že jsou tu další australští tvůrci, kteří  mají spoustu nápadů a ještě více energie, aby tenhle žánr posunuli dál. 8/10

Film, který je dvakrát delší než by měl být, a neustále se snaží předávat nějaké moderní americké mojo, moc se mu to však ve vší té roztahanosti nedaří. Liman nevyužívá stopáž k budování světa či postav, jen se tak tváří, ale řada prázdných výjevů a poměrně nanicovatých postav dobrý film neudělají. Zápletka je triviální, což je i několikrát reflektováno a Liman se to snaží maskovat videoklipovým vizuálem, tím však přidaná hodnota končí. Postavy jsou triviální, ale snaží se to maskovat neustálými pokusy o hlášky a drsňácké pózy. Choreografie bitek je triviální, což maskuje rozdivočená kamera a zvláštní střihové kejkle. Film, se kterým by šlo vrchovatě zúčtovat za 85 minut včetně titulků, zhostil-li by se ho střízlivý scenárista a režisér, který jasně ví, co chce. Liman se tak opět tváří, ale jeho přechody od dramatu ke křečovité komedii v rámci jediné scény mě přesvědčují o opaku. A nechápu, kde se v něm tyhle bláznivé výkyvy berou. Všemu zmaru dává korunu obsazení Conora McGregora, jehož antiherectví, čurácký přízvuk, dementní výraz a kokotská chůze jak po otoku koulí (citace známého českého publicisty) jsou pravděpodobně to nejhorší, co v letošní filmové nabídce uvidíme. Na druhé misce vah je však sympaťák Jake, atraktivní zasazení a výprava, slušná dávka testosteronu a snad i jistý potenciál stát se podpultovým kultovním béčkem pro začínající fotříky. Jinak s českým překladem názvu se někdo fakt nadřel. 5/10

Originální a do jisté míry nenapodobitelný koncept, který zapadá do škatulky životopisného fláku stejně svědomitě jako ji rozbíjí. Zprvu se příběh Ala Yankovice nese v jednoduchých intencích příběhu o talentovaném outsiderovi, vymodlené ikonografii libovolného interpreta, skrze až podezřele povědomé, pro leckoho až banální scény. I ty jsou však od začátku prošpikované okatě bizarními výstupy a sketchi jak z nějaké late night show, film tedy diváka od počátku popostrkuje k hranici, za kterou už tahle biografie přepne na takzvaný full retard mode. A jakmile Weird opustí vyšlapanou žánrovou pěšinku, přestane být jen pásmem hezky nasvícených a lehce karikaturních ohraných scének, a spustí pásmo naprosto bizarních scének, aby se z jakýchkoliv žánrových mantinelů vymanil. Paradoxní je, že i když si začne scenárista ukrutně vymýšlet, pořád pracuje se stejnými ohranými motivy, jediný rozdíl je v tom, že film ztratí jakoukoliv půdu pod nohama a z “životního příběhu” a představených postav téměř nic nevytěží. Přesto svým tvarem tenhle film nejen baví, ale do nevděčného žánru ušmudlaných životopisů přináší i svěží vánek nadsázky. Kdyby v tomhle stylu zpracovali Bohemian Rhapsody, nejen, že by se rekordně zvýšil počet mrtvic, ale byl by z toho snad největší žánrový kult! 7/10

Ani se Lynchovi nedivím, že se ke své Duně nehlásí. Je z ní patrná mizivá představa o tom, co je na tomto příběhu důležité, a zmatečná snaha zachytit klíčové momenty bez jejich významu a pozadí. Příběh funguje jen ve vzdálených a slabých obrysech, postavy nemají potřebnou životnost a charisma, většinou jen odříkávají děj, aby nebylo třeba jej během nedostačující stopáže smysluplně budovat a vynechávat něco jiného. Výprava a kostýmy jsou děsné, bohužel poplatné osmdesátým létům, a herecký projev většiny ansámblu kožený a divadelní jak ze šedesátek. Duna nefunguje příliš jako film a rozhodně ne jako adaptace, jako retro pokus o promyšlené epické sci-fi je však cenná dvojnásob. 4/10

Matthew Vaughn počtvrté zalévá ten samý lógr, ale pořádně se to stejně dalo pít jen napoprvé. Argylle je únavnou až iritující ukázkou tvůrčí zacyklenosti a žánrové zatuchlosti, která se neustále snaží házet na diváka nudné fórky a rádoby originální zvraty, jako příběh a zážitek je ale plytká, triviální a nezajímavá. Už hodinu před koncem jsem chtěl jít radši uklízet koupelnu a povinná dávka vizuální kreativity na konci toto moje přání nijak nezměnila. Potitulková scéna nám navíc dává na srozuměnou, že Vaughn nic jiného než zalévat dál ten samý lógr neplánuje. 4/10

Zlý vyžehlený Arab má mokrý sen o tom, že ho jednou tři cosplayerky budou kopat do koulí, a jelikož nechce přijít o “vše, co vybudoval” (six pack a 2+1 v New Yorku), rozhodne se je anihilovat, dokud jsou to jen protivný sprostý holky. Nepočítá však s tím, že je absolutně inkompetentní kokot a v cestě mu navíc stojí zpruzelá mindža porozená do amazonské vody, která následkem pádu z mostu převzala odpovědnost a získala velkou sílu. Madam Web je urážkou kohokoliv, kdo si vyhradí 90 minut času, aby se podíval na film. Nabízí však víc než postižený nesnesitelný bratránek Morbius, protože se jí můžete zplna hrdla smát, a díky hrátkám s budoucností i zabaví neustálým přechcáváním naprosto trapného pseudozáporáka. A musí z toho být i nějaký memes. 3/10

Definice filmové křeče a neodpustitelné mrhání hereckým kapitálem. 4/10