Idoviren

Srovnávat s originálem by bylo trapně neoriginální a proto zmíním jen těch pár důvodů, proč se vůbec na nový Total Recall podívat. Zajímavá práce s kamerou. Colin Farrell tak jak ho známe, (i když mi přijde, že na tuhle roli vypadá příliš oduševněle). Docela dobré prostředí. A co je hlavní, skvělý odkaz na původní Recall ve scéně na letišti. A to je asi tak všechno, víc si z toho filmu prostě neodnesete.

Hrozně zvláštní. Jako kdyby tvůrci nakoupili všechny fóry, které se do dobrých komedií nedostaly pro přílišnou nevtipnost, či trapnost a nebo u diváků vzbuzovaly nutkání k pláči. Tak všechny tyhle rádoby vtipné scénky vzali a udělali z nich nevtipný film, k který doplnili řadou scén sázejících převážně na křepčení a tančení. Jedna minihvězda za cover Ooops... I did it again a "kuřácký koutek". Musela jsem se nutit film dokoukat a chvílemi jsem shledávala druhou stranu očních víček mnohem zajímavější než tenhle kryptofašistickej buržoázní škvár. A Anny Semenovič je mi spíš líto, běh jí musí zbůsobovat nepředstavitelná muka...

Já se na to tak strašně těšila. Chtěla jsem něco stejně ujetého a skvělého jako RRRrrr!!! Ale nic takového se nedostavilo. Pár vtipných momentů, skvělá potvůrka Marsupilami, vynikající Jamel Debbouze a docela slušný Chabat. Chtěla jsem film našlapaný absurdností a hláškama co mi potrhají bránici a dostala jsem akorát nevhodný záchvat smíchu u té scény v jeskyni a zcela jiný pohled na Merovingiana z Matrixu.

Desetkrát lepší než všemi opěvovaná Alenka od Burtona a tisíckrát lepší než Imaginárium Dr. Parnasse. Výborná hudba (úvodní titulky jsou perfektní). Pěkná obrazová stránka a pokud zavřete oči u té divné scény kde se sejdou všechny národy země Oz ve slamácích, tak si to i užijete. Jen mi vadila ultradobrá Glinda a ultrakřehká porcelánová panenka. Naopak skvělou postavou je mluvící opičák, který mi připomínal mého kocoura. A Rachel Weisz to jako zlé čarodějnici děsně sekne.

Vidoq má podivnou kameru, ukazuje ty nejodvrácenější tváře Paříže a ty nejhorší zuby devatenáctého století. Ale má skvělé postavy, vynikající atmosféru a zelený kabátek Etienna Boisseta. Můžete namítnout, že kabát dobrý film nedělá, ale ruku na srdce, dovedete si toho malého leprikónka přestavit v něčem jiném? Vidoqa znám už osm let a vždycky se na něj ráda podívám znovu protože vím, že se rozhodně nudit nebudu a vydám se na nebezpečný výlet do těch nejzkaženějších sfér "města milenců".

Už dlouho jsem nebyla z klipu tak nadšená. Tolik barev, puntíků a zpomalovaček se ještě nikomu nepodařilo naskládat do jednoho videoklipu v tak perfektním seskupení, aby vám to vykouzlilo na tváři výraz naprostého úžasu. Já si nemůžu pomoct, ale když se na ten klip koukám, tak si musím v hlavě pořád dokola opakovat "Jako kdyby někdo vzal moje nejveselejší sny a udělal z nich zmrzlinu.". Tolik barev není snad ani ve šmoulím domečku...

Jedna velká rokoková pařba ve Versailles (dodnes budu Marii vděčná za to, že mě dala dohromady s The Strokes), skvělá přehlídka kostýmů a až nechutně chutně vypadající plejáda sladkostí. Ale všechno je to moc dlouhé moc ucourané a na tom nic nezmění ani ten nejbarevnější bonbón a ani ta nejnadýchanější krajka. Jinak báječně rozmařilá a zkažená Rose Byrne a skvělě ztracená a rozmazlená Kirsten Dunst.

Chtěla bych vidět film očima někoho, kdo nečetl knihu. Když jsem totiž fantoma viděla poprvé, jsem byla naprosto šokovaná a zhnusená. Nemohla jsem uvěřit tomu, že udělali z výborné knížky takovou načinčanou šaškárnu a že příběh postavěli pravděpodobně jen na názvech kapitol. Chyběla mi tak velkolepost a postrádala jsem všechny ty detaily a spletitosti příběhu. Ale pak jsem z hlavy nemohla dostat Masquerade, The point of no return, Angel of music a co víc... Think of me... A tak jsem si řekla YOLO a začla film brát jako film, který vychází z muzikálu s tím uvědoměním, že všechny muzikály jsou pitomé. No a tak se mi nakonec začal Fantom líbit... Až na Patricka Wilsona, ten mi prostě na Raoula nesedí.

Kdykoli vidím na podzim na polích ležet mlhu, tak si představuji, jak tam ten nebohý Tuk sbírá řepu... Mladý Andersen je neskutečně depresivní film, ale s výbornou atmosférou a skvělými postavami (Meislinga prostě musíte nesnášet k zbláznění).

Jako malá jsem mohla Labutí princeznu vidět znova a znova a ještě jednou k tomu, "Mou nekonečnou láskou" jsem si zpívala hodiny a vždycky jsem se třásla napětím, jestli se Derekovi podaří Odettu osvobodit. Přiznávám, že příběh je to prostinký a děj taky nic moc, ale pro mě je Labutí princezna přímým spojením s dobou, kdy jste ještě mohli beztrestně nosit růžové lacláče s kapsami na kolenou.