Idoviren

Můj nejoblíbenější seriál. Znám jej nazpaměť a dokážu citovat jednu repliku za druhou. Ale ani znalost každé scény a každé hlášky Red Dwarf nebrání v tom, aby mě bavil pokaždé když se na něj rozhodnu kouknout. Nestárnoucí klasika, která mě změnila když jsem se na něj jako malé škvrně koukala v televizi. Červený trpaslík je seriál seriálů a já jej miluju k zbláznění.

Můžete tvrdit, že Gondry je génius, ale on zfilmovat dokonalou knihu Borise Viana. Ale musím uznat, udělal to opravdu skvěle. Když jsem Pěnu dní četla, myslela jsem si, že se na plátno přenést nedá. A ejhle, najednou sedím v kině a pod nos jsou mi serivírovány speciality od Gouffého, obláčky voní po skořici a Ellingtonova hudba zaobluje pokoje. Líbí se mi, jak se ten báječný svět proměňuje. Jak se boří společně s tím, jak chřadne nebohá Chloé. Jak ubývá barev a světla a vše končí černobílým smutkem. Navíc se mi líbí sama Chloé. Pěna dní je báječný film, může mít dvě hodiny a může ji nechápat a odsuzovat, ale já ji chci stejně vidět znovu.

Film je natočený podle povídky od Johna Connollyho, po jejímž přečtení jsem se příšerně bála. Pravda, nebylo to zrovna včera, ale povídka je to napsaná opravdu skvěle. A tak si nemůžu odpustit srovnání s filmem, který sám o sobě není nic moc, ale v porovnání s literární předlohou ztrácí ještě víc ze svě nijakosti. On totiž naprosto v ničem nevyčnívá, není zvlášť dobrý, ale stejnou mírou ani není špatný. Napětí je pořád na stejné, neexistující úrovni, kam se schovalo společně s kradmou hrůzou, protože tu ve filmu taky nenajdete. No a nejsympatičtější postavou je kocour, což naprosto vystihuje pomíjivost The New Daughter.

Trance se mi mohl líbit a ani by mi nevadila ta často vytýkaná překombinovanost, co mi ale nejvíc kazí radost je fakt, že jsem vůbec nebyla zvědavá na to, jak film vlastně dopadne. Protože závěr zase tak úžasný není, vlastně jsem ani nepostřehla, kdy se celá zápletka začala "geniálně a dechberoucně" rozuzlovat. Po senzačním rozjezdu to jde s napětím od destíti k pěti, spousta zbytečností a nahoty. Nejsem prudérní a Rosario je opravdu krásná, ale bojím se, že Trance bude znám jako "Ten film kde je Rosario Dawson úplně nahatá" a na příběh, skvělého McAvoye a Cassela, ne její podmanivý hlas a ty hrozně učesané vlasy přes uši se zapomene.

Fantastic Mr. Fox mi už od začátku na tváři vykouzlil takový ten idiotský úsměv, který se vám přihodí, když se vám něco hrozně líbí. Dostala mě skvělá animace, která je laděná do úžasných barev a strčí všechny pixarovky hravě do kapsy. Hlas George Clooneyho Foxovi parádně sedí, myslím, že jsem ho doposud nedovedla pořádně docenit. Všechno je to zabaleného do vtipného a napínavého příběhu se spoustou zvířecích hrdinů. A pro mě je největším překvapením zůstává to, že Alexandre Desplat dokáže komponovat filmovou hudbu i bez piana. Nevídané...

Já Misi Kleopatru můžu kdykoli. Hlášky z tohoto filmu se staly nedílnou součástí mého slovníku a k jejich citaci mě ponoukne i pohled na písek. Zbožňuju ty drobnosti, ty nesmysly a Caesara. Celý film je poskládaný z nadsázky, skvělých vtipů a šíleností. Všechno je tak barevné a hravé, že to nemůžu nezbožňovat. Hudba, kostýmy, čočka a písek. Být Mise Kleopatra člověk, postavím pro něj velkolepý palác za tři měsíce a budu jej až do konce svého života uctívat.

Jsem hrozně ráda, že jsem vyrůstala u Buffy, než třeba u Upířích deníků. Říkejte si co chcete, ale vždycky jsem chtěla být tak úžasná jako ona, umět ten kop s otočkou, mít ty její ostré lokty a zářivé lokny a to nemluvím o tom nosánku. V sériích můžete pozorovat jak se vaše oblíbené postavy vyvíjí (a jak v tom pokračují v Angelovi jako spin-offu) a vy se najednou nemůžete rozhodnout, kterou z nich chcete být až vyrostete. Vynikající díly střídají průměrné, aležádný díl bych neoznačila za slabý, či zbytečný. Navíc má poslední řada důstojný a velkolepý konec. Za mě pět, protože až vyrostu, chci být silná jako Buffy, chytrá jako Willow a mít Gilesův přízvuk.

Cloverfield má něco, co ostatní filmy nemají. A mně se ty odlišnosti natolik líbily, že je nemůžu kritizovat. V Cloverfield najdete postavy, které drží při sobě. Nesnaží se jeden druhého podrazit a nejsou podkládané podle charakterových šablon. Jako jednotná družina se (možná nelogicky) pokouší o záchranu někoho jiného, i když to znamená, vrátit se do nejvíc ohrožené části města. Dál vám Cloverfield nic, ale vůbec nic nevysvětlí. Nechá vás přemýšlet, dumat a soustředěně zírat. Navíc má kameru v ruce někdo, kdo v ní nemá třas, takže je toho docela dost vidět. A jako poslední důvod, film vůbec nedopadne tak jak si přejete. Možná by tahle skutečnost měla srážet body dolů, ale mě se ta nepředvídatelnost líbila.

Na nejnovějším Star Treku je toho dost k naštvání. Tak třeba pokud máte epilepsii, filmy J. J. Abramse nebudou to pravé pro vás, světla se vynoří i z míst, kde by rozhodně být neměla. Dál mě docela mrzela postava Harrisona/Cumberbatche, která až příliš stála na nezměrnosti charisma toho urostlého Brita a charakterově mi přišla nedotažená a plochá. Taky mi vadila šedá verze budoucnosti, kdy se do této barvy oblékne úplně všechno a všichni. Ale na druhou stranu, barevný a prosvětlený vesmír na Eterprise skvěle kontrastuje s tou nepřívětivě ocelovou planetou Zemí a Cumberbatch je skvělý všude. Takže nakonec musím dát čtyři, protože i přes drobné nedostatky je Star Trek Into Darkness skvělý, napínavý a ani na chvíli mě nenudil.

Téma strašidelného domu se možná jeví jako to nejjednodušší z celé škály hororových námětů, ale opak je pravdou. U strašidelného domu totiž může autor lehce sklouznout k tomu, že mrazivou atmosféru neurčitého zla zamění za směsici hloupých a komických scén, kterými bude terorizovat skupinu blbů v divným baráku. A něco takového se stalo i Rose Red. Všechny postavy jsou stejné, protože všem bez rozdílu přejete brzkou a bolestivou smrt. Atmosféra nižádná a šokující odhalení se ztrácejí v dalších šokujících odhaleních. Ale i přes tyto nedostatky a přes fakt, že nemám ráda Stephena Kinga, něco na Rose Red je. A to něco mě nutí dát tři hvězdy, ačkoli si je tato minisérie vůbec nezaslouží.