Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (343)

plakát

Papírový dům (Netflix verze) - Série 3 (2019) (série) 

Špatné. To co se mi tak líbilo na prvních dvou řadách je zde zle. Základní myšlenka originálu byla, že existuje perfektní plán, kde se počítá se vším možným i nemožným a proto mají lupiči 5 kroků náskok před policií a hrají si s ní jak kočka s myší. Jednak už si tady nikdo s nikým nehraje, nejsou zde žádné momenty, kde by profesor byl přímo v jámě lvové a laškoval s policií, teď jsou v pohodlí obytňáku stovky kilometrů daleko. Chápu, že to tak vesměs musí být, protože profesor už je známá firma, proto si ale myslím, že druhá řada měla být uzavírací. Bez profesorových hrátek, kde byl na dotek blízko, zároveň ale tak daleko od dopadení to ztratilo tu štávu. Raquel? Škoda mluvit. Tohle otočení nežeru ani omylem, prostě hovadina. Berlín zde není, což je velké mínus. Palermo to nedává, nemá Berlínovo charisma. Scénář je kompletně nevěrohodný. Proč by proboha všichni riskovali takovou hovadinu kvůli jednoho idiota, co si to posral sám. Proč první dvě řady tak skvěle fungovaly bylo tím, že nám představili tyto postavy jako v podstatě loosery, kteří jsou v tom čistě jen pro peníze a nemají vesměs co ztratit. Klasičtí zloději. Proto tehdy šli do tak riskantního plánu. Comeback tedy nedává vůbec žádný smysl, mají peněz jak želez a měli zůstat tak jak jsou. Lupič: "Jakou máme šanci profesore?" Profesor: "40%, možná méně" Lupič: "Wow, to zní dobře, jdem do toho". No není to absurdní? :D Nově mají někteří i děcka... Lupiči nikdy nebyli profesionálové, plán byl profesionální, ale lupiči byli vybráni takoví co neměli vesměs co ztratit, takže se tam krásně míchala ta dynamika amatérismu s profesionalitou. Občas někomu z lupičů ruply nervy a občas někdo zrobil hovadinu, ale právě profesionalita plánu měla nad nimi dohlížet. Zde je to zobrazeno, jak kdyby si lupiči mysleli, že jsou kdo ví co, když přece zvládli to předtím, bude pro ně další loupež hračka, jsou přece profi ne? Omyl, je to jen banda amatérů. Což bylo právě v prvních dvou sériích super, moc dobře věděli co jsou a na nic si nehráli. Všechno mi to příjde nějak umělé. Nefunguje zde ani dynamika mezi lupiči a rukojmí. Jediná věc co se mi líbila, byl způsob jak se dostali k tomu zatopenému zlatu a jak ho odtamtud dostávali.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

Tak jako spousta ostatních zde, hodnotím seriál po dvou sériích. Příjde mi to takto skvěle uzavřené a myslím, že to autoři tak původně chtěli. Seriál má skvěle konstruovaný originální příběh a v první sérii je každá epizoda totální odpal. Chytla mě už hned první epizoda, kde chválím jak udělali rychlou a stručnou 10 minutovou introdukci. Seriál má skvělý building charakterů a hlavně v celé partě jsou opravdu různorodé nátury, které tomu dodávají patřičnou štávu. Pedro Alonso se mi líbíl asi nejvíce,  psychouš s řádem, ze kterého jde fakt strach. Díky tomu, že byl v druhé sérii na nějakou dobu odstaven, něco tomu trochu chybělo. Jak se ale poté znovu chytil otěží, tak to zas jelo jak dříve. Podle mě klíčový charakter. Kde vidím trochu nedostatku, bylo v průběhu akce. Uniformy a obleky byly skvělé, ale v průběhu přestřelek byl trochu vidět trochu low-budget styl různých efektů. Nicméně je nutné brát v potaz, že tehdy to byla tvorba čistě pro španělskou televizi Antenna 3 a tehdy ještě nevěděli, jaký gem, kterým se bude bavit celý svět (a naprosto oprávněně) oni natočili. Netflix se svým budgetem přišel až později. Jsem rád, že Netflix toto dílko doslova "vyhrabal" tehdy už z popela a dovolil mu dosáhnout popularity jakou už má dnes. Naprosto si to svou originalitou, příběhem a character-buildingem zaslouží.

plakát

Afghánistán: 40 let války (2020) (seriál) 

Skvěle zpracovaný dokument. Velmi se mi líbí, že dokument nechává vyjádřit snad úplně všechny strany na dané téma a rozhodl se nic necenzurovat. Proto máme šanci vidět i třeba členy Tálibánu, vysoko postavené členy, či dokonce i vůdce mudžahedínských stran, Američany, Rusy, ale i obyčejné obyvatele či některé pozdější vládní členy, kteří si taky vytrpěli svoje. Dokument dává pohled na věc ze všech možných úhlů pohledu, zachovává si tak vysokou objektivitu. Komentář v dokumentu podává dobře zpracovaná fakta, ale další informace z rozhovorů si divák musí někdy odfiltrovat či zhodnotit sám. Dokument je také velmi dobře chronologicky členěn a každá epizoda je z hlediska kontextu velmi důležitá k pochopení epizod následujících. Taky velmi dobrá práce s archivními záběry. Po shlédnutí celého dokumentu, si říkám, že je dobře, že právě Afghánistán dostal tak kvalitní dokumentární zpracování novodobé historie, protože snad neexistuje země s víc komplikovanou minulostí než právě Afghanistán. A ten yoyo efekt je fakt smutný. Fakt, že Tálibán je dnes v Afghánistánu znovu u moci po stažení vojsk NATO mi tomu po shlédnutí dává nový rozměr. Nicméně viník celé této komplikované a smutné minulosti je ale jasný, v prvé řadě je to radikální náboženství, které následuje nechutná politika v patách.

plakát

Silicon Valley (2014) (seriál) 

První dvě řady jsou skvělé. Ze začátku mi celý tento seriál připadal sice jako komedie, která se ale snaží držet při zemi. Další sezóny byly v tomhle horší. Příběh byl pak někdy dost praštěný přes hlavu a to hlavně z technického hlediska. Ohledně scénáře, některé situace se později začaly dost opakovat a hlavních aktéru pro scénář je jen 5, přičemž ke konci ještě někteří odpadli. Běžně by pět hlavních aktérů znělo jako dost, ale z těch pěti jsou jen 2 co mají mezi sebou vytvořenou nějakou větší dynamiku, tj. Danish a Gilfoyle, možná ještě dobrou/vtipnou dynamiku měl Ehrlich s Jing Jangem, ale spíš to byly takové vtipné štěky. Ostatní vazby jsou dost pusté, a vzájemné interakce jsou spíše nahodilé, sice to většinou funguje, ale nedochází k budování nějakého většího pouta mezi charaktery navzájem. Ke konci se potom už i Danish a Gilfoyle omílali a bylo to furt dokola. Prostě a jednoduše, díky nedostatku character buildingu mezi hlavními postavami se seriál ke konci nemohl táhnout sám, jak je to mnohdy zvykem a docházel mu očividně dech. Myslím si, že kdyby do hlavního kruhu přidali další 2-3 postavy programátorů, ale s nějakou komplexnější a ne nahodilou dynamikou, popř. by vylepšili dynamiku u již existujících postav, bylo by po problémech a seriál by aspiroval na 5 hvězd. Konec/Poslední epizoda je potom zajímavá. Na jednu stranu se mi nelíbí to ukončení a připadá mi to jak by naráz došel budget a byl tam nápor na co nejrychlejší ukončení, na druhou stranu se mi na konci velmi líbí provedení. Ne že by to bylo originální, už se to párkrát vidělo, ale pokud už jsme měli dostat scénář s takovýmto koncem, technicky to bylo velmi dobře provedeno. U seriálu jsem se povětšinou bavil, ale má problémy zmíněné výše.

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Nemůžu si pomoct, ale chyběl mi trošku hlubší příběhový rozvoj. FIlm hodně rychle skáče z prostředí do prostředí, ze situace do situace, ale celkově do ničeho pořádně nezabředne. Na konci mi to úplně připomnělo popelku. Hudba byla ale skvělá.

plakát

Moje učitelka chobotnice (2020) 

Jedinečný dokument. Typ zpracování, které jsem ještě nikdy neviděl. A ty záběry, no to se musí vídět. Taky jsem nečekal jako zdejší většina, že datování příběhu chobotnice bude tak zajímavé, nicméně je to opravdu dobře z-editované a chronologicky proložené. Největší podivnost je, že je to opravdu divoký tvor a na Craig Fostera si chobotnička v průběhu života úplně zvykla a nebála se ho. Jak lze vidět, chobotnice jsou opravdu velmi chytrá a inovativní stvoření, které dokážou přechytračit většinu věcí v jejich přirozeném prostředí. A ten konec, je smutně surový. Trochu mě akorát mrzí, že Craig Foster nedal žádný credit jeho štábu a jeho pomocnému kameramanovi. Z některých záběrů je jasně patrné, že sám by to natočit nezvládl. Dokument ale vyzní stylem, že všechny natočené záběry dělal čistě jenom on, až v jejich blogu je zmínka, že s pár záběry Craigovi pomohl kameraman. Pro zájemce doporučuji blog přečíst, je to zajímavé.

plakát

Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008) 

Film dobrý, na jedné straně oceňuji výběr herců z možného výběru anglicky mluvících. David Thewlis i Vera Farmiga se mi do těch rolí hodí (Thewlis jak vyšitý), na druhé straně mi ale vadí, že ve filmu nejsou němečtí herci s německým zněním. Chápu, že je to britská produkce a, že to bylo dělané aby anglicky mluvící tomu rozumněl, ale tak nějak jako u seriálu Chernobyl, kde mi chybělo ukrajinské znění mi chybí němčina zde. Prostě to není ono. Příběh je jako většina filmů o koncentrácích smutný, ale docela originální a nabízí trochu jiný pohled očima malého kluka, který svádí vnitřní boj mezi realitou za plotem a propagandistickou nacistickou kampaní, kterou do nich hustí ze všech stran.

plakát

Volejte Saulovi - Série 6 (2022) (série) 

Nemůžu si pomoct, ale šestá série ačkoliv je finální se mi zdá slabší něž předchozí.  Od celé závěrečné série jsem prostě čekal více a lepší zakončení. Je to možná tím, že v sérii chybí z větší části postavy které to předtím táhly - třeba Lalo. Škoda.

plakát

Stranger Things (2016) (seriál) 

Tento seriál si po zhlédnutí 4 sezón zařazuji mezi oblíbené, kde v mém seznamu budu muset udělat nové místo. Snad po každé sezóně jsem si říkal, že v nejlepším by se mělo skončit a nervózně jsem kráčel do další sezóny. Tvůrci ale ukázali, že mé obavy byly zbytečné. Na pátou závěrečnou sezónu už se tedy nebojím těšit a mám důvěru v to, že to tvůrci nepokazí a bude to nářez. Každá sezóna byla sama o sobě zajímavá, nabitá obsahem a nepustí diváka jen tak ze židle. Obsah se v průběhu života seriálu lehce mění a v pozdějších fázích už to není úplně to stejné s jakou myšlenkou seriál začínal, nicméně toto je převážně způsobeno stárnutím dětských herců a tvůrci našli podlě mě perfektní rovnováhu jak si co nejvíce zachovat originální atmosféru vzhledem k tomu, že tehdy dětští herci už nejsou děti. Herecké výkony byly výborné a nemám co k vytknutí. Obzvláště Hoppera si budu dlouho pamatovat, ten měl skvěle napsanou postavu a skvěle se do ní vžil. Ale i ostatní zaujmuli a každý měl své chvilky "slávy". Vizuály má seriál úchvatné a je zde vidět velký budget. Myslím si, že lépe se vyvést už opravdu nemohly. Ať už obyčejný kytkový demogorgon, mindflayer, či vecna. Všichni působí nechutně a nahání hrůzu. Musím také tvůrce pochválit za učebnicový příklad kompozice seriálové epizody a celkovou strukturu jednotlivých sezón jak díly na sebe navazují. Na konci skoro každé epizody máme takzvaný háček, který diváka zaujme, či šokuje a povzbudí ke sledování další epizody. Háčky jsou navíc přirozené vzhledem k plynutí scénáře, v žádném případě nebyly umělé, což je velmi důležité a proto si myslím, že pochvala je na místě. Skvělé složení epizod tedy mělo za následek to, že jsem se opravdu těšil na každou další epizodu a někdy jsem se neudržel a částečně jsem dopadl u binge-watching večerů které jsem si ale velmi užil :) (i když to je proti mým pravidlům :D). Asi i díky tomu si seriál užívá takovou popularitu, je to velmi dopaminové. Snad jen dvě poznámky bych měl. První k sovětským oblekům. Příjde mi jako nesmysl, aby se rusáci v utajení strojili do takových uniforem ještě na americké půdě. Na druhou stranu je možné, že tvůrci se k tomu odhodlali možná i kvůli tomu, že seriál má i mladší divácké publikum a tvůrci se chtěli ujistit, že toto publikum jednoznačně pozná ruského mužika :D Druhá poznámka, je k epizodě ze 2 série s Kali, ta byla nudná a do seriálu podlě mě nepatřila.

plakát

Atlas mraků (2012) 

První projekci filmu jsem moc nepochopil, včera proběhla druhá projekce, kde jsem film sledoval aktivně. Jednotlivé dílčí příběhy zcvakly do sebe a film mi znovu přivodil myšlenky jak proměnlivý a křehký lidský život je. Svým způsobem tohoto dosahuje právě roztříštěností mezi těch 6 příběhů. Film nicméně nefilozofuje, nechává to volně na divákovi, což je sice na jednu stranu dobře, nicméně si myslím, že většího úspěchu by dosáhl, kdyby diváka zezasčátku alespoň trochu navedl k jednotlivým myšlenkám. Soundtrack filmu je úžasný.