Cival

Hrdinný boj progresivního a invenčního tvůrce s omezenými produkčními možnostmi, který dobře skončil. Režijním uchopením, vedením příběhu i rozehranejma motivama vše, co chci v kině vidět. Pecka.

Uvolněnej a upřímnej film nejen pro maturanty. Okouzlující svou spontaneitou, překvapující vedením příběhu, přesvědčivej lehkostí dialogů i mladých herců. Krása.

Půlnoční kovboj pro 21. století. Stejná témata, stejná síla, jiné řešení. Ale i tak velmi komplexní a sugestivní studie odcizenosti, prázdnoty a hledání slastí v metropolích dneška.

Adrenalinová pecka, která hormony provětrá jak nic jinýho. Přímočarej agresivní náhul, jenž šikovně leze po videoherních levelech nahoru, střídá prostředí i bojové techniky, a vrcholí neortodoxní bitkou na hranici fyzických možností (ale divákových!). Lahůdka přesycená živelností, žánrový absolutno.

90%. Strach. Chaos. A teď Smrt. Každý díl téhle comicsové trilogie má svůj jednotící motiv (a to ne pouze jeden), přičemž ten poslední je rozhodně nejosudovější – proto je škoda, že co do emocí přišel vrchol s Temným rytířem. Finále jej ale trumfuje rozmachem. Nolan přišel se skoro tříhodinovou comicsovou freskou, která je vrcholnou přehlídkou hollywoodského řemesla, epickou ve všech možných ohledech a z Nolanovy pozice v podstatě nepřekonatelnou (větší záběr už film fakt nemůže mít). Funguje v globálu, i v osobní rovině - podmanivé tepání do dnešního světa bohatých a chudých je velmi inspirativně obráceno vzhůru nohama obrazem Baneovy zkázonosné revoluce a předání moci do rukou obyčejného lidu (doslova naplněné tvrzení, že demokracie je vláda lúzy), nadmíru působivé je ale podán i mýtus o padlém hrdinovi a jeho vzepjetí. Rozhodně jde o nejcomicsovější díl celé trilogie, včetně snaživých hlášek, cheesy twistů a patetické víry v sílu obyčejnejch dobráků v ulicích, což by se schroustávalo trochu snáze, kdyby Nolana nedoběhla jeho stará slabina, kterou je neschopnost zhmotnit opravdu plnokrevné a věrohodné ženské postavy. Rozhodně se ale nezlobím, že vratkou Catwoman a drsňáka Banea zastiňuje ten, o kterém se tu celé roky točí – totiž Temný rytíř, jehož znovuzrození jsem si prožil festovně. Epická spokojenost. Á propos, díky za to závěrečné ujištění, že restartovat se nebude.

V kůži Marka Daniela aneb dlouho jsem šukal český film, který by mi tak páchnul. Líbí se mi, že je Polski film sofistikovanej a pevnej, a přesto působí nahodile a improvizovaně, že je vtipnej, někdy až dadaisticky vtipnej, že se nedá napodobit, že je osobní a v globálu vlastně i pravdivej a existenciálně rezonující (nejen stárnoucí herci to maj těžký), že je nekompromisní a nebojí se kvůli katarzi odehnat diváky v poslední třetině pryč, že se tváří jako blbina, a přitom je skoro o všem, že si je vědom odkazu Petra Zelenky a že jsem se u něj mohl smát i jako divák, který považuje herectví Tomáše Matonohy v Comebacku za strašlivej průser, a ještě při tom cítit soulad s tvůrci. A speciální plus za to, že má film do sebe vtělenou kompletní recenzi Mirky Spáčilový.

Snímek, kterej mě s přibývajícíma rokama baví víc a víc. Nejen esence léta, ale i devadesátek. Esence prázdninový, skoro-třicátnický, ale i tvůrčí uvolněnosti, která se přitom pojí s jasnou vizí toho, co a jak filmem říct.

Nesmírně intenzivní zápasnická pecka s chytlavým sociálním přesahem. Warrior jede na maximum a během fantastického finále vyškrábne z diváků i poslední zbytečky emocí. Úctyhodná řež. A zarputilý koncert, ve kterém pár ran vydá za tisíc slov.

Jeden z nejemocionálnějších filmů posledních let. Strhující politický thriller, psychologicky vypiplaná biografie, osudové drama. Ano, také jen převyprávěný mýtus a mramorizace legendy, ovšem dokonale udělaná.

Inspirováno skutečnými událostmi. Film pravdivý jako málokterý jiný.