Omnibus

"Co to píšete, Antone Pavloviči? Pardon, Time Fehlbaune?" Zeptal se Jára Da Cimrman režiséra Fehlbauna, slinícího tužku nad scénářem. "Dvě tuny bahna", odpověděl zamyšleně Fehlbaun. "A není to málo?" zeptal se Cimrman. Nakonec ty Tři tuny filmového bahna, čili Tides, byly tak akorát, ale pro sichr režisér lidumil dopřál divákům v útrobách rezivějícího tankeru i funkční sprchu. Otázka zní, kolik vraků lodí a kolik sprch by bylo zapotřebí, aby se z ušmudlaných a zaostalých bahňáků vychovala čistá a chytrá rasa. Pokračování politického rozboru filmu viz komentář JASON_X. Nicméně, pokud se do blátivého postapo světa vydáte nikoli kvůli politice, ale jen kvůli scifi zážitku, možná si to i užijete. Tedy pokud máte v oblibě (ne)osiřelé hrdinné astronautky "Sice nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!", zachraňující svět stylem "Padni komu padni, kašlat na následky, hlavně když se zachraňuje." Ach jo. A to mám jindy potemnělá scifi, ve kterých je imrvére mlha, čili prd vidět, docela rád.

"Zlomyslnost osudu či snad blbá karma? Ke každému důchodu... balík šprcgum zdarma!" (nepoužitý návrh ministra Jurečky na předvolební plakáty :-)). Aneb když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Opravdu nečekaná a velmi prekérní životní situace, vyřešená humánně a statečně: "Nešla jsem na potrat v patnácti, nepůjdu ani teď, o 40 let později." Palec nahoru. Až na to, že příběh svým zpracováním, vykreslením jednotlivých postav (jedovatá prabába válí), vztahů a atmosféry v této vícegenerační rodině na mě působil jako jasný pilot k seriálu. Což bohužel nebyl.

"Když lovíte turisty, výsledek je nejistý." Kdepak Mama Kami, v USA je to Mama Vidle, s vidláckou rodinkou, rozvětvenou jak sekvoje v Yosemitském národním parku. Ve své honitbě tito myslivci udržují přiměřené stavy zvěře, zejména srstnaté, pernaté a turistické. Máma vládne rodině rukou pevnou, synáčky vede k poslušnosti, zbožnosti (dary pro kostel) a zdrženlivosti (odchycené samice jen na příděl). Kromě krvelačnosti a militantnosti (špajz narvanej zbraněmi) se tato banda buranských voličů Donalda Trumpa vyznačuje i prudkou inteligencí a proslulou americkou pohostinností, neb barák plný rukojmích a kvérů zásadně nezamykají, asi aby ve své nepřítomnosti umožnili oprsklým turistům lézt dovnitř, chovat se tam jako doma (?!) a zasouložit si na jejich gauči (WTF?!). Po šustění a zvratu následoval výlov vidláckého rybníka nasranou rangerkou, další zvrat a mé bušení hlavou do zdi. Všemi démonizovaná Máma nepředvedla lautr nic, jen se nad odchycenou kikinou trapně vykecávala, místo aby kulkou mezi oči ukončila její, scenáristovo i moje trápení.

"V mobilu pazvuky, v podpaždí léze, krůček od rozluky, mozkem šváb leze." Leaving New Orleans. Tentokrát bez Cageovské romantiky a ždímání citů. Podivný tunel na netu nikoli hororový, pouhé dno prázdné flašky od chlastu, však víme. Švábi kam se podíváš, za barem deputátní destilát proudem teče a vyrážka v podpaždí jest rozdrbána fest. Kůže do kopru jde, zodpovědnost, společenské zábrany i racionální myšlení taktéž a halucinace na denním i nočním pořádku. Uřezané hlavy se zjevují, přeludy v kuchyni kralují, švábi v mozku šustí a bílé myšky tancují. Delirium tremens hraje rekviem úplně prázdnému člověku a Armie Hammer pozdě lituje, že si prochlastal herecká játra kvůli roli lůzra roku, v toxickém filmu se zlomyslně nijakým vyústěním. Ovšem Brad Wiliam Henke, ten to válcuje! Všechny ty brouky i mouchy ve scénáři i ve své posteli rozválel úplně na placato. Nezbývá než vytáhnout zpod gauče zbylé čtyři lezoucí a narvat mu je do... rozšklebené jizvy na ksichtu. Tvrdohlavé hovado, podivně nesouměrný mamut s křivicí, kvalitním traumatem z Afghánu a datovanou umístěnkou do lochu. Toho potkat v baru? To nechcete. A teď už mě omluvte, musím k němu zajít, zkontrolovat, jestli je OK.

"Dětem páčí zoubky, chlapům seká péro, Zuběna má choutky, to je ale éro!" Na horor příliš dětské, na dětský film příliš krvavé, na dobrý příběh příliš bezhlavé. Bodejť by ne, když hlava chybí, neb se právě kutálí po schodech. Zvláštní hybrid nejen žánrově, ale i pojetím - éterický duch, ale přitom vraždící reálnou sekyrkou. Případně i hřebíkovačkou, kdy se ze sestry mentálky udělá jehelníček. Bohužel, tahle zpruzená hnijící babice může jen tiše závidět své zábavnější příbuzné, italské sestřenici Fairytaile. Navíc se zjevně minula povoláním, neb vlohy má spíš k dřevorubeckému řemeslu. Zaujala mě nutnost ji upalovat nadvakrát, tím mi byla ve finále i trochu sympatická, takzvaná dablbosorka. Jen dva zuby vytahuji, třetí se napůl viklá. Ponaučení z příběhu: Milé děti, o chrup se pečuje kartáčkem na zoubky a ne sekerkou!

"Nestaňte se debily, zakopejte mobily!" Klobouk dolů před Donaldem Sutherlandem, hned dvakrát. Jednou za roli, kterou si střihnul s noblesou sobě vlastní a podruhé za odvahu, se kterou se ve svém požehnaném věku položil do (filmařské) rakve, čímž de facto výsměšně vystrčil zadek na zubatou, přešlapující mu nesměle v předsíni. Jaeden Martell se svýma očima plaché laně a jedničkou z předmětu předčítání a lichocení zazobaným starcům mu zdatně sekundoval, jakmile však osaměl, jeho výkon šel dolů, čili postava do kytek. Vnitřně rozerván, pochybnostmi zmítán, svědomím sžírán, zatím ne muž, chováním spíš žena: Nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu. A až to dostanu, tak se z toho zvencnu. Mravní poučení z příběhu: Až si budete objednávat vraždu nějakého zmrda, přihoďte k objednávce i vymlácení zubů vašemu svědomí. To aby vás pak nemohlo hryzat (a mě tím prudit). Závěrem, abych potěšil starého pána, milovníka knih, posílám mu pod zvonící kytky mou parafrázi románové fantasy klasiky: "Jeden iPhone vládne všem, jeden jim všem káže, do Bohnic vás přivede, do nicoty sváže." 

"Do Mexika úprkem, s mlsným supem za krkem." Chudák sup. Ten musel koukat jako vejr. Kdy a na co? No když se prokloval skrz oční důlek (výborná oční bulva, mňam), v očekávání lahodného mozku... a ono nic. Bodejť by taky jo, u naprostého bezmozka. Diggs, sériový vrah, který zabil už několik lidí ("...a to ještě nevědí o těch 5 v Kansasu"), včetně tří zdravotních sester, které navíc i zohavil, čili řezník, co se trochy té krve a porcování lidského masa nebojí. A napadlo ho mrknout se "dovnitř", kdepak asi ten klíček od pout po spolknutí skončil? :-)) Nebo useknout ruku. Mrtvole, ne sobě, vole! Místo toho se vydal do pouště splnit si turistický odznak 100 jarních kilometrů se zátěží a tahal mrtvolu na hřbetě jako nějaký soumar, v jeho případě spíš pořádný vůl. Teprve na pokraji sil (jeho i mých, diváckých) se konečně pokusil o kreativní řešení problému, ovšem s tristním výsledkem. Což jsme kvitovali oba, já i sup Lassie.

"Je-li Citron kyselý, zábava je v ... jeteli." Krutopřísně hustá infantilně žvatlající ptákovina,  nabušená dravými souboji s hravou choreografií a místy až otravným konverzačním humorem aneb Kill Bill a James Bond  potkali v Kameňáku zájezd Japonců. Dobrý tucet bizarních postaviček a samostatných velkých minipříběhů se zabitým potenciálem, posešívaných dohromady krkolomnou zápletkou i rozuzlením. Zaplaťpánbů za hada, který občas vystrčil hlavu ze scénáře či zpod záchodového prkénka ("Don't open! Snake!") a za osvíceného Bradalajlámu Pitta, s těma dvěma byla aspoň prdel, což bohužel nemůžu říci o ostatních postavách. Veškeré zábavné chvíle draze vykoupené až fyzicky bolestivou trapností, viz např. ubohá karikatura zabijáka Citrón a jeho posedlost seriálem pro dětičky (jistě, na Mašince Tomášovi ujížděl i můj syn... když chodil do školky). Slabé tři minuty zpoždění, reklamaci jízdenky zvážím.

"Eden - rajská včela, v zlaté kleci bzučí, Adam stojku dělá, pod sukýnku čučí." Zatímco distributor si plete dívčí jméno Eden a Eva, dolňák Adam měl už od 12 let jasno, dostat se do Eden bude rajský pocit! Inspirováno Kámasútrou aneb žádná poloha není nemožná. Hlavou dolů, zadkem ke zdi, spodkem napřed, stojkou vzůru k tantrickému štěstí. Ha! A to avizované "oběšení zlodějů" se provádělo v poloze jaké? Nicméně, má to i dva pevné body, zlé kapitalisty a nahoře narozenou Eden. V mládí měla menší nehodu, při rande s lopatou z periférie rafinérie, ale už je v cajku, je korporátně pilná jako včelka a na trubce zapomněla. To Adam si pamatuje vše, i po deseti letech cítí na jazyku chuť jejích jablíček a medu ze sosáčku. Pročež začal vyvíjet omlazovací babokrém, aby se společensky vyšvihnul výš, až k ní na strop a tam si spolu mohli, zlým kapitalistům navzdory, něžně zabzučet a zaslinit, jen co Adam zvládne techniku, jak na WC při močení onen zmiňovaný strop své milé nepochcat. Shrnutí: Jestli si tuhle vzhůrunožní kýčovitou romantiku užijete, netuším. Ale váš fyzioterapeut vám bude min. měsíc rovnat krk :-).

"Po chlívu ji chlívák honí, strašák v poli slzy roní." Ostré vidle jsou dobrý sluha, ale zlý pán, jak vám potvrdí každá otep slámy, slaměný strašák v kukuřici či mechem obrůstající plesnivý obšourník, kterému se na stará revmatická kolena začala zapalovat žilnatá lýtka. Což samozřejmě není zdravé. Zatímco kulhavá bába, s černým pásem v bojovém sportu Holí po hřbetě, děvečku s temnou minulostí šikanovala a řezala na potkání, farmářský ježidědek (John Kassir) si tu obdařenou dívenku (Patricia Arquette) plánoval splést s matrací, imrvére ji šmíroval, valil na ni úchylné oči a funěl a slintal chtíčem tak, že nám to z televize teklo až na koberec. Ovšem ve vidláckém finále pro mě nebyla morálním vítězem pošahaná Mary, i když její veselé prospěvování a odskotačení do kukuřice mou černou duši pohladilo, to zase jo, ale body získal vilný prasostrašák, při strachu z prozrazení ještě víc submisivní, než ten mlácený z filmu Noční můry z temnot.