Omnibus

„Otrávená voda? Času na to škoda.“ L.A chcípá žízní, protože nějaký dobytek flusnul do přehrady. Zajímavý námět, to se snad ani zprasit nedá? Ale dá... Rekhi začal zčerstva. Dva mantáci se řítí autem, hystericky na sebe řvou, obraz se divoce klepe... a do toho vypravěč unylým hlasem pronáší hluboká moudra. To nevymyslíš. DEMENTNÍ OKÉNKO: [][] Zach se fakt povedl. V pekelné výhni nosí pleteného kulicha, neb bezmozkovi se stejně nemá co přehřát, a šílí strachem z dehydratace a z toho, že u pisoáru si bude vyklepávat akorát písek. V hubě má zaseklou gramodesku: „Vodu, vodu, vodu...“ Jules Winfield by ucedil: „Já tě varuju, ty šmejde, řekni to svý „water“ ještě jednou...“ Jenže šmejd nepřestal a já mu to někde u 150 vody přestal počítat. „Vodu, vodu...“ Úžasná slovní zásoba. Rekhi asi nikdy neslyšel o džusu, minerálce, pivu, pitu, limonádách, ledovém čaji. [][] Já ale u filmu žízeň nedostal, jen bolehlav a děsnou chuť zatáhnout Rekhiho do sklepa, na pár galonů waterboargingu. Co dialog to perla, příšerná orientální hudba a na ni se vrtí „hezká pandžábská děvčata.“ Brr. Jedna hvězda za vyzenovaného Vikrama a židovskou hubeňourku bez košer podprdy, která přicházela s nabídkou kvalitního hlídání krámu a na Indech ji zajímalo, jak dlouhé mají... vlasy pod turbanem. Vikrame, ukaž!

„In vino veritas, in vagina satanas.“ Mlaďounká křehounká panna musela přijet až z Ameriky, neb v Itálii světice už dávno došly. Cecílie pohříchu umí jen anglicky, italsky neumí ani meknout a latinsky ani Zdrávas Maria, ale to prý v italském klášteře vůbec nevadí. Teď jí po nagelovaném bříšku šmejdí sonda, Cecílie úkosem kouká na OKÉNKO UTRAZVUKU [][] a nestačí se divit. Ψ Kde udělali soudruzi z Vatikánu chybu? Ψ K čemu mají v klášteře (!) gynekologickou kozu a porodní kleště? Ψ A odkud se vzal plod v lůně střeženém panenskou blánou, pevnou jak víra v neposkvrněné početí? Déjà vu, stejná záhada jak před 2000 lety! [][] Klášterní hospic byl zajímavý, tzv. dead friendly. Rozverné jeptišky věšely prostěradla na šňůry i na sebe navzájem, dávaly si high five a přestávky na cígo a při paliativní péči se tak chichotaly, až se umírající řádové sestry za břicha popadaly. Otec Tedeschi a kardinál Merola naopak pečovali o hororové diváky, mučili hubatou novicku a vyřezávali jí zlolajný jazyk. Jedna útlocitná jeptiška z té podívané omdlela a vypadla z okna. Zbylé sestry uzavíraly sázky. Porodí jejich chovná světice spasitele? Bude to loztomiloušký andílek? Nebo se, nedejbože, do jesliček narodí zadkem napřed? Názory se různily a tak došlo i na topení těhulky, škrcení kardinála růžencem a umlácení porodní báby tupým krucifixem. Při havarijní situaci ve sklepě, kde praskla voda a začaly stahy, se otec Tedeschi zaradoval a vzrušením mu začaly hořet tváře. Doslova. Ocenil jsem dobrou práci Cecílie s rezavým hřebem z Kristovy dlaně a krátký proces s pupeční šňůrou. Překousla ji jak hada! A hned se shýbla pro placatý kámen. Amen. Čtyři betlémské hvězdy rozsvěcuji.

„Z okénka auta zadek trčí, bahňák je v šoku, zlobně vrčí.“ Aby taky ne, před chvílí se probudil z tisícileté hibernace v rašelině. A místo přivítání a slušného pozdravu na něj  zvlčilá irská mládež z OKÉNKA AUTA: [][] vystrkuje prdel... [][] A asi na diváky, kteří se nechali nalákat na Vinnie Jonese. Zádumčivý pán z půlnočního metra svírající koženou brašnu vs. věčně dehydrovaný bahňák jsou taky jediné dva důvody proč si nechat zasvinit obývák černým bahnem. Zbytek postav ať si Foley strčí do... Může i do močálu. Hodně hluboko. Zakrslá ředitelka zeměkoule, nedopečená irská buchta, odbarvená a vypatlaná, submisivní taxikář (!), se kterým se dá orat, a sličný archeolog honibrk, který prý umí rozdělat oheň třením klacku o klacek, ale nakonec je rád za sirky. Naši zbloudilí pak soutěží, kdo z nich nese větší trauma (zív...) a kdo umí rychleji pajdat po lese a tudíž rychleji vběhne bahňákovi do rány. Do kroku jim vesele mečí dudy a hraje rozverná country, to aby se v noci na blatech moc nebáli. Viděno dvakrát, bohužel, protože před 10 lety jsem komentář nenapsal. Velká chyba.