Omnibus

„V Kanadě se skvěle žije,“ libuje si bakterie.“ No opravdu, z temného kouta na vědce mluví bakterie z doby ledové, o velikosti vykrmeného polárního sysla. Má hluboký hlas, je obdařená hlavou jelena s losím parožím, chytrá jak Darwinova opice a trpí utkvělou představou, že je Stvořitelka Vesmíru. To nevymyslíš. Scénář? Nick. Režie? Nick. Zábava? Nic. Věc-nost? Ani náhodou. A co mortalita? Desetinásobek covidové. Ze stovky diváků film přežijí dva, max. tři. ZAMRZLÉ OKÉNKO: [][] Jaké strašidelné příběhy si u ohniště v jurtě, při okusování pečených medvědích tlap, vypráví Dogribové? Ϡ O bezrukém střihači a zamrzlém režisérovi. Ϡ O bílém muži zvracejícím černý hnus. Ϡ O černém muži bílém vzteky. Ϡ O pravěké Sněhurce a sedmi infikovaných trpaslících. [][] Byli to: Prófa. Se specializací na bakteriální archeologii a broukpytlíkismus. Rejpal. „Došla vajíčka, došlo mlíko!“ Kejchal. Pak i blil. Štístko. Naštěstí si včas usekl ruku. Stydlín. Ten s kamerou, nejzajímavější události vůbec nezabíral. Dřímal. Já u filmu taky, několikrát. Brumla. Na medvědí pasti zapomněl, při útěku pak na jednu šlápnul, blbec, čímž předčasně ukončil sebe i film. Typický kanadský žertík. Zaplaťpánbůh. Už mi z toho hrabání v permafrostu taky začínalo hrabat. Jednu bakterii z dovozu, pro režiséra z Calgary.

„Lajkujeme zprávy, jak se řežou hlavy.“ Na Irán nezvykle provokativní podobenství. Každé režisérské, do režimu rýpající prase (!) je nečisté zvíře a příjde o hlavu. Nebo aspoň o kameru. Zároveň i zajímavé nakoukání do slavné iránské kultury. Vidět hihňající se iránské pubošky s hidžáby, jak svými palečky lajkují a srdíčkují na facebooku a dělají si selfíčko? K nezaplacení. I závan optimismu, neb na všemocný instagram, twitter a podobné číčoviny bude i sebeautokrativnější režim krátkej. VĚZEŇSKÉ OKÉNKO: [][] Jaké režiséry mají v Iránu nejraději? ## Mrtvé. Těm i medaili za zásluhy dají. ## Rozčepýřené provokatéry, t.č. se zákazem točit. ## Milovníky slušivých triček. Kiss, ACϟDC, Black Sabath a pod. [][] Jedna hvězda za osvětu, druhá za odvahu, třetí za ztrátu pudu sebezáchovy. A jedna navrch pro teheránského Rumcajse. To i plzeňští bezďáci vypadají líp, než divnovous Hassan Majooni. Ale jemu bych na čůčo dal, neb jsem ho žral. I s jeho tenisovou kytarou, angažovanou písní a očerňujícím videem na netu, že vraždí konkurenci. 1.700.000 zhlédnutí, pěkný virál. Taky lajknu.

„Na sále si srdce hladí, v podsvětí jak Rambo řádí!“ Vražda bratra, hodného a milého chlapce, t.č. se živnosťákem na zlodějny, dealování hašiše a bankovní loupeže? To si žádá pomstu! O tom žádná. Jen nechápu, proč se za to scenárista mstí nám, nevinným divákům? A proč mrtvý zlý brácha vítězí nad hodnou těhulkou na celé čáře? Kvůli tomu jsem i já utrpěl úraz, psychický, vezou mě do kodaňské Rigshospitalet, na CT hlavy. A už zajíždím do tunelu. Ze všech těch steroidů, co do mě a do chirurga Zaida rejža Ahmad napíchal, kvůli osvalení a nabušené pomstě, je mi děsné horko. Hodná sestřička na mě otvírá KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Jaký byl původní název filmu? ثور Rambo lékařem. ثور Kardiochirurg Rambem. ثور Debil mstitelem (© mm13). ثور Skalpel a pistoli, prosím! [][] Nepovedený pokus o propojení sociálního dramatu s akčňákem. Mix trefných dialogů na sociální téma a reality všedního (lékařského i policejního) dne s vyčpělými akčními klišé a závěrečnou bitkou dvou neumlátitelných, nad kterou by i Van Damme zaplesal, ovšem atestovaný traumatolog by se z ní zbláznil. Dvě hvězdy za skvěle integrovaného Iráčana, který ve dne operuje a při nočních přesčasech v dealerských doupatech zajišťuje nemocnici přísun dalších pacientů.

„Tři prdele dohadů naše Silo zhubí, s relikvií pradědů vzhůru do záhuby!“ Tak jsme, po devíti nekonečných epizodách, konečně objevili Ameriku. Že venku lítaj ptáci! No tý brďo. Až na to, že my diváci to víme už od první epizody, od 32. minuty. Takže jsme se celou dobu zbytečně honili za nějakým pitomým diskem, jak pes za svým ocasem, furt dokola. Tímhle ďábelským tempem možná na konci druhé série zjistíme, co jsou ty tisíce svítících teček na obloze. Samým napětím nedýchám a min. týden neusnu. Ani Bin Siladin a jeho nohsledi nespí. Hledají kontraband a prošťourávají celé Silo, jak hladový mravenečník drápem a jazykem termitiště. OČIŠTĚNÉ OKÉNKO: [][] Co díky němu vidíme jasně? ¥¥ Paul Billings lhal. Kdepak jako rybička, hnusnej nemocnej syndromák to je! ¥¥ Jeho Kathleen mu dává sodu, nevíme proč a co po něm chce. Ženy, no. ¥¥  Pod svícnem je největší tma. Konkrétně na 17. patře, v bytě 114. ¥¥  Camille Sims, manželka Bin Siladina, není žádné ořezávátko. ¥¥  Starosta Bernard Holland nezklamal. Ještě větší zmrd, než jsme doufali. [][] Po minulé pětihvězdičkové epizodě přišla jen průměrná. Ovšem ta závěrečná má slibný název, tak snad už...

„Dříve nežli žuchne zával, s bejvalkou to zkonil, na jeskyňku spící hrabal, pozdě bycha honil.“ A kdyby jenom bycha. Speleolog jeden vilnej, s nenechavými stalaghnátami a se stalaktitem na kámen ztvrdlým. Polezeme do JESKYNNÍHO OKÉNKA: [][] Co zabalit do batohu? 1) Úvazy, lana, karabiny, vačky, strmeně. Na lezení. 2) Stan. Na šukání. Jiný důvod, proč do jeskyně (!) tahat stan (!) mě nenapadá. Koho ano, napište. 3) Dabltrauma. Z Afghánu a z kopaček od ošklivky (to nasere nejvíc). 4) Vazelínu. Na bycha, příp. i na panděro šprajcnuté v komíně. 5) Velkou zásobu trpělivosti. V jeskyni bude nuda. [][] Zhodnocení výletu: Divný začátek. Ocicmávání během řízení auta v serpentinách. Divná lokace. Velehory s ledovci, jen kamenitá pustina, ale u srubu zničehonic vzrostlý les, travička po kolena, málem i banánovníky. Divné laškování kluků v kadibudce. Divně ustřižený závěr s taťkou. Jako by někdo ukradl poslední dvě, tři stránky scénáře. Co zaujalo? Jen ta Viktorova nekonsensuální speleologie. Jeden výstřik do tmy.

„Kromaňonka čmuchavá, souboj s láskou prohrává.“ Echt hnusný a odpudivý film o kráse živočišně romantické lásky dvou neandrtálců, kteří nejsou tím, čím se zdají být. S překvapivě moderním LGBT+ (a to plus tady má fakt grády) ponaučením, že být jinaký znamená... pouze být jinaký. Ohledně kvality charakteru či úrovně zmrdství dotyčného to nevypovídá zhola nic. Též názorná ukázka, že není ošklivých žen, jsou jen muži bez fantazie. Tinin manžel Roland, muž s opravdu velkou (!) fantazií, vám to potvrdí. Jeho stará je sice kus babochlapa, ale s náturou divoké samice. Na trollí diskotéce by šla z náruče do náruče a na všechny ty blonďaté nordické holky, krčící se bez povšimnutí v koutku, by mohla dělat dlouhý hrbatý nos. JESKYNNÍ OKÉNKO: [][] Z čeho by se švédské sociální pracovnice určitě zbláznily? 1) Z miminka spícího v ledničce. 2) Z kojenecké přesnídávky „Brouci pro broučka.“ 3) Z posílání batolete v bedně FedExem. [][] Btw, mám novou noční můru. Tina a Vore a jejich bizarní zvířecí soulož v lese! Tohle vidět méďa Ted, už nikdy by nelákal holky na chlupatý sex.

„Táborová bojovka? Krev a černá rohovka.“ Když to porovnám se zábavou na pionýrských táborech mého dětství v Černé vodě (!) v Rychlebských horách, jasně vítězí španělský Summer Camp. Zajímavější lokace, kreativnější vedoucí, divočejší bojovky i strava. Plus zajímavá zvířátka pro městské dětičky. Ovečky, králíčci, pejsci... s pěnou u huby... Ocenil jsem i hru Na slepou svázanou bábu nebo to neustálé střídání rolí při hře na honěnou. Kočka se stává myší, myš kočkou. Bavil jsem se. Teď mi hlady kručí v břiše, je čas navštívit jídelnu a TÁBOROVÉ OKÉNKO: [][] Co děti psali na pohlednice rodičům? [Ξ] Mami a tati. Jídla je dost. Hlavně masa. [Ξ] Ubytování v barabizně, vedoucí jetí, domorodci sjetí, lesy pěkné, plné hub. [Ξ] Atmosféra v kolektivu na houby. Doslova. [Ξ] Vedoucí vrčí, my zdivočeli. [Ξ]  Lovecky, čili s nástrahami vybudovaná stezka odvahy byla fajn. [Ξ] Postřik trávníku už míň. Naše zavlažování nevedlo k růstu, ale ke snižování stavu táborníků. [Ξ] Tábor se vydařil, nikdo nepřežil. [][] A jaká epidemie je vlastně horší? Covid nebo houbová cyklická vzteklina? Jednoznačně ten čínský covidový opruz, protože se španělskou plísní stachybotrys byla aspoň sranda.

„Bojácné si koupíme, nebojácné pohřbíme.“ Název seriálu mate. Nejde o Montreal Canadiens a novou krev v hokeji. Jde o jiný sport. Kanadsko-italskou extraligu ve vydírání, vraždách, podplácení policie, kupování politiků a rozdělování teritorií. Od soutoku Ottawy s řekou sv. Vavřince až do přístavu se vine rudá řeka organizovaného zločinu, ve které si smočí i leckteří „slušňáci“, čili pracovité pilíře společnosti. „We must recognize that the mafia resembles us,“ jak kdysi trefně prohlásil soudce Falcone, než ho též trefili. CASTING WINDOW: [][] ♛ Anthony LaPaglia - poctivý agent FBI Jack Malone z Beze stopy v roli mafiána?! Uvidíme. ♜ Paul Sorvino - jasná volba. Italský mafián už od pohledu. ♝ Kim Coates - výborná volba. Irskou sveřepost, tvrdohlavost i lojalitu až za hrob střihnul parádně. ♞ Enrico Colantoni - věrohodný mírotvorce. Tlumení vášní aniž by stahoval ocas. [][] Inspirováno skutečným korupčním bordelem v Montrealu 90. let a osudy skutečného mafiána Vito Rizzuto. Zajímavé obsazení, dobrý rozjezd a kšefty se hejbou. Co víc si ♟ z ulice může přát?

„Ještě párkrát foukne, než ho osud sfoukne.“ Alfamilovník Mastroianni jako obvykle zábavný, s balonky i přesvědčivě šílený. L'uomo dei 5 palloni: Jak přesně stanovit mez prasknutí? Kolik fouknutí ještě zbývá, než mi bouchne balonek a v partnerce saze? Chce to vědecký přístup a „klid na práci.“ Špičkování Maria s Giovannou a jejich smyslné kočkování bylo roztomilé. O to víc pak mrazilo při pohledu do šílencových očí. L'ora di punta: Co znamená mít „italskou domácnost?“ Nahoru dolů, od milostného tokání k děsnému bengálu a vraždění, pak zpět k tokání, to vše několikrát denně. Pět z pěti manželských poradců doporučuje koupi revolveru! La moglie bionda: Zápletka mou ženu znepokojila: „Miláčku, že bys mě nikdy...“ OKÉNKO HARÉMU: [][] Jak drahá je má drahá polovička? ◘ Za blondýnu bych dostal 2 miliony, švédských korun. ◘ Nebo 300 milionů lir, ve směnkách. ◘ Za tu moji zrzku max. dvacet, třicet velbloudů. Hm, tak nic. Ačkoli... kolik vlastně stojí jeden velbloud? [][] Poučné i zábavné, s pár milými fórky, např. focení na řidičák či blondýna na opravdu velké pláži. Závěrem recept na šťastné manželství. Nepřehánět to s koníčky, po manželce střílet jen slepými a hlavně ji nikdy nezkoušet prodat! Natož teplému šejkovi.

„Sirotek ve voze pohřebním... přijel k nám. Co teď s ním?“ Zajímavý retro výlet do země kanálů, větrných mlýnů a celosvětově známých pedopralinek. A hned v úvodu vousatý muž v pyžámku s medvídky, obklopen dětmi v nočních košilkách, zpod kterých čouhají nahá kolínka... Naštěstí žádný Marc D., jen Hector, drobátko přerostlý, momentálně zaostalý sirotek se srdcem na dlani a smyslem pro situační komiku. Pohodovost úsměvného příběhu mi sedla, pár přehnaně groteskních scén už méně, viz cyklotrapenažér či příliš zboží na jeden rozvoz. KOSMETICKÉ OKÉNKO: [][] Teta Ella se pro mě (prý pro manžela, tsss) zkrášlovala těmito pleťovými maskami: (Ꞷ) Okurkovou klasikou. (Ꞷ) Tradiční národní maskou „Jožin z belgických bažin.“ (Ꞷ) Vlámskou speciální s tajemným názvem „Oko na oko.“ [][] Zaujali i diváci u trati závodu, s vytříbeným smyslem pro unfair play. Belgickou etapu Tour de France tedy letos vynechám. Teta Ella bude smutná. Snad ji místo mě potěší sympatický komik Urbanus, s vlastním pubickým ochlupením nalepeným na mužné hrudi.