Omnibus

„Milenec z postele letí... ukrýt se před zraky dětí.“ Romanťárna sladká jak cukrkandl, ale nešť. Sophie Marceau je kočka všech koček a Gadovi Elmalehovi jsem jeho roli upřímně záviděl. Na jeho místě bych jisté scény schválně kazil, aby se musely natáčet znovu a znovu... patnáct, šestnáctkrát! Paříž, La GRANDE ARCHE: [][] Jakou metodu použije zkušený svůdník při námluvách? ♫♪ Zahraje své vyvolené na piáno, nosem. ♫♪ Zleje ji vodou od hlavy k patě, opakovaně. ♫♪ Drcne ji do zadku urvaným umyvadlem, pořádně. ♫♪ Naučí jeji děti smrkat šroubky a matice. ♫♪ Rozesměje ji. A znovu... a zase... [][] Protože úsměv ženy je klíč k jejímu srdci. A každá žena je nejkrásnější když se směje. Nešikovným instalatérům a (manželské) romantice čtyřikrát zdar!

„Pro zombíka židli, ať se mu líp bydlí.“ Tíživá postapo atmosféra zmaru a konce civilizace, kombinující divoký hlad ze Světová válka Z s meditativní ucouraností road movie The Battery. Nesměle koketující se ztrátou osobnosti a nicotou z Nadosmrti spolu a smutnou lyrikou z Noc požírá svět. Jenže v Paříži nekonečná plocha placatých střech lépe evokovala vyprázdněnost mrtvého světa, než Hladové, ale krásné živé lesy. Hned bych tam vyrazil na vandr (byť s brokovnicí). POSTAPOˇOKÉNKO: [][] Frankofonní obyvatelé Quebecu se vyznačují: A) Tupým zevlováním. B) Trempováním v lese a řvaním jako na lesy. C) Silným sociálním cítěním, viz svolávání se na gáblík. D) Civilizačními zlozvyky, např. nesmyslným hromaděním nábytku v krajině (divák nechápe, malíř Douda se raduje). E) Kolísavou inteligencí a nekonzistentním chováním. [][] Chytří jak opice, tupí jak slepice, jak se to zrovna hodí do krámu R. Aubertovi a jeho artovým ambicím. Jsou i smrtelně nebezpeční, ale jen sólo. Čím víc jich je, tím míň nebezpeční jsou. Divné, že jo? Viz hromadný útok na barák, naháněčka lidí v lese a drtivá porážka zombíků 70:0. Rambo hadr. Ach jo. Sbohem, komorní postapo. Jen třikrát kousnu Auberta do...

„Nastražil koťátko, kameru zapnul... zrzavé děvčátko úchyl dnes čapnul.“ Uondaná a nezáživná krimi, kterou drží nad vodou pár horských potůčků, jeden plísněprostý a navzdory „loveným duhovým pstruhům“ (© Gilmour93 - já hledal jinotaj a strašil Faustku, že Jean Reno bude tranďák, „ona“ či „to“) úplně normální hetero psychiatr. Pod hladinu film stahuje inspektor tak divný, že srovnání s ním by zvedlo sebevědomí i ptakopyskovi. Btw, obsah filmu (© Česká televize), toť dílo zdatného mystifikátora. „Množství dějových zvratů a rafinovaných nápověd...“ Ano, ano. Zvraty typu „v lese spadla šiška“ a nápovědy skryté tak rafinovaně, že by je v domorodém houští nevyčmuchal ani nejlepší policejní pes. OKÉNKO (NE)SPRAVEDLNOSTI: [][] Divně vedené vyšetřování dopadlo tristně, neb: ##  Inspektorova metoda „Z podezřelého odsouzeným snadno a rychle, díky novinářům a TV,“ měla své mouchy.  ##  Na rukách ruky zákona přistála klepeta. ## Chytrý až geniální vrah se sám stal obětí hloupé vraždy. ## Sběratel cůpků od purpurových řek vyhrál. [][] V garáži se teď vrah něžně mazlí s trofejemi a těší se, že mu již za týden začne stát vyplácet důchod. Závidím a nevrle po něm šišky házím. Tři.

„Kostěj láme náckům kosti... bez nadsázky, bez radosti.“ Neuvěřitelné a úžasné... kolik lidí zde papouškuje slovo nadsázka, jehož význam jim očividně zcela uniká. Jistě, i nadsázka se za polárním kruhem dá najít, například u Wirkoly..., Ale u Helandera? Tady se vše bere smrtelně vážně. A do toho zničehonic  nesmyslná až trapná ptákovina s krumpáčem a letadlem, houby nadsázka, spíš nepovedená odbočka do... parodie? A teď přiložíme k očím OKULÁRY TRIEDRU: [][] Co to tam v tundře vykopal, dědek Omnibus? ΩΩ Alle unsere Minen. ΩΩ Zehn Stangen Pferdesalami. ΩΩ Röster für einen nutzlosen Hund. ΩΩ Joukko suomalaisia ​​huoria, bohužel děvčat studenějších než chlupy na koulích nahého dědka Kostěje. [][] Byť s rape-revenge náckem, přivázaným mstitelkami k hlavni tanku. Finská vodka? Nur 50%. Scheiße! Ale dám 60, neb předešlou objednávku (vražedného nahého dědka) firma Helander vyskladnila správně. O Vánocích pak moje děti radostně výskaly u velké přepravní bedny, s divoce vrčícím Santa Clausem uvnitř.

„Lepropes se oklepe, na dvéře kdos zaklepe. Ochočené klíště, rafne tě do hýždě.“ Pozor, očkování proti klíšťové encefalitidě a SPOILERŮM vám může zachránit život! Zatímco láska hory přenáší, nenávist přenáší nemoci i celé psy. Klidně i přes půl zeměkoule, pouhým mrknutím uslzeného oka. A věřte mi, raději byste potkali na blatech psa baskervillského, než na přehlídkovém molu toho vypelichaného Šaryka. KVÍZ(L)OVÉ OKÉNKO: [][] Musel-li bych si někoho vybrat, koho bych políbil radši? A) Opuchlou a zpocenou Evu Green. B) Mumlající vykuřovačku Chai Fonacier. C) Dutolebného manžílka Marka Stronga. D) Lepropsa, toho z Filipín až do Irska smrdícího raťafáka se zakaleným okem a srstí pokrytou boláky. [][] Hodně těžká volba. Ale asi D). Tolik k castingu. Vše ostatní v cajku. Klíště mazlivé (výklad v mém snáři chybí), atmosféra v rodině tísnivá a léčitelka vtíravá jak Pitralon. Viz příchod s kufrem („Ale ano, pozvala jste mě, jen si vzpomeňte.“), přeháněná úslužnost, nevyžádané snídaně do postele a málem i podávání toaleťáku. V závěru pěkně vypečená karmická kremace bez legrace. Ostatně ani chudé švadlenky třetího světa se moc nesmály, při tom zvyšování normy na 30 pyžámek/hod. Na kapitalistické klíště pinzetu! A zakápnout woodoo olejíčkem. Čtyřmi kapkami.

„Inter arma silent musae.“ Bezvýznamnost a bezmoc jednotlivce vs. všepožírající soukolí státní úřednické mašinérie ve službách zla - hrstky nenávistí nemocných mocných. Oceňuji herecký koncert pana Chudíka. Tu bezbřehou naivitu „dobrého člověka“, zmasírovaného nacistickou propagandou, trefil přesně. Koncentrační tábor? „Tam budou jen pracovat a nic se jim nestane.“ Trefil i neschopnost (či odmítání) pohlédnout hrůzné realitě do očí alespoň ex post, po porážce nacismu. Při žabomyší trnité cestě prosťáčka Fuchse za „spravedlností“, když v troskách rozbombardovaného Berlína marně hledal ztracené razítko na papír o svéprávnosti, své i „nadřazeného národa“. OKÉNKO DO HISTORIE: [][] Pár kapitol z příručky pro chcimíry, Diplomatem snadno a rychle: Mnichov 1938, Moskva 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop), Praha 1968, Budapešť 1994. Budapešťské memorandum, kdy Ukrajina dostala „Záruky bezpečnosti a územní celistvosti.“ Podepsány: USA, Velká Británie a... Rusko. [][] Samozřejmě, že i já a moje děti chceme mír, kdo by taky nechtěl? Možná by stačilo najít nějakého obyčejného Rusa, dobrého člověka, aby napsal dopis, podobně jako pan Fuchs, spolužákovi Lavrovovi. Pak by si sedli k samovaru, při čaji to prodiskutovali („On na mě vždycky dal.“) a spolu by přesvědčili Putina, aby válku ukončil. Nějakým tím separátním mírem. Ukrajinci si pak budou říkat: „Malá, ale naše...“ a „speciální vojenská operace“ se nerozroste až k nám. Do celé, slovy Lavrova „nacismem prolezlé“, Evropy. Historie se točí v kruzích. Mnichov, 2024?

„Exorcismus prosperuje, dokud ďábel pikle kuje.“ Pekelný puch, u verbala vzruch, síra versus kadidlo a pochybnosti o svéprávnosti posedlých. To vše v přímém přenosu, neb „skutečný otec Gabriele a skutečné zápisky“ (ten flanďák měl teda fantazii). Zbytečně se však netěšte, že ve vatikánské aréně Gladiátor natrhne prdel samotnému Luciferovi. Kdepak. Vládce pekel nikdy nikoho neposedá osobně. V exorcistických filmech odjakživa jen přizdisráčsky kuje pikle zpoza kotle a do předem prohraných bitev s Bohem posílá jen samé druhořadé ocasy. Dnes to odskákal sluha Asmodeus, v pekelné hierarchii až čtvrtý (!) princ v pořadí. OKÉNKO ZPOVĚDNICE: [][] Čeho se bojí lidi víme. Ale čeho se nejvíc bojí ďábel? ϢΨϢ Že někdo příjde na způsob, jak ho definitivně zničit (nápověda: peklo vymyslela církev). ϢΨϢ Že nějaká čertice začne šířit pomluvy, že Lucifer je gay. ϢΨϢ Že ho Russel Crowe přestane milovat. [][] Jo a podle vícero pramenů je kozel Asmodeus  i „rozbíječ manželství“, takže ke třem ateistickým hvězdám pro sichr přihazuji i čtvrtý otčenáš. Abych pak neměl doma s Faustkou peklo :-)). A vůbec, posedlý kardinál, jezuité celá staletí (!) ve službách Satana a chlupatý ocas, co klepe na zadní vrátka Vatikánu. Dámy a pánové exorcisti, kdo z vás to má?

„Odstavit, ulomit, svařit... divákův mozek vařit!“ V kilometr hlubokém Silu bez výtahu je členství v KČT [Klub červích turistů, pozn. aut.] povinné. Už i starostka získala odznáček Sto jarních podzemních kilometrů. Podaří se jí vyléčit (krvavé!) puchýře? Stihne ještě jmenovat nového šerifa v sukni? Oprava, v montérkách. A kdy přestane rejpal Omnibus klást nemístné otázky? Například jak mají v projektanty zanedbaném a chudém PODZEMNÍM Silu (ani na primitivní MHD pro papaláše se nevzmohli) vyřešenou otázku žinantní, tedy záchody a kanalizaci?! A ne že mi nějaký chytrák napíše, že přece normálně, samospádem :-)). STROJNÍ OKÉNKO: [][] Maintenance manager zajištuje odstávku a opravu generátoru následovně: 1) Zaúkoluje nejzkušenější údržbářku. 2) K ruce jí dá nemlich toho pučmidráta, kterého včera profackovala, neb riziková manažerská rozhodnutí jsou v seriálu vítána. 3) Neustálým pokřikováním „Makejte, makejte!“ znervózňuje podřízené i diváky a udržuje tak všeobecnou paniku. Pak klidně přihlíží, jak Juliette přeruší opravy, slaní, zaleze do díry, drží tam hadici a příhodně se i topí (fobie z vody vs. hrdinství, to se bude líbit), místo aby k hadici poslal někoho z čumilů, poflakujících se okolo s rukama v kapsách a nepostradatelnou Juliette nahnal zpátky, opravovat generátor! [][] Chudák vedoucí údržby, scenárista a dramaturg z něho udělali pěkného blbce. Začínám se bát, jaké další zhůvěřilosti na mě na spirále schodiště a v mozkových závitech tvůrců seriálu ještě číhají.

„Kdo nám okno umyje?„Já chci ven!“ tě zabije... “ Když i v mozku vymytém dočista do čista začne klíčit semínko pochyb, nastupuje sebevražda hadrem, pro poučení celého Sila a lepší výhled na světlé zítřky. ZAPRÁŠENÉ OKÉNKO: [][] Asi si zakázanými otázkami i já vykoleduju „Poslání ven“, ale zeptat se musím: 1) Neměly by se venku, za 140 let pucování, vršit hromady mršin čističů, místo pouhých tří? 2) Proč se chytrá uvnitř stala venku zabedněnou? 3) Dtto zabedněný uvnitř, proč zůstal zabedněný i venku? Proč je nenapadlo hned si sundat... a až pak dělat „Sýýýr!“ na čumily? 4) I ti kdo hulákali: „Já se vám na celé čištění vys..!“ nakonec taky pilně leštili. Chytrá uvnitř vydedukovala důvod, ale nad tím, že pak (vlastně bezdůvodně!) natáhli brka, se už nezamýšlela. Proč?! Tak co teda byla? Děsně chytrá nebo úplně blbá? [][] Že Graham Yost spolu s politruky ze Soudního dělají z prostých silážníků blbce, aby jim dav nezvlčel, to chápu. Ale že to zkoušejí i na mě? To neberu.

„Pod zemí se žije hezky, samé vypláchnuté mozky.“ Bunker De Luxe. Na ladných šroubovicích schodišť projektanti nešetřili a při stavbě Sila se spotřebovalo třikrát víc betonu a armatury než kdysi na celé Gabčíkovo-Nagymaros. I atmosféra kilometr hlubokého bzučícího úlu je pětihvězdičková. Zda je děj věrný předloze netuším. Předloni jsem v knihovně chtěl nějaký „postapo román z podzemí“ a sympatická vedoucí mě politovala: „Silo je vypůjčené.“ Nabídla mi Gluchovského Metro a mrkla na mě: „Díra jako díra, no ne?“ Baba jedna... vilná. BETONOVÉ OKÉNKO: [][] Co na seriálu oceňuju nejvíc? A) Že okřídlené heslo ze Sexmise, „ženám se vládne líp, když jsou pod zemí,“ očividně platí i pro koedukovaný kolektiv. B) Že moje žena přestane remcat kvůli bytu ve čtvrtém patře bez výtahu. V Silu by tahala nákup do sedmdesátého! C) Že si začne pochvalovat byteček jako klícku (štěnice doma nemáme). D) Že spotřeba vody se v Silu neřeší. [][] To D) nemá chybu. Konspirace jen kvete, kvůli odposlechu a štěnicím se roztáčejí kohoutky naplno a voda celé hodiny teče proudem. Mému vodoměru by z toho jeblo a mě s ním. Stačí, že kvůli Silu teď žena vede divné řeči, podstrkuje mi Okenu a chrastí kýblem. Už zase?! Copak jí naše loňské „čištění“ nestačilo?