Omnibus

"Souboj jedna báseň, uhryznu ti dáseň!" Kvalitně zahraná ruská ruleta vám zježí chlupy na rukou, zejména verze 6/3, o kterou si rákosníkům řekl Robert De Niro v Lovci jelenů. Ovšem ultimátní varianta ruské rulety, čili 1/1, ta už je padlá na (ne)prostřelenou hlavu. Ale takový "sekací poker" má taky něco do sebe. Holky tohle nechápou (ta moje teda ne :-)), ale my chlapi jsme, při tzv. vzájemném poměřování pinďourů, holt hraví a soutěživí. Však nadarmo se neříká: "Kdo si hraje, nezlobí." Bodejť by taky zlobil, když už nemá čím. Btw, ten Lance Henriksen má teda pech - další film, kde ho zůstalo jen půl a tak obdržel jen poloviční honorář.

"Se sekerou navěky, zalezem si do deky." Ano, ano. Taky jsem to loni odsouhlasil, to obligátní "Dokud nás smrt nerozdělí...", aniž bych domyslel důsledky. I moje vyvolená byla neobyčejně vdavekchtivá, podobně jako divoška "Honey Bunny", ale já určitě rozsekanej na dablcimprcampr neskončím. Doufám?

"Čas jí zvrásní kůži hebkou, obdaří ji těžkou depkou." Jo jo, stárnout s grácií je umění, to je stará vesta. Jizvy ženu hyzdí, chlapa krášlí. A s vráskami jako s jizvami. S tím rozdílem, že jizvám se dá vyhnout, je-li člověk opatrný, ale věkem svraštělá kůže číhá za nejbližším nárožím na každého. Ale zatímco nám chlapům to takříkajíc vrásky nedělá, pro ženy je každý i sebemenší varhánek na čele tragédií antických rozměrů. Ovšem pointa mě dostala. Dojemnou chvíli, kdy stará mladá babice si v náručí kolébala svůj vlastní obličej, sádrový odlitek své bývalé krásy, jsem si užíval, utíral slzy dojetí a chystal se dát 4 hvězdy. Pak mě i tu hnusnou bábu na chodníku potkal zlomyslný osud a její i moje vzpomínky rozflákal na cimprcampr. Moc pěkná třešnika na sádrovém dortu a jasných 5*. Jo a moc bych za to nedal, že té emeritní prostitutce nastavil nohu (resp. svou holenní kost) samotný uličník Crypt Keeper. To by mu bylo podobné :-).

"Matika je záludná, vražedná i obludná." Kdo na základce v matice prolejzal jen s odřenýma ušima a má problémy i s prostým odčítáním, ten špatně vyřeší i triviální rovnici (K-1) - Y =  x  //kde "K" je konstanta počtu životů kočky domácí, kterých je, jak všichni víme, na počátku (!) devět, "Y" je počet spotřebovaných životů, včetně toho při dalším vystoupení, čili 8, a kde "x" je počet životů, které mu po vystoupení zbydou // pročež mu vyjde výsledek x = 1, což sice vypadá dobře, ale coby řešení zmiňované rovnice je to bohužel špatně. Po svém "posledním velkém představení" si pak aplausu už moc neužije. Jinými slovy, bude si moci tak akorát škrábnout. Doslova.

"Hákový kříž na zádi, hoří jako svíce, prohráli, nazi hadi, nepoletí více." Aneb kde udělali soudruzi z Německé říše chybu? Historie tápe, já mám jasno. Kdepak mrška statická elektřina nebo chudák vodík. Charles Durning za to může! Ten kdykoli strčí čumák do filmu, je jasné že to skončí kvalitní katastrofou. V tomto případě předcházenou dech(i kyslík)beroucím dramatem o tom, jak moc byli Němci nafoukaní a kam to vedlo. Prokládáno i ucelenými minipříběhy, ze kterých se mj. dozvíme jak fixlovat v kartách proti profi falešným hráčům, pletoucích si stařeckou hůl s telegrafním přístrojem a zejména jak hluboko v žaludku některým hlavním postavám ležel muž s knírkem, t.č. na vzestupu. Hodnotu to má jako drama i jako zajímavý a technicky přesný dokument o vlajkové lodi nacistů a jako bonus divák projde i rychlokurzem šití trupu za letu. Při tragickém konci pak působivě prokládáno skutečnými dobovými záběry na hořící Hindenburg.

"Jehňátko jazýček plazí, snad tím výlet nepokazí. Ovce tupé, až mě mrazí, blbí bohužel i vrazi." Ach jo. Příběh s pětihvězdičkovým potenciálem, bohužel zabitý tupým scénářem a naprosto nevěrohodným jednáním postav. Ale asi je dobře, že se Christian Tafdrup dal na psaní scénářů a režírování, protože jako profesionální psychopat by se neuživil. Oběti by imrvére svobodně odjížděly pryč nebo svévolně couraly po baráku, nacházely sbírku předmětů po předchozích obětech a v bazénu zakopávaly o plavající mrtvoly, zatímco Tafdrup by bez obav chrněl v podkroví, protože v Holandsku mají policajty jen na leštění lopatek větrných mlýnů, kvůli podpoře turistického ruchu [sic!]. Co mě ale nasralo nejvíc byl páreček dánských "rodičů". Taťka Idiot Dánský, řečený Poslední, všech odevzdaných ovcí král. Maminka zvaná "škodajazykalomímrukama", která pak jen ukázněně seděla vedle stvůry a aby se neřeklo, tak v slzách lomila rukama, místo aby se, vedena pudem mateřským, na ni vrhla a pokusila se ji uškrtit nebo vyškrábat  oči. Takhle blbý, nereálný a nasírací film jsem už dlouho neviděl. Kameny nekameny.

"Kdepak malé klokánky, dneska štveme laně! Kozaté i s copánky, kudy tudy na ně?" Lovecká sezóna v Austrálii začala! Zapomeňte na Skippyho, klokaní trofeje už nefrčí, poptávka je po kůžích kozatek. Všeobecná vybíjená u protinožců měla drajv, scenáristickou šťávu i jeden zajímavý prvek s propojením (bacha, spoiler!) "krásek" a "zvířat". Já si to užil. Asi mi ke štěstí stačí málo, např. když mě neznámí zmrdi zavřou do truhly Beauty 6 a vypustí do tíseň budícího, napůl chcíplého australského lesa, s bílými kmeny stromů, "jakoby z obřích vybělených kostí" (© darkrobyk). Kikina za akácií, kikina za eukalyptem a pět dalších za baobabem. Ahoj holky :-)). Nevíte náhodou, s jakým zvířetem z těch osmi organizátoři hry spárovali mě? Já jen abych věděla, na koho mávat rukou a na koho sekerou. Btw, masky zvířat od firmy Pig & spol. byly vymazlené, pro mordování holek i úchylů mezi sebou jako stvořené. Nejvíc zabodoval psychouš se srpem, čtverák s useknutými dívčími tlapičkami přivázanými na svých nohách. Z holek Rose, která tak kreativně zlikvidovala Sovu s vidlemi. Chci dvojku!

„Veze postel s roztoči, chlapi jí v ní chrní, je to pastva pro oči, divačky si vrní.“ (viděno 13.9.2022, FilmBox Extra, obsazení rolí zde). Hledání vztahu, resp. odvahy ke vztahu, který vydrží, naplní a nezevšední aneb O probuzené princezně, která roky spala. Nikoli však na hrášku, ale na prázdné plechovce od hrášku, ukrývající vzkaz od emancipované prababičky: „Vždy dávej pozor na své vlastní štěstí!“ Nadýchaná obláčkovitá romantika: „Když otevřeš oči pod vodou, uvidíš tvář toho, koho miluješ,“ vs. důvěrný holčičí pokec s emeritní prostitutkou: „Co děláš, když ti při kouření přitlačí hlavu?“ „Krknu si.“ Kraťasovitá procházka hlavou režisérky Raphaëlle Bruyas a jejími imho bohatými zkušenostmi s chlapy všeho druhu, od nudných a ospalých pragmatiků přes mužné drzouny, nemajetné majetnické cyklisty až po echt romantické snílky. A samozřejmě, na každém chlapovi se dá najít něco úžasného i něco naprosto nesnesitelného. Postel nepostel. Shrnuto: Ženy jsou záhadné, zvědavé a náročné. Sice nevědí co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou!

"Crypt Keeper je léčitel... kámoš, saďour, učitel." Přes třicet let staré seriálové maso, prolezlé červy, ale přesto stále chutné a výživné, s čerstvým odérem potu smrtelného strachu. Jak je to možné? Že by ten rošťák Crypt Keeper, rozverný zahnívající uličník, cynicky vychechtaný při uvádění a glosování jednotlivých epizod, znal tajemství věčného života, resp. věčně svěžího rozkladu? Kam se hrabou dnešní fastfoodové horor burgry z mletého separátu, překořeněné nadměrným množstvím laciných lekaček, které člověk z hladu jen automaticky zhltne a pokud hodnotí až druhý den, tak pracně vzpomíná, na jaký film se to vlastně koukal, protože pokrm byl suchý, chuti nevalné a chyběla mu příběhová šťáva. Medium rare Steak from the Crypt je lahodný, křupavý jak kostičky vypečené manželky a s výraznou krustou člověčiny. A teď mě omluvte, musím s kýblem kostí do sklepa, připavit pelíšek pro Crypt Keepera - bude u nás bydlet a vždy po mém otráveném návratu z práce mi bude svým morbidně úchylným chichotáním a krvavě poučnými historkami ze života zlepšovat náladu!

"Dárky nejsou zdarma, nejdražší je karma." Což potvrdí každý všemocný i duševně nemocný Santa Claus, každá (z)dravá paní domu s pohrabáčem v ruce, pochvalující si, jak se ty svátky letos vyvedly (zlobilka jedna) a určitě i natěšená holčička, podávající úchylné obludě pomocnou ručičku, aby ty pravé cryptoidní Vánoce s hvězdou na stromečku, tatínkem pod stromečkem, resp. pod drnem a se Santovou sekerou vykostěnou maminkou v troubě, konečně mohly propuknout naplno! "Jingle bells, jingle bells... jingle all the way. Bloody hell, bloody hell... bloody all the day."