Bozvav

Dánský pokus o Dekameron jim moc nevyšel.

Velmi dobrý začátek s krásnou a sympatickou Sarou Lazzaro v hlavní roli.  Z Lidie je přímo cítit beznaděj a vztek nad během událostí, které ze své pozice ženy, může v ryze mužském světě jen těžko ovlivnit. Ale v klidu, v tomto století to mužům vracíme i s úroky, bez ohledu na následky. Za mne zatím naprostá spokojenost.

Úplná debilovina, navíc děsně nudná. Po první řadě končím.

Buď jsem hloupá já, nebo ten film, nebo možná jsme blbí oba.  Tak nějak jsem to nepochopila. Hlavní hrdinka i lezla na nervy, mimozemšťani vlastně také.

Vtipné, barevné, plné klišé a s dosti výrazným morálním přesahem, který se bohužel v závěru proměnil v agitační videjko pro nastolení správných morálních hovnot. Docela si líbilo bourání mýtu o ideálním světě vedeném ženami, stejně jako poukázání na fakt, že patriarchát, ani genderová rovnost vlastně nefungují. Že rovnováhu světa nemohou vyřešit nějaké tabulky, ani kvóty, ale spíše zdravý rozum. Robbie a Gosling i Ferrell byli naprosto dokonalí a já se bavila. a místy fakt nasmála. Dětem spousta věcí asi nedošla, ale páni i dámy si užili i pohledem. Přijmu li fakt, že se jedná o takovou pičičinku na jedno použití, nemohu nedat čtyři hvězďule.

Vidím, že Rómové "přemýšlejí" všude na světě stejně. Klobouk dolů před těmi, co alespoň řekli pravdu. Cigáni neradi pracují, jen se brzy žení a vdávají, aby se mohli hodně množit, nepřemýšlí o budoucnosti, žijí ze dne na den, jsou chronicky nevzdělaní a agresivní. Při návštěvě bylo také vidět, že jsou silně patriarchální a orientované na chlapce. Otec si celou dobu hrál ze synem a dcery si ani nevšimnul. Mají takovou mentalitu a až na pár vzácných případů, nemají ani zájem svůj životní styl nějak měnit. Problém je v nás ostatních. Naše snaha o jejich násilnou asimilaci vede k tomu, že díky přístupu ke zdravotní péči, kvalitnějšímu bydlení a sociální podpoře, se výrazně zvýšila jejich životnost a schopnost  přežít. Oni své zvyky nezměnili, pořád se množí, loupí, vraždí se stejnou intenzitou, ale naučili se ždímat systém, mít věčně nataženou ruku. Rumunsko je poměrně chudá země, takže tam nemají takovou podporu státu, jako u nás, kde jsou ostatně také nejčastějšími klienty nápravných zařízení. Rumunská věznice jee odrazem své země. Omšelá, podfinancovaná, ale v základních bodech fukční.

Kdo má na to, aby strčil pašerákovi do chřtánu 80 000 dolrů? Já tedy ne. Ahmed utratil svoje, na poměry Iráku obrovské peníze za to, aby mohl se svojí početnou rodinkou dojit už tak finančně vyřízené Řecko. zjevně tedy žádný chudák, ale příslušník privileované minimálně střední třídy. Ale to ven kozel, zjevně bud inteligentní, vzdělaný a nebude  mít teroristické a neasimilační tendence. Já osobně bych poradila Řekům, aby pašeráky popravovali a ušetřili si tak nemalé výdaje. Navíc odstašující účinek by byl zaručen.

Jen co mne pustí, seberu si svou horu tupých svalů a hurá do Evropy. Někdo by jim měl nakecat, že Evropa je od Bosny jihovýchodním směrem, ideálně třeba až za Arménií. Přesně co tu potřebujem je stotřicetikilový, dvoumetrový, korán vyznávající Bosňan s trestním rejstříkem dlouhým, jak toaletní papír. Jinak tyhle tipany bych mezi lidi moc nepoštěla. Zjevně mají morální kodex z jiné dimenze.

O tom, že si vězení oba Raphaelovi spoluvězni zasloužili, o tom žádná. Ale stejně tak je pravdou, že samotná deprimující izolace nic neřeší. I doživotní vězni by měli mít nějakou motivaci něco společnosti vrátit, nějak své činy alespoň maličko odčinit. Což se zavřením na celu na 22 hodin denně asi nevyřeší. Třeba možnost práce vidím jako velmi důležitou. Stejně tak nějaká psychoanalýza, konfrontace se svými činy by byla zjevně na místě. I díky tomu by bylo jednodušší posoudit, zda je naděje na nápravu a tudíž nějaká možnost na propuštění, nebo se jedná o nenapravitelného jedince. Za mne doživotní vězení nic neřeší. To už je humálnější kulka do hlavy a také levnější. Jinak jsem na tom asi jako náš  seriálový průvodce, působili v pohodě, ale ta dvojnásobná brutální vražda mne dostala.  Sama si nejsem jistá, zda bych hlasovala pro propuštění třeba po 25 letech na svobodu. Jinak věznice působí jako obvykle, dokonaý odraz společenských, sociálních, kulturních a ekonomických podmínek té dané země.

Velmi zajímavý díl, z něhož mrazí v zádech. Většina osazenstva působí tak, že by jim člověk ruku nepodal. Je zajímavé, že nechtějí využít možnosti, být v nové části věznice. Jestli to nebude tím, že mnozí pocházejí z prostředí, které se od zanedbané věznice zas tak moc neliší a kulturnější část věznice jim přijde cizí a nepřátelská. Zvláště, když v ní nemohou využít svoje vazby na podsvětí a dělat pochybný byznys.