Jaro_slav

Rozloučit se důstojně s významnou filmovou postavou či postavami není snadné. Lze to odvyprávět laděné do celkové beznaděje, kdy až na konci zobrazíte náznak nějaké budoucnosti. Lze to loučení též táhnout celou délkou filmu, přičemž jedinou neznámou zůstává jmenovitý způsob, jak kdo skončí. Nebo se lze rozloučit celkově odlehčeným způsobem vyprávění, přičemž tím koncem nějaké postavy nutně nemusí být její smrt. A v tomto směru je Dial of Destiny perfektní dílo. V podobně přehnaném stylu vyprávěné filmy série Fast&Furious a Mission: Impossible čeká v nejbližších letech též loučení a jsem velmi zvědav, zda se s tím tvůrci poperou s podobnou noblesou, jako se to povedlo u Wolverina, Bonda a Indyho.

Rozcvička na ty dobré filmy, jež Wes natočil. Ale jinak k uzívání překombinované a tlačené.

Je to spíše cvičení na téma wesandersonizace filmového vizuálu než film samotný. Chybí tam lehkost a hravost předchozích cvičení. Teda filmů.

Naprosto chápu, proč jsem zapomněl, že jsem to tehdy v devadesátkách viděl v letním kině. Přes dvě hodiny nečeho, co tehdy jistě bylo svěží futuristický nápad, ale na rozdíl od jiných filmů té doby (Con Air, Skála, Pulp Fiction – ať máme nějaké žánrové a herecké propojení) to naprosto zoufale zestárlo. Vlastně mne ke zhlédnutí přiměla skutečnost, že jsem nepochopil jedno meme, neboť předpokládalo znalost tohoto filmu. Lepší padesátka.

„Na motivy skutečných událostí” názorně předvedeno.

Don’t tweet and drive. No dobře, dobře, ale proč celej díl?

Letní zcela nepravděpodobná jednohubka, na níž je pozitivní množství různých hlášek (rozumíte-li angličtině) a fakt, že se to ani náznakem nesnaží být vážný film. Kdo má rád hlas Jennifer Lawrence, přijde si na své. SPOILER! Koho zajímá tělo Jennifer Lawrence, tak je mu naservírován rovnou fullfrontal. Jenom je otázka, čí ve skutečnosti je.

"Monkey needs a hug!" Když se vám manželka-stíhačka doslova dostane pod kůži, dostane vás z toho jedině pořádná opice.

Anekdota se skvělým nápadem, průběhem, vypravěčem; s bizarním prostředím a mírně překvapivou pointou.

Animovaný postavy tu opět předváděj lepší herecký výkoný, než živý herci ve spoustě „skutečnejch“ filmů. Potěšujiĺcí. Plnej počet nedávám jen proto, že místama je animace pořád poněkud přestylizovaná, že někdy není zcela příjemné na to koukat.