Recenze (859)
Strážci Galaxie Vol. 2 (2017)
Objektivně spíš tříhvězda, protože ty, ehm, akční scény na konci jsou moc DCComicsový, a protože ten humor moc předvídavě tlačí na pilu. Ale jsou tam ty osmdesátkový pecky, digitální Kurt Russell a modrá Karen Gillan a tak se to na tu čtvrtou dostalo.
Ztracené město Z (2016)
Bez emocí, lineární a bohužel zapomenutelný. Zkrátka ryze řemeslně odvyprávěnej příběh.
Circle: Uzavřený kruh (2017)
Teenage orwellovka plná logickejch děr zakončená docela nepitomou pointou. Ale beztak to bylo dostatečně nudný na to, aby člověka napadlo, oč zajímavější by asi bylo pokračování s Emmou Watson a Karen Gillan ve společný domácnosti.
Loupež ve velkém stylu (2017)
Wo! I feel good, I knew that I would, now! I feel good, I knew that I would, now! So good, so good, that's what I should. S takovouhle hereckou kanonádou snad nejde u staršího (20+) publika neuspět. I tu hudbu jsem někde slyšel. Feel good komedie, u níž víte, že nemůže dopadnout špatně - i když by se klidně mohla jmenovat Ocean's Elders.
Duch ve stroji (2017)
Čekal jsem něco jako Lucy, ale dočkal se spíš jakýsi matlaniny spousty starších filmů, v níž hlavní roli hrál úchvatnej vizuál. Něčim se inspiroval v Multipass, něčim v Blade Runnerovi, ale i přes nepůvodnost bylo furt na co koukat. Takže jsem odešel ze sálu celkem spokojenej, aniž bych si pamatoval děj.
Rychle a zběsile 8 (2017)
Pětka furt zůstává nejlepším dílem F&F vesmíru, ale ve srovnání s FF8 už jen proto, že ve F5 se zatim tolik nestřílí a FF8 postráda nějakej velkej hit. Vrátilo se ono pomrkávání na diváka a nebraní se tolik vážně, přidala se naprosto jedinečná britská vsuvka – královně se asi stýská po RED – a k tomu Boeing 787 AWACS se zadní nákladovou rampou, z nějž supermrcha Charlize Theron šikanuje Doma a zbytek světa – a tak trochu si opakuje roli z Promethea. Zkrátka film, kterej je dokonalej tim, že je záměrně dočista rozkošně blbej.
Potomci lidí (2006)
Plnej počet. Už jen za tu několikaminutovou úvodní scénu bez jedinýho střihu. A za další věci – design aut, Battersea, hudbu, závěrečný bitevní peklo, za celou tu rozkošnou filmařinu, která přehluší ne moc zajímavou zápletku.
Putování tučňáků: Volání oceánu (2017)
Hezký záběry, votom žádná, ale člověk by na to neměl jít nevyspalej, páč objektivně vzato je to monotónní nuda – na čemž rozhodně má svuj podíl hlas českýho komentátora. V původním znění to bude rozhodně příjemnější.
Budoucnost nejistá (2013)
Taková Pátá vlna pobritsku. Na poměry Spojenýho království je to spíš slabší film, protože kdysi dávno vzniklo tohle. Jenže právě srovnání s Pátou vlnou ukazuje, že „spíš slabší“ britskej film je dočista mistrovský dílo oproti těm přemnoženejm americkejm teenage survival PG-13 zvratkům. Což mě vede k tomu, že jdu přehodnotit Pátou vlnu a tohle prohlásit za v dobrym slova smyslu lepší průměr. I proto, že Saoirse tu rozmazlenou nánu hraje tak dobře, že by ji člověk nejradši nafackoval.
Úkryt v zoo (2017)
Někerý rejžové maj pocit, že bez ubulenýho konce je ve filmu málo emocí. A to idyž natáčej něco podle skutečný události. Právě ta křečovitá ubulenost na konci filmu vylučuje plný hodnocení. Pro český publikum má tenhle film navíc podobnej problém jako Anthropoid: postavy jsou vesměs Poláci, ale mluvěj anglicky s rádobypolskym přízvukem, což pro mě, tj. ATCo, kerej denně v práci komunikuje anglicky s polskejma pilotama a ATCos, zní fakt směšně. Zasloužený čtyry rudý tomu ale dát lze – vyjma úplnýho konce je to fakt dobře (životem) napsanej a zahranej film.