herrbierer

Terry Gilliam se vrací do dob animací z Monty Pythonů (i když svým způsobem se tam vrátil už ve Strachu a hnusu v Las Vegas). Imaginárium neoslňuje ani tak příběhem, který je spíše klišovitý, jako spíš gilliamovsky originálními kulisamy, ve kterých se odehrává. Ty mu dávají možnost, aby nabral celkem zajímavé zákruty a nabídl scény, které jsou originální i vtipné. Nakonec sice Imaginárium nemá na Gilliamovy nejlepší filmy, ale rozhodně patří mezi to lepší z jeho filmografie.

Nedá se říct, že by filmaři z originálního spojení zombie tématiky a komedie (ne parodie) vytéžili nějak hodně, ale pořád se jim povedla skvělá oddychovka. Dost na tom mají záslhu herci, Jesse Eisenberg je coby looser přesvědčivý, Woody Harrelson v roli tvrďáka jakbysmet a Billa Murraye nemusím komentovat. Humor je kvalitně napsaný, masakrování zombíků zase kvalitně natočené. Nic hlubokého to není, ale jako oddychovka to funguje báječně.

Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy kvůli neoriginalitě, ale nakonec to bude za pět. S takhle povedenou žánrovkou jsem už dlouho neměl tu čest. Princip pohledu z perspektivy kamery jedné z hlavních postav je tady vyždímán do poslední kapky. Občas sice taky slouží jako scénaristcká berlička, kdy uniká souvislost mezi některými scénami, protože bylo zrovna potřeba vypnout kameru apod., ale naštěstí to není zas tak často a nakonec to tak nějak patří k žánru. Všechny postavy jsou navíc nečím zajímavé a nejzajímavější z nich je sympatická hlavní hrdinka. Každopádně nejlepší horor posledních let.

Nový Sherlock Holmes je, co se týče diváckého přijetí, celkem kontroverzní záležitostí. Já se řadím mezi ty, kterým se líbil. Kombinace Homesova světa s režijním stylem Guye Ritchieho se mi hodně líbilo. Přišlo mi, že jeho režijní styl k téhle látce, prostě sedí. Pojal ji sice docela svérázně, ale nijak výrazně se nezpronevěřil stylu původního Sherlocka Holmese. I když je to PG 13, vyskytuje se zde typický Ritchieho černý humor, včetně odkazů na jeho předchozí snímky (boxerský zápas, francouzsky mluvící hromotluk atp.). Zápletka je sice místy zbytečně zamotaná, ale jinak rozhodně ne špatná, zejména na hollywoodské poměry. Dost se mi taky libily dobře napsané dialogy, včetně solidního slovního humoru (žádné vyložené hlášky nebo kameňáky, ale vtipné to bylo). Zvlášť, když je pronášeli Robert Downey Jr. a Jude Law, kteří se do svých rolí vyloženě hodí. Mark Strong jim byl slušným padouchem a je potřeba zmínit i Rachel McAdams a Kelly Reilly. Z filmu pak vyčnívá (v pozitivním slova smyslu) hudba Hanse Zimmera, který se tady opravdu vytáhnul. Vycházel z tradičních irské, ale občas i orientální hudby, díky čemuž jeho soundtrack působí exoticky, ale k filmu se hodí. Celkově není Sherlock Holmes zdaleka dokonalým filmem, ale mně se líbil a když už nic jiného, tak je mu třeba přiznat, že je to první film Guye Ritchieho, který není dělaný podle jeho tradiční "lock, stock" šablony, který se povedl.

James Cameron je zpátky a pumpuje to do nás jako za mlada. Tvůrči pauza mu rozhodně prospěla a Avatar je zase takové revoluční dílo, na které jsme od něj zvyklí. Tedy, jak se to vezme. Po stránce technické a vizuální je Avatar milníkem, který posouvá hranice filmu o pořádný kus dál. Prostředí Pandory sice vychází ze základní idey, že celá planeta je pokryta džunglí, ale Cameronovi bylo jasné, že se nesmí jednat pouze o kopii pozemské džungle. Zejména co se týče fauny se vytáhl. Zvířata na Pandoře vypadají exoticky a hlavně originálně. Zajímavě je vykreslen taky život domorodých Navi, zejména jejich rituály a provázanost s přírodou. I když je pravda, že jsou možná až příliš inspirováni indiány. Čímž se dostáváme k poselství, které film nese. Cameron se tady, ostatně jako ve svých předchozích filmech, ukazuje jako silný ekolog a antimilitarista. Já se s ním víceméně ztotožňuji, ale záleží na každém, jak si to přebere, a je možné, že ten, koho tyto směry spíš štvou, bude mít z tohoto hlediska z filmem trochu problém. Co se ale dá prohlásit objektivně, je, že nám toto posleství Cameron servíruje trochu moc polopaticky. Vůbec je potřeba se připravit na to, že Avatar je taková pohádka s luky, oštěpy, automatickými zbraněmi a leteckou podporou. Ale jako takový funguje bezvadně, takže jsem s ním neměl problém. Ten jsem měl spíš s faktem, že 3D verze byla pouze dabovaná. Chápu, že kompletně otitulkovaná 3D verze by byla ve více ohledech náročnou záležitostí, ale já osobně bych byl pro nasazení prostě původní verze bez titulků. I když je mi jasné, že ta by se asi nezaplatila, takže je to větší sci-fi, než celý Avatar.

Sice ještě nezačala poslední sezóna Ztracených, ale už teď můžu říct, že nejlepší seríál, jaký jsem kdy viděl, jsou Sopranovi. Není to seriál, který by se dal dát za pár víkendových seancí. Mně osobně trvalo jeho shlédnutí půl roku. Je až neuvěřitelné, jakou kvalitu si Sopranovi dokázali udržet od začátku až do konce. A tím nemyslím takové to "je to pořád stejně dobré, jako to bylo na začátku, ale s tím, že polovina dílů byla vata", jako u Ztracených. Po shlédnutí každého dílu jsem měl pomalu pocit, že jsem právě viděl kvalitní film. Obrovskou zásluhu na tom má herecké obsazení. Nejsou zde v podstatě žádné hvězdy a kromě Joea Pantoliana a Steva Buscemiho by se ostatní osazenstvo dalo nazvat za neznámé (byť to tak docela neplatí, pokud je člověk fanda do mafiánských filmů). U všech do jednoho však platí, že jsou to skvělí herci a jejich postavy jsem jim věřil tak, jak to jen jde. Úplně stejnou poctu je ale třeba vyseknout i samotným filmařům. Ti si především vzali nesnadné sousto, a to stvořit seriál, který by se zabýval jak obchodními záležitostmi mafiánů, tak jejich osobním životem a vším, co s tím souvisí. A povedlo se jim to na jedničku. Já osobně nejvíc oceňuji, že se nerozhodli jít cestou parodické taškařice ve stylu Přeber si to, ale vzali to vážnou cestou. Tedy vážnou, humor se zde samozřejmě vyskytuje (a místy je tak černý, jak si to jen divák dokáže představit), ale spíš ve stylu Mafiánů. Rozhodně se nedá mluvit o parodii (znalost mafiánských klasik vůbec není nutná, klidně můžete s tímto žánrem začít prostřednictvím Sopranových). Rozhodně se ale dá mluvit o jednom z nejlepších děl mafiánského žánru, které snese srovnání s největšími filmovými klasikami. Mně, jako fandovi mafiánských filmů, se dokonce Sopranovi líbili víc, než Kmotr a Scorseseho filmy a James Gandolfini je pro mě větší ikona mafiánských bossů, než Marlon Brando a Robert de Niro.

Čtyřka se silným náběhem na pětku. Nimród Antal rozhodně dokáže mít originální vizi. Jeho Revizoři jsou odvážným mixem undergroundu (doslova), fantasy a podobenstvím boje dobra a zla. To vše v neokoukaném (tedy, aspoň ne na plátně) východoevropském prostředí. Po zhlédnutí Revizorů a přečtení prvních dvaceti stránek ze scénáře Predators už můžu říct, že se na Predátory těším.

Hodně solidní životopisný film. Nechybí mu šťáva a hlavně se nebojí jít do hloubky a ukázat všechnu tu špínu pod povrchem. Přesně takový styl se ale k postavě Johnnyho Cashe hodí. Stejně tak se k ní hodí herecký výkon Joaquina Phoenixe. Upřímně řečeno si nedokážu v roli Cashe představit někoho jiného. To samé se dá beze zbytku prohlásit o výkonu Reese Witherspoon. Rozhodně jeden z (nej)lepších životopisných filmů.

Víceméně průměrná komedie. Jim Carrey na to sice stále ještě má, ale to nic nemění na tom, že tenhle film je takový, jaký je.

Nemá to sice takový tah na bránu, jako většina filmů Kevina Smithe, ale i tak je to dost příjemná komedie, která se nese v pohodovém duchu a snad žádný vtip tam není navíc.