kareen

Což o to, starou dobrou, viktoriánskou duchařinou já nikdy nepohrdnu a tahle nebyla vůbec špatná. Mělo to atmosféru, charismatické herce a celkem dobrý příběh, jen to závěrečné vyústění mně tam moc neštymovalo. Ta vykrádačka starších kousků mi ani tak nevadí, u tohoto žánru neočekávám zas tak velkou invenci (čest výjimkám), ale ten přechod ze střízlivě podaného hororu na rodinné melodrama byl na můj vkus trochu velký.

Přišlo mi to jako takový lehčí mix Malého prince a Amélie z Montmantru, okořeněný pořádnou dávkou černého humoru a celou fůrou originálních nápadů. Spíš než jako nějaká rozvratná protináboženská satira je to jen takové malé zlomyslné pošťouchnutí, ale já se bavila.

V podstatě se podepisuji pod výstižný komentář uživatele flyboyeda. Nic pro homofoby a škatulkáře (také nechápu tu potřebu porovnávat každou skandinávskou detektivku s Broen), ale všem ostatním doporučuji jako napínavou, seversky ponurou a kvalitní kriminálku s nejedním překvapivým zvratem.

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra.

Kdybych neznala okolnosti kolem filmu, tak bych si myslela, že je to natočeno podle divadelní hry. Jinak ovšem typický Sorkin, s tradičními slovními přestřelkami (které mi vzhledem k nevelké znalosti tématu daly tentokrát víc zabrat) a silou inteligentně napsaného dialogu, který postupně vykresluje nemilosrdný portrét charismatického muže a vizionáře, ale o to horšího přítele, rodiče i člověka. Přičemž by to nebyl Sorkin, aby se mu i sem nepovedla propašovat alespoň malá verze happy endu. Steve Jobs je podle předpokladů také hereckým koncertem vynikajícího Michaela Fassbendera, kterému ale zdatně přihrávají Kate Winslet nebo Jeff Daniels. To, vedle slušné režie Dannyho Boyla, byl také důvod, proč jsem se nakonec přiklonila k nejvyššímu hodnocení. Navíc mám pro Sorkina prostě slabost.

Podobné filmy předpokládají od diváka určitou míru vcítění se do postav, ale chtít po mě, abych sympatizovala s obzvláště nerudným starým autobusákem a jeho synem, neužitečnou fetkou, obrážející technopárty bez ohledu na potřeby svého malého děcka, bylo zcela za hranicí mé míry empatie.

Za dlouhou dobu napínavý, skvěle odsýpající thriller s aktuální tématikou a dvěma pointami, z nichž ta první mě nejdřív zděsila svou podobností k jednomu kultovnímu filmu, aby ta druhá vzápětí můj dojem zase napravila.

Tak trochu mi v popisu žánru chybí romantická komedie, už jen kvůli zábavnému a charismatickému hlavnímu páru. Jako thriller s překvapením to také funguje celkem dobře, na mě je to možná až trochu moc vykonstruované, ale dá se říci, že jsem se příjemně bavila. Nehledě na to, že se to tentokrát obešlo bez toho východoasijského hereckého přehrávání, na které jsem většinou dost háklivá. 3,5*

Černočerná thrillerová komedie? Mrazivé orsonowellesovské drama? Satira na moderní pojetí mezilidských vztahů? Nebo prostě jen hodně originální milostná romance? Nejspíš tohle všechno dohromady, to vše namíchané v takovém poměru, že se mé pocity během filmu pohybovaly v široké škále mezi chápajícími úšklebky až po čirou depresi. Akorát nevím co to mají letos filmaři s těmi člověko-zvířecími proměnami.

Znáte takové ty srdce zahřívající filmy o lidech co náhle zjistí, že mají někde nikdy nepoznané příbuzné, vydají se je hledat a i když si ze začátku vůbec nerozumí, tak je postupně stmelí nastálé útrapy a oni si uvědomí, že krev přeci jen není voda? Tak to je přesně tento případ, tedy za předpokladu, že vám nevadí vycpaná labuť používaná jako zbraň, zmutovaná domácí zvířata a nebo Mads Mikkelsen v roli naprostého magora, pořád však ještě působícího nejnormálněji oproti zbytku nových sourozenců, proti nimž jsou i Addamsonovi nudnou středostavovskou famílií. Pro mě osobně jen další potvrzení obzvlášť drsného a ujetého severského smyslu pro humor. A mně se to k vlastnímu údivu docela i líbilo.