kratina

Generál Carlo Alberto Dall Chiesa podcenil jedno. Jak hluboko už do celé společnosti prorostly kořeny mafie. Režisér Giuseppe Ferrara naopak nepodcenil nic a do hlavní role obsadil tvrďáka Lino Venturu, jehož kamenné rysy tváře a sveřepý pohled ho do role bojovníka za spravedlnost přímo předurčovaly. I po třiceti letech je 100 dní v Palermu stále strhující drama a příběh marného boje proti chobotnici zločinu, sahající chapadly i do vysoké politiky. Bohužel je tento příběh aktuální dodnes a obávám se, že bude i v budoucnosti.

Fantaskní podobenství, ve kterém si Ďábel konzumu přichází pro nevinnou dívku – dceru nešťastníka, který se kdysi dávno natolik bál své smrtelnosti, že s ďáblem uzavřel smlouvu. Prohrál samozřejmě nakonec úplně všechno, i tu svoji všivou nesmrtelnost. Co teď zbývá starouškovi, ve světě plném falešných cingrlátek a pozlátka spotřební společnosti? Ve světě, kde mladí nemají náležitou úctu ke starým lidem, nerozumějí jim a kašlou jim na jejich hodnoty, byť požehnaným věkem prověřené. Ve světě, kde mladí lidé jsou vesměs jen nevychovaní frackové bez morálky a bez špetky zodpovědnosti (což je samozřejmě odvěká klasika, tohle si staří mysleli o mladých už ve starém Římě :-), rozmazlení konzumenti bez fantazie, bažící po rychlých požitcích, ideálně i s velkou slevou. Co našemu, několik stovek roků starému pánovi zbývá? Už nic. Jen vzpomínky na lepší svět jeho mládí. Nebo přece něco? Jeho duše se vzepře ďáblu i osudu a on se bude pokoušet udržet naživu svět imaginace a dětské fantazie. Tím, že na ulici hraje pro kolemjdoucí pimprlové divadlo. Večer sbalí otřískané a vybledlé kulisy, šourá se unaveně ulicí a pak přes okno luxusní restaurace nahlédne do moderního světa, na všechny ty mladé a šťastné lidi, lapené do sítí konzumu. Přes výlohu zahlédne na chvíli i svoji dceru, která se mu tak vzdálila. Velmi smutný závěr filmu. Co je to čas? Čas, to je jen takové neuchopitelné, éterické zhmotnění ďábla. A jak vypadá ďábel, když se s ním potkáme? To je ten štědrý a zábavný, leč pěkně zlomyslný parchant! Tenhle Gilliamův obzvláště.

Mistr psychologie a znalec temných zákoutí lidské duše režisér Bergman se zde až nehezky hluboko porýpal ve zdánlivě jednoduché otázce oprávněnosti pomsty za brutální zločin. A ono jednoduché a pragmatické: „Oko za oko, smrt za smrt“ je v jeho krutém příběhu zpochybňováno svědomím člověka. Ono je taky trochu jiné kafe zabít dva dospělé grázly, kteří nikomu na světě nebudou chybět, než přibrat pod nůž i nedospělého kluka, téměř ještě dítě. Pramen panny sugestivně klade nepříjemné otázky, na které si ovšem nakonec musí každý z diváků odpovědět sám.

7 citově deprivovaných pistolníků, t.č. na volné noze, loví bobříka odvahy v boji s několikanásobnou přesilou zločinecké bandy. Naši pistolníci, vedení plešounem-tvrďákem, se snaží naučit zaostalé a bojácné rolnické páprdy několik pro přestřelku nezbytných dovedností, jako například, za který konec se drží puška. Z dálky už se blíží oblaka zvířeného prachu. To v čele hordy hrdlořezů v sombrérech cválá sám velký Calvera! R.I.P. Eli Wallach. Ve svých westernových rolích velice sympatický darebák, zkrátka božský lump!

... neboť není na světě větší hrůza, než smrt vašeho dítěte. Prázdnota na vás vycení zkažené zuby. Není vůle žít, není síla umřít. Vše zešedne a znehybní, mysl se topí v olejnatém jezeře, jen samé skvrny a šmouhy, jen divné a smutné obrazce, jako na špatně vytřené podlaze po malování. Ne rozumem, ale srdcem je třeba. I když je to tak neskonale těžké, je to jediný způsob, jak svému dítěti prokázat lásku. Nechat ho jít. Udělat si místo v srdci pro další život. Neboť i vaše holčička vás milovala. Jestli se teď opravdu odněkud dívá, určitě by chtěla, abyste vy, její rodiče, byli šťastní. „Půjčím miminku všechny svoje hračky.“

Adam a Eva bojují s pokušením v Ráji - zarostlé žižkovské zahradě, sledováni dalekohledem dvěma starými šmíráky, pohodlně usazenými na balkonu prvorepublikové vily. Jen místo na zakázané jablko se hříšně svůdné Evě sbíhají sliny na zakázané hrozny. Romantickou lásku ukončí drsná rvačka bratrů kvůli holce, nyní bohužel již zbouchnuté. Tudíž je jedno, jestli Kajda staršího bráchu přepere, nebo dostane pořádný výprask, stejně o svou velkou lásku již definitivně přišel. Velmi smutná milostná romance, navíc s tragickou postavou zkrachovalého, ale do poslední chvíle hrdého ševce, skvěle ztvárněného panem Menšíkem. Jeden z klenotů československé kinematografie.

Chtěl jsem napsat dlouhý a oslavný komentář, ale nemám čím. Vilma mi vzala tužku! Schovala si ji do výstřihu a řekla mi: "Hledej, šmudlo!" Takže jistě pochopíte, že místo psaní komentáře jsem se pak celé odpoledne věnoval hledání té tužky...

Když se stavím v poledne nečekaně doma, otevře mi vyplašená manželka v negližé a v předsíni se povaluje brašna opraváře televizorů, zkušeně hned naběhnu do ložnice a prudce otevřu skříň... Když přicházím jindy domů a z otevřeného okna právě odlétá havran, vběhnu dovnitř, opět do ložnice, prudce otevřu skříň... a ujistím se, jestli nezmizel můj cestovní plášť! A z koupelny můj kouzelný prsten, zapomenutý ráno na umyvadle. Rumburak, čaroděj II. kategorie – zábava I. kategorie! Pro celou rodinu, pro děti, dospělé i kočičky a pejsky (včetně těch hrabavých). Že jsem zapomněl vychválit krásu obou princezen? No a? Takových už v pohádkách bylo. Ale druhořadý čaroděj a prvotřídní škodič Rumburak, ten je jen jeden!

Mám jednoho kamaráda a to je celý Predátor! Často se chová, jako by byl z jiné planety, taky má rád lov. Vůči slabším kusům je naprosto nemilosrdný, ale silného protivníka respektuje a masakruje na úrovni, řekněme sportovně. Prostě zlý, ale férový chlapík. Ovšem strašná držka... Samozřejmě stále single.

Vhodné tagy pro tento film: klaustrofobie (brr...), strašidelný zvuk (to monotónní kovové ťukání slídícího sonaru, které ve zlověstném tichu ponorky, naší plující rakve, brzy leze člověku na mozek...) a zlověstné šplouchnutí (když torpédoborec, proplouvající nad ponorkou po hladině oceánu, do vody katapultuje své hlubinné miny). Starý, ale stále dobrý a až fyzicky nepříjemně působivý snímek.