troufalka

Viděno na festivalu Bystrické filmové jaro s komentářem hlavního představitelé a producenta Martina Dejdara.

Bylo to příjemné vidět Pepu s Míšou pohromadě na zajímavých místech a v doprovodu krásné varhanní hudby.

Klidný chaos je takovým pohlazení po duši. Je zacílený na ústřední postavu, což vůbec nevadí, protože Nanni Moretti je prostě simpatico a pozornost si zaslouží.

Dvě hodiny uběhly jako voda. Šlape to pěkně od začátku, akce stíhá akci, ale není to přehnaná divočina. Dobře propracované hlavní figury.

Zaujal mě příběh, dlouhá stopáž mě neodradila.

Mám ráda filmy, o kterých nic nevím, ale od prvních sekund mě vtáhnou do děje. Čím méně se film ukecaný, tím více se stávám divákem. Někdy mám pocit, že u 80 % amerických filmů mám pocit, že už jsem to někdy viděla a u 80 % skandinávských filmů jsem překvapená něčím novým. Bílý den není černobílý, je bílý s mnoha odstíny bílé, postavy jsou plnokrevné, dialogy stručné a výstižné, obraz zachycuje víc než slova.

Konečně po dlouhé době film, který mě nadchnul. Vyvážená rovina reality a nálady podtrhnutá působivou muzikou, příběh zasazený do tklivé severské krajiny. Vizuální a hudební složka do sebe zapadají jako ozubená kola dobře fungujícího soukolí. Pro mě jedinečný zážitek.

Opravdu vysoká hra.

Pokud dám Vrbasovi 4, musím Jablonskému 5, je fakt lepší. Po čase jsem opět slzela smíchy.

Velmi příjemný kousek, který pro mě splňoval všechno, co od kinematografie očekávám. Jenom žánr komedie mi k tomu moc neseděl.