P1tr

Tak tohle jsem nečekal. Z na první pohled tuctového teenagerského ubuleného dramatu, jakých existují stovky a většinou za moc nestojí, se vyklubal překvapivě kvalitní, emotivní film, který sice vehementně útočí na na emoce diváků, ale tyto ataky nepůsobí samoúčelně a v rámci příběhu jde o přirozené situace, které příjemně zapadají do celku, který si nečekaně nebere servítky a dokáže být nekompromisní a díky funkčním postavám, ke kterým si vytvoříte vztah a se kterými soucítíte vás dokáže brutálně zasáhnout u srdce. Je škoda, že v pár momentech celkový dojem kazí trapnější, nechtěně úsměvné momenty, ale to bohužel k žánru patří, ale v rámci mantinelů daného žánru jde o velice kvalitní kus, který stojí za shlédnutí.

Prazvláštní Český projekt realizovaný zahraničním režisérem hojně obsahující anglickou mluvu. Je sympatické, že něco takového na naší půdě může vzniknout, ale to je z ryzích pozitiv všechno. Ačkoliv má film v pár momentech určité zvláštní kouzlo, po většinou se jedná o poloamatérsky natočené dílo, které by dobře posloužilo jako studentská práce, ale jako plnohodnotný celovečerní film působí chvílemi opravdu směšně.

Název filmu jeho atmosféru a příběh vystihuje velmi přesně. Jde o jeden z těch filmů, které začnou v pohodovém stylu a postupně se věci kazí a eskalují čím dál více, což je v tomto případě obzvláště intenzivní a mnohdy šokující, neboť se vše děje mladým klukům, což je samozřejmě mnohem silnějším zážitkem, než kdyby se stejné hrůzy děly dospělým lidem. Ačkoliv je příběh a jeho zpracování zajímavé a odpovídajícím způsobem atmosferické, film přesto stojí a padá na hereckých výkonech hlavních představitelů, kteří jsou naprosto suverénní. Super Dark Times je filmem, na který jen tak někdo nenarazí, ale ten, kdo se k němu náhodou dostane za to bude jednoznačně rád.

David Letterman se po odmlce vrací a pro svůj comeback si zvolil trošku jiný formát pořadu, než v jakém jsme na něj zvyklí a nutno říci, že si vybral šikovně. Místo toho, aby se opět vyjadřoval k aktuálnímu dění se rozhodl vést pouze detailní, hodinu dlouhé rozhovory se zajímavými osobnostmi a diskuzi doplňuje polodokumentárními záběry přibližujícími nám významné události, či minulost s hosty spojenými. Kvalita pořadu se samozřejmě značně odvíjí od hostů samotných, ale Letterman je natolik zkušený moderátor, že i ve slabších případech dokáže pořad ukočírovat a nabídnout zajímavé popovídání.

Sympatická talk-show, ve které vedle hostů hrají prim krásná auta a lahodné kafe. Jerry Seinfeld se šikovně odlišuje od ostatních pořadů stejného druhů dobře zvoleným konceptem a prostředím a úzká profilace na komediální hosty mu nesmírně prospívá. Specializace na humor a povídání o něm je Seinfeldovou doménou a je zajímavé sledovat diskuze s velikány komediální scény, jak rozebírají postupy své profese a dokazují nám, že k tomu být kvalitním komikem nestačí být pouze vtipný, ale je nutné do svých vystoupení a děl vložit také mnohem více dalšího úsilí, než jen samotný humor.

Jeden z nejlepších tenisových soubojů historie se dočkal důstojného filmového zpracování, které si zasloužil. Ačkoliv snímek nenabízí informačně příliš navíc oproti četným dokumentům a diváka tak v tomto ohledu nijak neobohatí, má velkou výhodu v tom, že příběh prezentuje s filmařskou jistotou velice dynamicky a napínavě a naplno tak využívá možností, kterým se dokumentaristům nedostává. Je bezpochyby zajímavé sledovat také zákulusí velkého zápasu, ovšem je celkem škoda, že na samotném tenisovém kurtu nestrávíme více času. Herecky je film na špici a pokud by nabídl více tenisových záběrů, šlo by o skoro dokonalé dílo. Takhle jde "jen" o kvalitní adaptaci významné části sportovní historie.

Do neznáma je celkem ubíjející zážitek, který má reálně pouze 90 minut, pocitově je to nicméně alespoň dvojnásobek. Zoufalost hlavního hrdiny se postupně intenzivně přenáší na diváky a ačkoliv je u většiny filmů důležité soucítit s postavami, v tomto případě je to značné utrpení. Místo toho, aby se nám dostalo zajímavé studie samoty a blouznění k nám doputoval prázdný a iritující film, který nemá co nabídnout a velmi nudí, což vzhledem k nadějnému začátku obzvláště zamrzí.

The Invitation vás zve na atmosferickou a pozvolnou filmovou seanci, která ke své večírkové látce přistupuje velmi sympaticky a netlačí zbytečně na pilu a hezky postupně odhaluje svoje karty a poctivě a zaslouženě si udržuje vaší pozornost. Nečekejte žádná velká příběhová překvapení, která by vás hrozně šokovala, tady se na zbytečné zvraty nehraje a jde spíše o plynuly a souvislý zážitek, který disponuje silnou tečkou, která vás uzemní. Toto pozvání rozhodně prijměte, narozdíl od filmových postav svého rozhodnutí nebudete litovat.

Jako součást postupného comebacku Mela Gibsona fungují Moje letní prázdniny velmi dobře, neboť nást utvrzují o Gibsonových hereckých schopnostech, jeho charizmatu a schopnosti i ve svém věku úspěšně kopat zadky a utáhnout na svých bedrech film. Jako ryze kvalitní akční film už toto dílo naplno nefunguje a s hodnocením je to již o něco složitější, neboť ačkoliv ze začátku nabízí svěží a svižný příběh v zajímavém prostředí, časem se zpomalí a prostředí se celkem okouká a prostřední část značně drhne. Pak ale přijde výtečné finále, které snímek vytáhne zase nahoru a skončí na pozitivní notě. Ve výsledku tak jde o ucházející a sympatický snímek, který měl ale na víc.

Filmy Del Tora mi povětšinou příliš nesedly a vždy mi na nich něco výrazně vadilo, ovšem vyplatilo se počkat, neboť Shape of Water je jeho první kus, který mi sedl téměř bez výtek náramně. Režisérova pohádková duše se nezapře ani tentokrát, jen je v tomto případě naštěstí opatrně dávkována a šikovně kombinována s romantickými a hlavně brutálními prvky s fantasy nádechem tak, že dohromady tvoří velice chutný a napínavý žánrový koktejl. Tady si vážně sedlo téměř všechno a výtky se hledají velmi těžko. Zasloužený favorit na Oscara, jemuž bych tu výhru i přál.