Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Mysteriózní

Recenze (47)

plakát

Transformers (2007) 

Přiznávám bez mučení: pustil jsem si to jen kvůli Megan Fox. Poslední půlhodina závěrečných bojůvek už naprosto zbytečná, únavná a vysilující, to nemohlo fungovat ani v kině. Jinak fórky kupodivu fajn a (v rámci Bayova hypermainstream univerza a blockbusterů obecně) nenuceně svěží. Jako bezmyšlenkovitý popcorn, který se ani nesnaží být něčím jiným, celkem OK. Pro těch dalších šest nebo kolik pokračování, očividně produkovaných jako čistej cash grab, už bych asi tolik pochopení neměl, zvlášť pokud v nich absentuje čarokrásná tmavovláska. Dvojku ale ze stejného pokleslého důvodu ještě sjedu.

plakát

Kořist (2019) 

Funkční, překvapivě nikterak přepálené a především velmi, velmi vtahující. Kaya pro mě objev roku. Napodruhé ještě lepší, potřetí už bych se asi nerozpakoval napálit pět. Těch padesát procent tady je úplně mimo. Pro rýpaly ohledně věrohodnosti (což v rámci žánru animal horror obvykle bývá požadavek absurdní): něco podobného se v USA nedávno opravdu stalo, dohledejte si to.

plakát

Devadesátky (2018) 

S devadesátkama to má společnej fakt jen název. Škoda, snad někdy jindy.

plakát

Dámský gambit (2020) (seriál) 

Série, kterou si paradoxně nejvíc užijí nešachisti. Seriály obecně považuju za ztrátu času, ale tohle je.. jak to říct bez patosu.. všechno, co bych kdy od formátu minisérie mohl chtít and then some.

plakát

Čas (2021) 

Ty žvásty o tom, jak se nekoná další Šestý smysl, byly únavné už před deseti lety; z nich pramenící polarizace názorů bezmála u každého následujícího Shyova počinu je pak úplně frustrující. Někteří by si konečně měli vytáhnout hlavu z prdele a uvědomit si, že film a vypravěčské umění se za ta léta posunulo a může nabídnout mnohem víc než zajeté klasické hollywoodské šablony. Pokud dnes někdo z Nightovy filmografie uznává pouze Šestý smysl a nic jiného, demonstruje akorát svou omezenost a zabedněnost. Zasedněte k nekonečnejm quality TV produkcím (ještě, že ty nálepky máme!), bezpečně tupejm Marvel/DC recyklátům a podobnýmu generickýmu odpadu a přestaňte trápit sebe i ostatní, dík.

plakát

Mrtvý muž (1995) 

This world will no longer concern you.

plakát

AZ-kvíz (1997) (pořad) 

Majstrštyk televizní zábavy. Že tohle vydrželo na obrazovkách čtvrt století v nezměněné podobě, má svůj dobrý důvod. Jen ty prize money jsou nedůstojné.

plakát

Vlastníci (2019) 

Dá se proti tomu namítnout leccos a vlastně souhlasím s mnohými zdejšími výtkami (niethustra, Aristes), jen s tím rozdílem, že přes to všechno to u mě s přehledem stačí na plnou palbu. Je potřeba lidem to sráčství pořádně omlátit o hlavu. Ono totiž vždy nejde jen o ty druhé, ale o nás. Ale jednu věc mám: Vojta Kotek neumí hrát. Opravdu. Bez jakékoli nadsázky, ironie, jízlivosti. Herecky se od Snowboarďáků vůbec neposunul, ani o píď. To to nikdo nevidí? Proč je tento NEHEREC neustále obsazován do všech možných projektů? Ta jeho křeč, bezradná gestikulace, improvizované koktání a stále tytéž ochotnicko-amatérské kreace bijí do očí a srážejí vše, v čem se objeví. Někdo to tu už, sakra, musel říct.

plakát

Sbohem Dragon Inn (2003) 

Mělo to všechny předpoklady, abych z toho byl na větvi, ale to nekonečné courání chromé uvaděčky po kině mě po hodině přivedlo do naprosté apatie. Film mě začal zajímat až v úplně posledních minutách, ale to už bylo po všem. Škoda, z té melancholie starých kin v deštěm zkrápěných ulicích Taiwanu se určitě dalo vytěžit víc. Snad kdybych to viděl ve dvě ráno někde v zapadlé vísce v Horní Dolní, ... ale na kdyby se nehraje. S těžkým srdcem nemůžu výš než na dvě :/

plakát

Parazit (2019) 

Mám pocit, že teprve s tímto vyhajpovaným festivalovým kouskem mnozí objevili, že existuje něco jako asijský film. V momentu, kdy dojde k rodinné party, režisér odhodí všechny karty a je nad slunce jasné, že veškerá expozice směřovala pouze k této laciné exploataci a s ní si vystačí až do konce. Jak tohle zbaštily všechny poroty a zhusta i návštěvníci festivalů, od kterých bych čekal větší protřelost, mi hlava nebere. Jsem přesvědčený, že kdyby se v tom neangažovaly exotické asijské tváře, krčelo by se to tu hluboce v modrých číslech jako řadová rádoby transgrese, kterých jsou stovky a nikdo nad nimi extaticky nevzdychá. Mnoho povyku pro nic, smutný showcase limitů 'word of mouth' principu a v neposlední řadě připomínka faktu, jak snadno se obecenstvo pod tíhou marketingu vzdá svého 'better judgment'.