Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Western
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor
  • Dobrodružný

Poslední recenze (140)

plakát

Tajemný muž (2012) odpad!

Napadlo mě to. Jednou během filmu. Něco takového. Ale nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem prostě, že by mohli, že by mohli něco takového natočit. Že by si to mohli dovolit. Zapomněla jsem na jeden fakt: ONI můžou všechno. A tak jde o film s nejneuvěřitelnějším poselstvím, které jsem snad kdy poznala. Spoiler: Že totiž ti bohatí (= uvědomělí, moudří, šlechetní a skvělí) MAJÍ PRÁVO na to ukrást chudým (= venkovským, trapným, zpátečnickým, nepokrokovým, nebrodícím se v miliardách a ubohým) spoluobčanům děti, prostě je ukrást, unést, užít si s nimi a pak je prodat do velkého města náhradním pěstounům, bez souhlasu rodičů, bez souhlasu dětí, bez jakéhokoliv zaváhání. Mají na to prostě MORÁLNÍ PRÁVO, protože jsou bohatí. Oni dobře ví, co je pro druhé dobré. V hnusné díře, mimo město a v malé kůče by tyto děti neměly žádnou perspektivu a žádný luxus, širokoúhlou televizi a soukromé školy, které si přece, chudáčci malí, zasluhují. Ať se jim to líbí, nebo ne! A toto je třeba udělat navzdory protestům těch malých parchantů (oni se budou bránit, ale zvyknou si, cha, a pochopí, co je pro ně dobrý!) a truchlících původních rodičů (oni ty děti budou bránit, ale pravdu se nedozví, protože by to nepochopili, neb jsou nemajetní=pod hranicí debility, a ještě by se mohli vzpouzet, ohavové!), kteří do konce života (pokud toto přežijí) hledají své vlastní děti. Je to správné, žádná pochybnost, naopak, je to chvályhodné, a pokud je za to překupník snad stíhán, je v tom ohavná byrokracie a dotyčný je svatou obětí. Obětí, která jenom ty děti chtěla vyrvat strašným lidem ve strašném prostředí se špatnými předpoklady. Že skuteční rodiče možná nežijí jak miliardáři, možná se musí protloukat v nestoprocentně industrializované krajině a na nákupy jezdit jednou za týden? Ale že MAJÍ SVÉ DĚTI RÁDI? Zcela irelevantní fakt. Jsou to jen odporní vidláci, co žijí jistě nemravně, a je nutno je usměrnit. Třeba tím, že jejich děti přerozdělíme do árijských rodin. My, co máme prachy, totiž můžeme rozhodovat o všem. (Copak nějakej Bůh, kampak na nás!) I o tom, kdo kam patří a zda má kdo právo žít ve své vlastní rodině. (Aspoň bychom to rozhodovali rádi...) ♦♦♦ Minimální právo na takovou pouze myšlenku vzniká, myslím, v případě (a sporném případě), kdy dochází k týrání dětí rodinou. Co nám předkládá film? Zoufalé rodiče, kteří svoje děti milovali a nechtěli se jich vzdát. Jen neměli miliony, toť vše. Americká víra, že za prachy a kvůli prachům opravdu můžeme cokoliv, je skutečně moc dojemná. Může tohle vůbec dát dohromady člověk? Ani slovo si nevymýšlím, všechno je v tomto jímavém filmu obsaženo. To je tak chorobný. Ano, opravdu jsem až do konce nevěřila, že tohle můžou beztrestně ve filmu prezentovat, protože tohle je nacismus nejhrubšího zrna, a podle mě by za tohle měli tvůrce zavřít, až zčernají. A oni se tím ještě chlubí... Je možné, že jen komentátor burton ze všech tady pochopil poselství? Líbí se vám poselství? Tak si dávejte bacha, jestli splňujete finanční normy (americké) vyšší třídy (a to 99% českých občanů pravděpodobně nesplňuje) - pokud ne, přijdou na vás se samopalem, ukradnou vám děti, přerozdělí je za mořem bohatým NewYorčanům, a vy jim ještě budete povinni být vděčni. Doporučuji rovněž podobně cnostnými myšlenkami oplývající Cold Creek Manor, ale dokonce i tam jakože rozdělili postavy na záporáky a klaďáky. A ano, můžete vsadit na sto procent, že jediná osoba, která tady mezi chudšími vlastní palác, bude ta "správná", i kdyby podřezala vlastní babičku. I hůř. PS: Tak už jsme ale v klidu, konečně víme, že všechny ztracené (americké. Doufám že jen v Americe je něco takového možné. Natočit.) děti ve skutečnosti byly moudře uloupeny a dodány na místo určené, kde jim konečně bude dobře. (Předpokládám, že bohatým městským úchylákům, překupníkům dětí a tvůrcům dětské pornografie.) Fuj fuj fuj! Další dokonalý zářez americké (Francii tímto rovněž gratuluji, nechci jí upírat zásluhy) naci-hovno produkce.

plakát

Sabata (1969) 

On to tam prostě dá, aby to tam BYLO. Výstižněji nelze popsat počiny pana Paroliniho. Nic nedává smysl. Nikdo tu nemá opodstatnění. Nic k ničemu nesměřuje. Nic nemá logiku. Nikdo se nechová ani trochu jako reálná osoba. Ale má super zbraně, super věci, super ohoz, super vlasy, nebo super velký počet obětí k zabití... a rejža zase super spoustu peněz. Po tolika letech si některé filmy zaslouží a některé vyloženě žádají revizi. Že Sabata z ní nevyjde jako vítěz už tuším hodně let. Ale bylo to možná ještě horší. Co se za ta léta změnilo? Už znám pana Paroliniho a jeho režijní um. Bez zaujetí, není to dobrý režisér, nemá dobré filmy, neumí dobře vést, v takovém Samsonovi (1961) dokonale předvádí, jak je naprosto neschopný udržet cokoliv jen trochu dějového pohromadě. Zdánlivá zmatečnost Sabaty, kterou jsem mohla dříve považovat za důsledek vlastní nepozornosti, není tedy jen zdánlivá, ale vychází přímo od autora. Až když už znám většinu účastníků téhle zábavy, konečně chápu, "kdo je tu jako kdo"! Proč ale dělá to, co dělá? Překvapivě z toho tahle věc pořád vychází lépe než jiné (a jiné autoři), protože Parolini snad nemá jiný záměr, než předvést svoji formu a náklady, a pokud v hlavě něco má, nikdy to, bohužel (?), nedá do scénáře. Scénáře... ech. To jest těch (maximálně!) pět vět v hodině a tři čtvrtě, které vysvětlují zcela nelogický děj (ještě nelogičtějším zdůvodněním), vedle čehož koexistují pouze hlášky vtipkující (nikoliv vtipné), tvářící se obsahově (pouze tvářící), a stylové (všechny). Jednořádková zápletka rozplizlá do ubíjející stopáže, navíc postavená na nesmyslu (Sabata vydírá pomocí důkazu, který si v rámci efektního bouchnutí zničí. Nemá tedy již čím vydírat a "záporáci" nemají žádný důvod pro to, co tu hodinu a půl dělají). Charaktery nejsou tak zábavné (ony hlavně žádné nejsou), drahé vychytávky tak objevné a scénář tak žůžový, jak zřejmě měl být. Vzhledem k tomu, že na exhibici formy už mě neutáhnete, a nikdo tady nemá možnost do svých "postav" dát vůbec nic, zůstává tedy co? Pořád hezká hudba, ač, jistě, ohromně stylová. Dobří herci, kteří ale (podobně jako u Fulciho) dokazují, že když je špatné vedení, nezachrání to nikdo. Za co cenit? Za to, rejžo, že si sem nataháte tolik skvělých herců a milých kluků a pak ty v hlavních rolích necháte jenom blbě pózovat a ostatní stylově vyvražďovat po desítkách? Tomu se říká obžerství formou. A za to, sorráč, už ode mne chválu nezískáte... Neumím si představit, jak (pokud bude) bude po revizi vypadat druhý a třetí Sabata, mnou, oproti tomuhle, považovaný za odpad už při první projekci. Ony prachy opravdu nejsou všechno, autore. Nevěřil byste tomu, ale nějakou jednu, malou, nepatrnou motivaci a zápletku, jinou, než jen, že buď chci prachy, nebo chci víc prachů, nebo chci někoho obrat o prachy, respektive někomu nechci dát prachy, a nakonec se utopím v prachách, tralala, konec... Iluze o zábavě bohužel vzaly za své. Takže bonus filmu: rodinný podnik akrobatů je obsazen skutečným rodinným podnikem cirkusové rodiny Ukmarových.

plakát

Cold Creek Manor (2003) 

Brak a béčko, či středně povedený horor? Ech, snad. Anebo ještě spíš další z umných úkazů a důkazů, kterými nás tak srdnatě zásobují americké kulturní zdroje. Čeho že to? Obsahuje možná SPOILERY, ale každý pisatel to tu bere jako prostý fakt, kdo je tady ten zlej, takže nic nového snad nevyzradím. K umění filmařskému - přešikovní tvůrci nám nic nevysvětlili, zpětně absolutně nic nedává žádný smysl, ani úkazy, ani zápletky, ani chování. Je to jako výsměch. A taková škoda. Protože tak dlouho to táhli, docela zajímavé drama tvůrci budovali, žádná postava se nejevila být černobílou, rodina nebyla dvakrát pozitivní, tím spíš uvěřitelná, její "protivník" nebyl ryzí zlo, tím spíš uvěřitelný, až si člověk skoro myslel, že snad... že snad co? Že snad jsou to třeba lidi? Ale pro/na takové debily, jako jsem já, si tvůrci chystají velké kladivo a pěkné uvedení na pravou míru! Totiž to, že ať se během děje dělo cokoliv, bylo tam všechno stejně jen tak, bez jakéhokoliv důvodu a bez nutnosti nějak rozřešit. Tento film nám nakonec stejně chtěl sdělit jedinou věc. A to hlubokou myšlenku, že ti civilizovaní, jemní intelektuálové z velkoměst jsou ty správný, ať dělají, co dělají, ať si dělají sebevětší sprosťárny, u kterých by člověk třeba měl za to, že jsou proti lidskosti a etice. Ale všechno, co činí oni, je ve výsledku správné. Kdežto ti zaostalí, barbarští, manuálně pracující vidláci z venkova jsou ty jednoznačně špatný. A jestli se nám třeba během dějem mohlo zdát, že jsou trochu v právu (Což se nám po dvě třetiny zdálo a v právu skutečně byli.), tak to ani náhodou nejsou. Pročež jediný přístup, který by měli a směli zaujmout, by byl plazit se po zemi a lízat vzdělaným intelektuálům jejich velkoměstské botičky. A co takhle třeba postavit se problémům, které si jemní inteligenti sami zcela záměrně zavinili? Tak to vůbec není třeba. Když máme prachy a jsme z New Yorku, co bychom se starali? Scénáristé už to (patrně domnívaje se že)umně vyřeší. Takže něco jako v průběhu děje nastíněná dilemata soukromého vlastnictví se všechna beze zbytku vyřeší zkrátka tím, že dotyčný sok v čepici naproti je stejně x-násobný vrah. A to i v případě, že si všichni myslí, že by něčeho takového nebyl schopen. Ve skutečnosti mu (a jemu podobným vidlákům jistě taky) nedělá problém povraždit desítky lidí, protože je to pro něj prostě... přirozený. A on si ještě ten chudák dovoloval, sím! Že by se mu snad něco nezdálo, když mu vlastní dům cizí lidé dá se říct ukradnou, koupí pod cenou, hrabou se mu v soukromí, zničí mu jeho věci, co nezničí, nad tím se dobře pobaví, a z jeho rodinných fotografií a nahrávek ještě hodlají udělat zábavný dokument... Takže to ne, to by si troufal moc, kdyby to snad dotyčnému vadilo! A jestliže mu to snad trochu opravdu vadilo, tak to musí být přinejmenším mnohonásobný vrah, protože nikdo jiný (pokud by si přinejmenším nevyvraždil celou rodinu) by si tohle stručně nedovolil. A ať za celej film udělal cokoliv, tak to dělal z jediného prostého důvodu - byl magor a byl strašně zlej. A ne třeba proto, že by byl nešťastnej, ten pán, nebo že by byl problém i na druhé straně, což prokazatelně byl...? Tak na to zapomeňme. I když jim tam snědl tu večeři, tak to dělal pouze proto, že byl magor a byl strašně zlej. Takže dneska už víme, jak s nima naložit. Oddělat už na začátku, aby neotravovali. Pro jistotu každého, kdo nevypadá, že si záchod tapetuje stodolarovkama. Protože každej takovej stejně žije nemravně, nemorálně a je vrah. Čili shrneme si poselství tohoto krásného kusu, poselství, které spojuje hlavní proud západní tvorby a tady tak dokonale vykrystalizovalo? Pokud byl někdo ve vězení, je to vrah a kriminálník, a jediné správné, co se s ním dá udělat, je elektrické křeslo. A POKUD NEMÁME PRACHY, nemáme právo na vlastní historii, kořeny, ani identitu. A nejmíň máme právo na život. Za co že ta hvězdička? Za toho nešťastnýho kluka, co posloužil jako obětina neschopným autorům, za Jakuba Saice, co to statečně táhnul s ním, a za ty marný naděje. Opětovně závidím všem místním, kterým to přijde jako neurážející zábava na dlouhé odpoledne a mají od začátku jasno, kdo je ten zlej, jen proto, že nemá peníze...

Poslední hodnocení (1 260)

30 stříbrných (2020) (TV seriál)

13.06.2021

Hola... señor Dios (1970)

23.12.2020

Cizinec (2020) (TV seriál)

odpad! 29.10.2020

Tajemný muž (2012)

odpad! 27.10.2020

Il boia scarlatto (1965)

02.09.2020

Sotto il vestito niente - L'ultima sfilata (2011)

02.09.2020

La strada per Fort Alamo (1964)

02.09.2020

Collection Fred Vargas - Když vyleze pavouk (2019) (epizoda) (E05)

02.09.2020

Třicet Winchestrovek pro El Diabla (1965)

02.09.2020

Reklama

Poslední deníček (116)

Ruším profilový popisek

Ale kdyby byl ještě potřeba, bude tady:

 

"Pozor, nacházíte se na profilu stoprocentně zapřisáhlého špageťáka.

Při sebemenších pochybnostech či odporu k těstovinám opustit!

Přesto pokračujete? Jak chcete...

 

Kdo jsem? Nu, co je komu vlastně do toho?

 

Na ČSFD jsem se přihlásila z jednoduchého důvodu: Zvednout hodnocení mým oblíbeným dílkům.

A když už jsem tady, podělím se světem o své názory, ať se mu to líbí, nebo ne...

 

Co se týče filmů, pochopitelně mi kinematografie není lhostejná. Čím je však dílo novější, tím se k němu blížím s většími pochybami -

a často plně oprávněnými.

Dnešním tvůrcům by moc pomohlo pochopit, že:

točením toho starého, ovšem ponovu (stále vzrůstající remaky a ano, Tarantina považuji za nejhorší zhoubu lidstva)
něčeho nového s ideou, že čím to bude vtipnější (v současnosti mi z humoru v televizi skutečně vstávají vlasy na hlavě), tím lépe ("romantické komedie"a TV seriály veskrze všechny)
či něčeho naopak zcela depresivního, nepochopitelného a nejlépe i hnusného
se moc daleko nedostanou.

 

Jsem typ diváka, jenž se cca od osmdesátých let příliš neorientuje, od devadesátých je pak ve veškeré kinematografii dočista ztracen, o té dnešní nemluvě, ve světově nejuznávanějších a nejzprofanovanějších dílech má ohromné mezery, zkrátka s většinou dnešních diváků se moc neshodne. Za pravé klenoty holt uznávám jiné hodnoty, než nekonečné počítačové triky a šílenosti dnešní doby.

 

Mými nejoblíbenějšími léty jsou pak zlatá padesátá anglických děl (nikdo, snad krom nás, neuměl točit tak dobré komedie a černé

jen Angličani), zlatá šedesátá a sedmdesátá děl českých (stejně jsme my Češi ale šikovnej národ), zlaté období Hitchcockovy tvorby, zlaté kousky filmů noir, neopomeňme věčné Monty-Pythony a jejich rozlítaný cirkus. It's...!

A předně preferuji mé milované období šedesátých až sedmdesátých let italského spaghetti westernu.

A v poslední době úspěšně chytám žlutou barvu s žánrem giallo...

 

A pochopitelně fanoušek i všech ostatních světlých chvilek tvůrců po celém světě všech časových období.

No, tak jsme si zafilozofovali, a teď něco úplně jiného...

 

E-mail - nestačí-li místní pošta, k dispozici je e-mail odpadlik321@seznam.cz. Z důvodů opakovaných problémů se Seznamovým mailem, zvláště v zahraničním měřítku, mě chytnete rovněž na g-mailu odpadlik321@gmail.com, který momentálně upřednostňuji. Teda jinými slovy, (pokud pisatel píše odjinud, než taktéž ze Seznamového mailu...) věřím, že tam mi všechno dojde. Na ten první už mi několikrát nedorazilo nic, ač mělo...

 

Bazar obsahuje kousky, po kterých jdu už delší dobu, avšak marně. Jakýkoliv minimální i pirátský odkaz, kde by se tyto klenoty daly najít, velice potěší a ráda se revanžuji. Filmy měním ráda a kdykoliv.

Z čehož automaticky vyplývá...

 

Filmotéka - už léta si ji nevedu, to co tam mám, to opravdu mám, ale mám i jiné věci, tedy většinu, kterou tam nemám. Pokud máte o něco zájem, nejlépe se mě zeptat. Co vím, zodpovím.

Svědomitě a s nadšením sbírám nejrůznější nejen obrazově vytříbený mainstream, ale rovněž zapomenuté klenoty. Žel jsou tu stránky jich plné a snad navždy mi zapovězené -

 

Cinemageddon - Jo, přátelé, je to možná kapku neomalené, ale stručně: Pokud jste na CG, pokud vlastníte přebytek pozvánek a pokud se mě tam nebojíte pozvat, budu strašně vděčná a vyměním za cokoliv, co budete chtít. Jo, já vím, že kdo tam je, ten má všechno, ale třeba bych něco vyhrabala...

 

- Jsem typ diváka, jenž je ochoten dát i obecně neznámému, třebas zcela praštěnému kousku, který ho ale dobře pobavil, o moc vyšší hodnocení, než uznávaným vážným věcem. Je třeba říci ke věci westernů i dalších věcí mé drahé Itálie, že k obecně nejuznávanějším fazolovým komediím pana Barboniho necítím náklonnost, přistupuji s despektem a jejich vulgární fyzický humor a zcestnou "humanitu" vážně nesnáším. Můj odpor ke frajerům trvá od dob pohádek pro děti a zajisté i do budoucna. Doufám. Nezlobte se, prosím, za to na mě.
- Žádné své top žebříčky neřadím podle pořadí oblíbenosti - mezi něčím se zkrátka nedá vybrat to lepší :)
- Filmům, v nichž hrají mí oblíbenci, nemístně naddržuji! Ale také si to zaslouží.

Můj poznatek: někdy mám takový nejasný dojem, že se mezi některými uživateli čsfd za hvězdičky snad platí. Já se zaměřuji pouze na to, zda mne film 1) dokonale neotrávil a neunudil, 2) neskutečně neurazil a nenaštval, 3) osobně se mne nedotkl. (čemuž všemu ideálně vyhovuje značné množství americké produkce a jejich neotřesitelná ideologie) To jsou patrně jediné ukazatele, při nichž jsem ochotna zajít s hodnocením italských snímků pod tři hvězdičky.

 

Neb mám ráda Itálii a nepovažuji ji za guilty pleasure.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

V této chvíli mám za sebou: 256 špaget :)

 

Pravda, ne všechny byly tím nejlepším, co žánr kdy nabízel, některé, uznávám, se staly doslova nejhoršími úlety, mnohé ovšem nabídly zcela neočekávaná příjemná překvapení

 

 

"Nějak se to tu moc nehýbe, mám až dojem. No jo, poslední zápisek ze září. Pravdou je, že dvoustovku špaget už mám úspěšně za sebou a hnedle jsme načali další, poznala jsem další žánry, další filmy, lidi, další pozoruhodnosti... jenom přispívat sem mě nějak omrzelo. Zda dočasně či trvale... jak se to vezme. Hvězdičky jsou nedostačujícím hodnotícím nástrojem, do komentářů se mi nechce, a když vidím tu svobodu slova kolem... Jo, stahujou se mračna. - Ty se furt stahujou.


Když vidím nejen tu svobodu slova, ale celkově změny ve společnosti... a jsou to změny obrovské, rychlé, a přece poměrně nenápadné... až nabývám takového pocitu, že jedinou zbraní zůstává papír a brk, respektive klávesnice. Přestávám mít pocit nutnosti komentovat pěti větami každý film, naopak ryju čím dál tím hlouběji. Co mi z toho vzniká, tím jsem si pobouřila nejednoho (patrně dva) návštěvníka svého zdánlivě neaktuálního skoro-blogu. Ty moje hystericky podážděné výtvory, ty moje stoprocentně subjektivně zabarvené recenze, ty moje výtahy zjevně nepodstatných úkazů, jo, ty všechny nejsou ničím jiným, než reakcí na tu hrůzu, co vidím kolem... a která pěkně navazuje na hrůzu, kterou lecky odhaluji ve filmech, kdysi ještě mnohdy kriticky nahlíženou, žel dnes obdivovanou a celosvětově propagovanou.

Pane Bože, lidi, jedno kdo, nevztahujte si všechno osobně, neberte moje názory jako výpady proti vašemu egu, vždyť vším tím chci jenom vyjádřit svoje znepokojení, jak se mi měníte před očima! A vězte, že mne to mrzí, protože i tady, na ČSFD, to bývalo kdysi jiné. Demokratičtější. Přátelštější. A tolerantnější. A dnes... Dnes to, bohužel, všechno vidím. Nevšímat si toho, bylo by to o mnoho veselejší. Jenže to nejde. Nejde to v reálu, nejde to ani u filmů. Člověk se jen musel zbavit svého, ač nechtěného, nechutně nadřazeného postoje vůči neuznávaným filmům a tvůrcům. Nafackovat bych si měla za některé z těch starých komentů... a za některé z těch starých nadřazených či naopak podlízavých  keců. Ale co si tu plácám játra.


Navštěvník snad tedy pochopí... a jestli nepochopí, tak mu to říkám jasně, že neplyne to vše jen z mého těžkého životního období, ale z toho, co se děje kolem. I proto nemám chuť, ač minulé září jsem to tu plánovala, dopsat komenty z deníčku a mít čistý stůl. Mnohem radši si všechno jednou pustím znova a přehodnotím. Ono mít čistý stůl je fajn. Ale nemáte na něm pak nic. A hledáte marně.

Takže tolik dnes, 6. 6. 2016 , kdo ví, kdy se sem zase podívám. Jenže z důvodů určité nostalgie to tady nebalím, kdepak. A taky z takového neurčitého pocitu, že přece máte možnost do něčeho aspoň zasáhnout, dokud tu jste. Je to iluze. Ale hezká iluze. Tak aspoň ty profilové fotky dodávat tvůrcům, že jo. Pokud vám to projednou adminové povolí..."
 
Gemmova zločinecká kariéra - Spaghetti western tribute
(aneb můj nejúspěšnější filmový počin - nic jiného jsem zatím nenatočila)
Trailer 1. část 2. část 3. část 4. část 5. část 6. část 7. část 8. část
 A něco další tvorby typu Silence o VánocíchFiluta Ramon či Riccardo P

 

 Obsáhlá historie poslední doby k nalezení v deníčku..."

Reklama

Reklama