Kimon

Amatérština je sice znát, ale každý jednou přece začíná, a to začátečnictví není přece až tak špatné, aby to vyznělo na mizernou jednu hvězdu. Ostatně, s každým dalším dílem je znát, že zkušenosti s natáčením se zdokonalovaly a poslední díl už tak nezaváněl amatérizmem, jako ten první. Nemíním v tomto případě hodnotit filmařské umění, to by nebylo férové, ale snahu zúčastněných, která dokázala překonat běžnou pasivitu, která je nám ostatním tak moc blízká. Osobně chápu tento dokument jako úspěšný pokus o dobrodružný cestopis z oblasti pro většinu z nás v životě nedostupnou. Je určený především pro dobrodružství chtivé mladé chlapce, kteří chtějí i něco nového poznat a myslím, že svůj účel tento dokument splnil velmi dobře. Živě si totiž dovedu představit, jak bych prožíval čtyřdílný seriál "S bráchou na Aljašce", kdybych měl o několik desítek let méně. Proto neodsuzuji profesionální stránku, ale hodnotím obsah.

Bohužel málo reprízovaný. Doporučil bych jej do Zlatého fondu českých filmů.

Tisíckrát omleté videoklipy na stejné téma, které se tváří velmi humorně a já tuším, že se tomu směje v naší zemi jen pan E. Hrubeš, paní V. Žilková a pan Tryskomyš, Chupacabre atd. Tohle talk-show bohužel ztrácí eleganci a vtip i těmi doplňujícími komentáři EH + VŽ. Je mi nepříjemné, když někdo řekne něco rádoby vtipného a pak se tomu sám směje z plna hrdla. Obvykle to bývá tak, že se směje sám.

Jak je u nás již dlouholetým zvykem o štědrovečerním čase, při nastrojeném stromečku, nám ČT1 naděluje klasickou "královskou" pohádku o dobru a zlu. Je to milé a stále žádoucí. I pro mě, který se už dávno nemůže řadit mezi mladší ročníky. V posledních letech mi však ty naše vánoční pohádky (a nejenom ty vánoční) nejsou zcela tak blízké. Oč jde? Nemohu se sžít nějak s dialogy těchto "staromoderních" filmových výtvorů. V dobových pohádkách mi nesedí dialogy, tedy především slova (ale i gesta) princezen, princů, královských otců či matek. Vím, že dnešní mladá generace používá jiné slovní obraty, než by se slušelo na typickou princeznu či prince z dob dávných a minulých, ale podsouvat do dialogů klasické pohádky tohoto druhu mluvu a gesta dnešní mladé generace mi přece jen nepřipadá nejvhodnější. Obzvlášť to bylo znát na roli princezny Anetky. Z toho důvodu nemohu hodnotit tuto pohádku tak, jak bych si opravdu přál, přestože po stránce filmařské, herecké i kostýmů či triků bylo dílo zvládnuto podle mého mínění na výbornou.

Nebývá mým zvykem, abych hodnotil dříve, než zhlédnu celý film či seriál. Po zhlédnutí prvních dvou dílů si však dovolím pár slov. Označit tento vyloženě dětský seriál jako historický je naprosto nevhodné. Historický film by měl vycházet ze skutečností tak, jak se příběh dle dochovaných záznamů zachoval. Tedy co do faktů nejvíce přibližující se skutečnosti. Nestačí pouze smyšlený děj v dobových kostýmech zasazený kamsi do historie. Tohle je ale pouze smyšlená pohádka o rytířích, lapcích, dobru a zlu. Tolik na adresu toho, kdo označuje zde na ČSFD seriál jako "historický". Dobrodružný pro děti a mládež, to určitě je. Na adresu ČT bych si dovolil kritiku na upoutávky ve vysílání ČT1 ohledně toho, že označují tento seriál jako rodinný. Myslím, že nejlépe by charakterizovalo tento snímek označení "dobrodružný, dětský". Dospělák se sice s dětmi kouknout jistě může, ale domnívám se, že svou naivitou to bude pro dospěláka znamenat "úsměvnou" trpěnou nudu. V každém případě může být toto dílo Karla Janáka ve spolupráci s ČT pro dětského diváka dosti zajímavé. Mít třináct let, asi bych byl nadšený a se svými kamarády bych měl o čem diskutovat. A nakonec ještě jednu kritiku na adresu ČT. Tento seriál by neměl zastávat místo v nejsledovanějším čase pátečního večera. Více by mu slušela doba nedělního dopoledne. V pátek večer by nám dospělákům mohla nabídnout ČT něco vyspělejšího. Abych ale jen nekritizoval, musím objektivně uznat, že snímek je zvládnutý režisérsky, kamerou i scénářem vskutku velmi dobře.

Smutná skutečnost. Hon na vorvaně, aby se naplnily žaludky a olejové lampy obyvatel ostrova. Život je krutý, přežívá silnější. Kdo nesnese pohled na zabíjení, ať se nedívá.

Klasický dobrodružně akční snímek filmové tvorby z mnou oblíbených sedmdesátých let.

Art? Krimi? Psycho? Černá komedie? Ani jedno, a přitom vše. Po zhlédnutí mi bylo, jako bych vypil nealkoholické pivo a motal se jak po vyprázdněné flašce whisky. Po obtížném "návratu" z těžkého alkoholického opojení si totiž obvykle nepamatujeme, co jsme vlastně prožívali a viděli. A vy, nealkoholici, chcete-li poznat pocity střízlivějících alkoholiků, nahněte si z láhve ze Studeného bufetu. (... tak mě napadá, zda scénárista při tvůrčí práci také nepožil)

Nic televizně laciného, šíleně expresívního a nevhodného na tom nevidím. První díl hodnotím čtyřmi a druhý díl maximem, tedy pěti, zatím nezveřejněnými hvězdičkami. Pozitivum vidím v tom, že pro celý obsah byl stanoven přijatelný počet dílů a dramatičnost snímku, která koresponduje s realitou skutečných životů některých obyvatel dětských domovů je přiměřená. Vždyť, není jejich skutečný život někdy ještě dramatičtější? Mě osobně tedy hudební dramatičnost v určitých pasážích snímku v kontrastu s obrazem naprosto vyhovuje. Tato miniserie zobrazuje problémovost a kriminalitu z jiné strany mince, než jakou nám nabízí strohé, nic nezkoumající sdělovací prostředky. A to už nemluvím o "bulvárním" tisku, který se zaměřuje pouze na důsledky jednotlivých činů problematické mládeže a nezveřejňuje pravé viníky, tedy rodiče. Abychom si udělali správný úsudek o obyvatelích dětských domovů, měli by jsme něco o nich samotných a jejich rodinných "zázemích/nezázemích" vědět. Bludičky tedy chápu jako vkusný a přijatelný způsob, jak do světa "vytroubit" naléhavost tohoto obecného problému. Hodnocení si dovolím uvést po shlédnutí posledního dílu. Bravo ČT, nedělní večery začínají být s tebou poutavé.

Žít ve svobodné zemi neznamená automaticky být úspěšný, bohatý a šťastný. Na to jsme od politického převratu před dvaceti lety v naší zemi jistě už mnozí přišli. Někomu se to povede, jiní zůstávají sice "svobodní", ale nešťastní a na dně společenského žebříčku odkázáni na milost a nemilost ostatních. Tohle je novodobá US pohádka (podle skutečného příběhu) o tom, kterak chudák k pohádkovému bohatství přišel. Na rozdíl od těch kdysi minulých US pohádek již dnešní autoři scénářů však naštěstí pochopili (tedy alespoň autoři tohoto snímku), že nemohou světu nabízet příběhy o pohádkovém zbohatnutí v zemi neomezených možností, aniž by k tomu nenastínili druhou stránku mince, tedy onu snahu, tvrdou dřinu, ale i neúspěchy všech těch, kteří se opravdu chtějí vymanit ze sraček nemilostrdného trhu s pracovními silami v tržním hospodářství. Aby byl člověk šťastný, nestačí mu pouze svoboda daná demokracií, ale potřebuje kolem sebe i společnost, která umí a chce podat pomocnou ruku těm, kdo se snaží, ale nedokáží prolomit tu neviditelnou hráz mezi bídou a úspěchem. Tento snímek je opravdu mimořádný. Doporučuji ho především tomu, kdo neustále nadává na svou vlastní ekonomickou situaci v dnešní době již přebujele "rozvinutého" kapitalismu v ČR ("čest vaši dnešní práci, bývalí soudruzi a novodobí vydřiduchové i tuneláři státní kasy" ) a přitom si neuvědomuje, že "může být ještě hůř".