3497299

Recenzi na Indie Film vizte zde: http://www.indiefilm.cz/2010/09/14/dvd-pripad-mahowny/

Ta děsná trapnost a hyperbolizovaná brakovost je samozřejmě záměrem, ale viděli jsme už vymazlenější kousky... A kybernetizovaná (kyborgizovaná?) slečinka mohla klidně obdržet hutnější upgrade. Ale za pokus to stálo.

Sanatorium na věčnosti se nabízí jako surreálná alegorie "věčného života", vypůjčeného skrze možnosti moderní medicíny. Především ale funguje jako hledání ztraceného času, kdy hlavní hrdina navštíviv svého otce v nemocničním předsmrtném bezčasí (i když bezčasí je jenom zdánlivé, neboť je postupně pohlcováno spolu s ubýváním písku v hodinách - pův. název Sanatorium pod klepsydra odkazuje v polštině k významu přesýpacích hodin, "věčnost" tedy nemůže trvat navěky), proplouvá podobně jako Alenka světy fantazie vlastní paměti, jejichž průchody se skrývají v neobydlených prostorách pod postelí nebo pod stolem. Fantastické scény naplněné exotikou, dobrodružstvím, erotikou a náboženstvím nesou silný vliv hrdinova otce, který je celému dění neustále nablízku, usazen na půdě mezi svou sbírkou vycpaných ptáků. Všem bych pak doporučil především stejnojmennou knižní předlohu Bruna Schulze, jejíž obraznost je v literatuře nevídaná (B. Hrabal Schulzovu estetiku miloval). Já osobně jsem si vizualizaci Schulzova textu představoval sice poněkud odlišně, což ovšem nemění nic na tom, že se jedná o výborný film, který si zaslouží být pozdvižen ze zapomnění filmových archívů.

Je docela štěstí, že se povedlo náhodou tenhle filmový skvost zachránit (byl dlouho považován za ztracený, v devadesátých letech byl nalezen v George Eastman House díky tomu, že se zde promítal Čechům žijícím ve Státech). Krásně propletené vyprávění plné bizarních a absurdních zvratů a nádherných vedlejších epizod (např. krádež kalhot, zachraňující ženicha před ostudou, hrozící mu díky neschopnosti místního krejčího). Theodor Pištěk a Ferenc Futurista jako představitelé dekadentní zvrhlé nadržené a zchudlé šlechty jsou rozkošní. Veškeré skutky jsou motivovány sexem nebo penězi (případně obojím naráz). Lidé tehdy prožívali velmi jednoduché emoce - nejčastěji lovili bažanty ;-).

Yes, it´s OK with me.

Filmové zpracování románu Güntera Grasse o polsko-německých vztazích je přesně ten druh filmu, který tím, že sází na známou předlohu známého autora, rezignuje na vlastní výraznější originalitu. Děj se víceméně přesně drží své knižní předlohy, bezproblémové herectví hlavních představitelů a decentní režie neurazí, nenaštve, občas rozesměje ale nijak zvlášť nenadchne. Celek působí dost nemastně/neslaně jako zase-další-adaptace. Škoda, že se Glinski snaží o tak podbízivou podívanou na způsob třeba Jana Hřebejka, trochu neotřelý a provokativnější přístup by rozhodně neuškodil. Takhle má spousta lidí pocit, že film je tady jen od toho, aby nám zprostředkoval obsah knižních předloh jen jednodušší a časově méně náročnou cestou. Veškerá kritika znalých čtenářů se pak fetišisticky soustředí hlavně na to, kde se děj odchýlil od originálu a co bylo vynecháno úplně, jako by jim k plné spokojenosti stačilo, když jim strukturu vyprávění někdo co nejvěrněji převede do obrazů a zvuků. K tomu ale mnohem lépe dostačuje čtenářova individuální fantazie, kterou je zbytečné sublimovat filmovým médiem.

Adaptace románu Cormaca McCarthyho je poměrně zdařilá. Film se drží předlohy dost přesně, ale ne otrocky bez využití možností jiného média. Závěr sice vyznívá o něcopozitivněji, nebo spíše jiskra naděje pro chlapce je ve filmu doslovnější (kniha končí tak, že chlapec se musí rozhodnout, jestli člověku na pláži věří nebo ne a nakonec s ním odchází), ale atmosféra je tady stejně naléhavá a temná - v tomto Hillcoat rozhodně nijak neslevil, aby to širšímu diváckému publiku ulehčil, což je ostatně dobře, jinak by z toho vzniknul nemastný-neslaný odvar - a postavy jsou "vykreslené" s podobnou strohostí (místo introspektivní duševní drobnokresby jen popis mikrosituací a jednoduché dialogy). O příčině konfliktu, který způsobil apokalypsu ani o širším kontextu života postav se nedozvíme téměř nic, pouze několik flashbacků nám odhaluje vztah k matce (k manželce) a "začátek konce" viděný z perspektivy rodiny hlavních hrdinů, kteří jsou nuceni opustit vlastní svět, který přestává být světem živých - ať už fyzicky (vydají se na cestu na jih skrze státy) nebo metafyzicky (smrt).

Je to v podstatě takový lepší televizní film. Příliš schématický děj nutí diváka odhadovat vývoj postav s poměrně velkou přesností. Výsledný dojem z průměrně zpracovaného dramatu o zločinu, zatajování, vině, žárlivosti, pokání a krizi středního věku je pak takový nemastný-neslaný. Bohužel.

Máj se odehrává v nějakém podivném paralelním vesmíru, v němž se nacházejí těžko pochopitelné prvky a probíhají obtížně dešifrovatelné události: v okolí popraviště se vznáší klobouky, loďka pluje sama po řece, skupinky teenagerů ("strašný lesů pán" a jeho banda) přepadávají listonoše a hledají u něj jídlo nebo peníze, kat mlátí před popravou loukoťovým dřevěným kolem o popraviště za pokyvování okolostojících a tentýž kat v průběhu celého filmu recituje verše, ve kterých lze lehce rozpoznat slavnou lyricko-epickou báseň K. H. Máchy (Máj se jmenuje i celý film, takže jakási spřízněnost s Máchovými verši na symbolické rovině celého filmu je zřejmě autorským záměrem - jméno „strašného lesů pána“ Viléma a jméno Jarmily, společné milenky Viléma a jeho otce, se shodují s jmény postav Máje, rovněž syžet filmu má k Máchovu Máji určitou afinitu), když Vilém symbolicky naznačí popravu svého otce, vše kolem začne jakoby rudnout krví, pomiňme již celkem banální fakt, že hlavní hrdinka je němá nymfomanka, trpící zřejmě abulií.___________ Na rozdíl ku příkladu od "zóny" ve Stalkerovi, se mi však nahodilost konfigurace prvků a událostí v čase jeví nepříjemně vykonstruovaná a ne zcela soudržná. Už jeho nanicovatě pohlednicová materie působí poněkud zatěžujícím dojmem, takže divák se pak nesoustředí ani tak na uměle vyvolanou surrealistickou tvůrčí hru, jako spíš na "hezké barevné obrázky". Nejsem si úplně jistý, jestli jsem Máj správně uchopil - možná se jedná o jakousi podvratnou estetiku kýče a hnusu. Nějak se mi v tom celku ztrácí sjednocující prvek. Snad se skrývá v samotném názvu - ve spojitosti s verši K. H. Máchy, nejsem ovšem takový znalec tohoto našeho jediného romantického básníka, takže mi mohly některé spojitosti lehce uniknout...__________ Možná se klíč skrývá v dialogu, který zazní ke konci filmu pře popravou Viléma: "Už to brzy skončí, pán Bůh je milosrdný." - "Neskončí, milosrdný, to tedy není...". A bylo tomu skutečně tak - film trval ještě dlouhých deset minut.

Průměrná adaptace Moraviova románu, která uměleckou invenci nahrazuje figurou Giny Lollobrigidy. Vhodné jako didaktická pomůcka pro střední školy.