Dlouhé loučení

Jak to tak bývá, kniha je nesrovnatelně lepší než film. 1) K pár chandlerovkám jsem se dostal v mládí, kdy jsem bezhlavě četl vše, k čemu jsem se přichomýtl. V rámci žánru, který jinak ale nemusím, se mi docela líbily hlavně kvůli břitkému jazyku vyprávěče. A to je právě to, co ve filmu chybí. Břitký jazyk vyprávěče. 2) Ostatní připomínky již výstižně shrnul Martensson35*. (15.06.2019)

Veľmi svojrázny film. Zhmotnené sedemdesiate roky pre tých, ktorí túto dobu nezažili (ako ja) a chceli by si ju nejakým spôsobom priblížiť. Altmanov film je dokonalým príkladom. Chvíľu mi trvalo sa naladiť na tento Altmanov podivný štýl, keď sa to rozbehlo, bol som už patrične in. Hlavný hrdina neustále fajčí, dnes by už bolo niečo také pred kamerou nemožné. Štýlová klasická škola oddychovej kinematografie. Po druhom pozretí som ešte spokojnejší vďaka chytrému nadhľadu a niekoľkým vydareným, na prvý krát možno aj nepostrehnuteľným hláškam. (14.06.2012)

Myslel jsem si, že pokud Robert Altman natočí detektivku, a přitom chandlerovku, bude to trochu jiné, než obvyklé, než čekané. Čekaná je pointa, která se rozplyne do ničeho; tady se to rozplizlo do podivných postav postav a činů ještě mnohem dřív. Protože si nepamatuji na jiné Marlowy od jiných režisérů (co je tu také na zapamatování), nemohu ani porovnat Marlowův such humor, který byl zde pro mne až příliš suchý. (04.02.2021)

S filmy Roberta Altmana obvykle nemívám problémy, i když nikam nespěchají a vyžadují trpělivost i cit pro detail. Svérázný Altmanův přístup k chandlerovské látce se ale z této zkušenosti vymyká. Nemám nic proti umístění příběhu do jiné časové roviny, dokonce by mi nevadilo, kdyby se děj odehrával v současnosti. Nic bych si nedělal ani z jistých úprav charakterů a děje - kdybych neměl pocit, že Altman román důkladně vykostil a Marlowovu postavu obrátil naruby. Z tvrdého cynického detektiva trousícího suché hlášky se stalo stvoření podobné postavám z dílny Woody Allena - ovšem narozdíl od nich vybavené výrazně menší mírou nadhledu. Okouzlení z atmosféry sedmdesátek nesdílím, Altman ke své aktualizaci používá povrchní odkazy a tomu, čím disponuje řekněme Skrytá vada od Paula Thomase Andersona, kde na vás 70. léta neřvou jen ženskými účesy a outfitem, ale všemi rozpory té doby, se ani nepřibližuje. Dlouhé loučení není žánrová parodie, ale není to ani film, kterému byste mohli věřit. Altmanovy filmy mě obvykle nenudí, u Dlouhého loučení jsem délku opravdu nepříjemně vnímal. Nemám problémy s motivacemi postav, ale způsob jejich naplňování je nefunkční a nedůvěryhodný. Celkový dojem: 45 %. (10.07.2019)

Flegmatická Chandlerovka jejíž záměrnou nedramatičnost může někdo vnímat jako mínus, ale pro mě byl požitek sledovat přesného Elliota Goulda, který se spíše nechává vláčet okolnostmi, než aby docházel k velkým odhalením. Zajímavé postavy, výborné dialogy, mírný nadhled, Altmanova oblíbená a dobře použitá transfokace, perfektní závěr. Tenhle "líný" film ve mně zanechal moc dobrý pocit. Musíte mít ovšem slabost pro noir. Altman si s tímhle žánrem pěkně hraje a deformuje některé jeho atributy ( podobně jako westernové atributy v McCabe a paní Millerová ) -- P.S.: V USA je tenhle film evidentně velká klasika - na Rottentomatoes od kritiků 94%, od uživatelů 100%, IMDB 7.5. Já se k němu dostal přes seznam Quentinových oblíbených filmů, tam také figuruje... (25.08.2006)