Faramir

Příběh v prvé řadě o nešťastné lásce, hlavní hrdina ztrácí obě své osudové ženy, které se nakonec chovají ne tak ,jak jim velí jejich zamilovanost, ale jejich zodpovědnost. Žádný z nešťastně zamilovaných hrdinů nakonec, tak jak to i ve skutečném životě bývá, svému osudu neujde, každého z nich nakonec čeká pokání...

Život je přece krásný, i když jste v koncentrační táboře jako židovské dítě... Stačí, aby jste měl milujícího tatínka, který pro vás připravil tak báječnou hru, na jejímž konci se za odměnu projedete na tanku a potkáte se svou maminkou. Není na světě větší člověk než-li ten, který za toho kterého miluje, je ochoten položit i vlasní život...

"Když Bůh tady nechal tak dlouho žít tu malou myšku, co potom mě, který nechal zničit ten velký Boží zázrak?"

I robotu, který je určen pro úklid se může líbit filmový muzikál, i robotu se může chtít tančit, i robot se může zamilovat, zvláště, když ona je tak krásná, čistá, bílá, silná, létající,... Podle mě jsou z celého filmu nejkrásnější okamžiky, kdy ona po splnění svého úkolu na dlouho usne a on o ni pečuje s opravdu dojemnou láskou...

Příběh muže, který má rád svoji chladnou ženu, ale po té, co poznává jinou, se i s jejími dětmi, do ní zamiluje. Tehdejší společenské konvence a jeho postavení mu neumožňuje udělat to, co by si z celého srdce přál, tak tedy alespoň napíše divadelní hru o hru o chlapci, který nemůže vyrůst, létající víle a zlém jednorukém pirátovi... "Pokaždé, když někdo, řekne, že víly nejsou, jedna z nich zemře - řekněte prosím, že víly existují..."

Jedna rovina příběhu je popsána v obsahu, druhá méně výrazná je příběh dvou mužů, které rozdělí smrt milované ženy. Tato událost způsobí, že se ze dvou velkých přátel stanou nepřátelé doslova na život a na smrt. Podle mě ve filmu platí: "Za vším hledej ženu". Nebýt dvou osudových žen, příběh obou kouzelníků by se odvíjel poklidněji...

"Ani tak nebolí, rána do srdéčka, jako mě bolela milé zahrádečka..." https://www.youtube.com/watch?v=a6L6ni1F_Qw

Jedna žena a čtyři muži (biskup, mnich, kapitán a jinoch), kteří ji milují každý jiným druhem lásky... V případě biskupa je to láska zlá, nečistá a sobecká ("když ji nemohu mít já, ať ji nemá nikdo"), která je navíc neslučitelná s jeho úřadem. Také mnich má Isabeau rád - je to láska přátelská, spojená s výčitkou, že právě on zapříčinil její neštěstí. Kapitán miluje svou Lásku tím největším a nejkrásnějším způsobem, přestože dokud slunce vychází a zapadá, nemůže se s ní nikdy setkat, nemůže se jí dotknout, nemůže ji políbit. Jinoch má Isabeau rád čistým platonickým způsobem; ví, že ona ho nikdy nemůže milovat, maximálně ho může mít ráda. https://www.youtube.com/watch?v=_Uh_z840iYI

Většina mužů má tak jako Petr, spolehlivou schopnost, zamilovávat se do krásných, pyšných Angelín a tak nějak přehlížet v pozadí stojící tiché Adélky. Bohužel v životě (opěť odkazuji na klasikovu stať v časopise Doutnák) to nechodí tak jako v pohádkách: Hodní Petrové, kteří jsou nějakou náhodou při penězích si nakonec vezmou ty Angelíny, které jim zpravidla udělají peklo na zemi, a Adélky? Tiše někde v koutku klopí oči, zpívají si svou písničku ( http://www.youtube.com/watch?v=5avzH0TTEkA ) a čekají... a čekají... a čekají...

Hodní kluci jako Michal Šebek, to nikdy neměli u holek lehký, nevím proč, ale u většiny skoro vždycky bodují takoví jako Elien, při tom podle všech teorii, by si ženy a dívky neměly vybírat nezodpovědné partnery. Ještě štěstí, že v elektrické troubě se nedá otrávit a ve ztrouchnivělém altánu oběsit... ☺