MickeyStuma

Poněkud kontroverzní drama s námětem nemálo podobným filmu „Lolita“ (1962). Příběh je údajně založen na skutečných příbězích prostitutek v neworleanské čtvrti Storyville v roce 1917, kde se film samozřejmě také odehrává. Violet, dvanáctiletou dívku vyrůstající v nevěstinci, kde je její matka zaměstnána jako prostitutka, hraje mladá Brooke Shields, která je u nás známá asi jen z filmu „Modrá laguna“ (1980). Příběh se zabývá především sociální stránkou dvanáctileté Violet a zejména vlivu okolí na její dospívání. Tvůrci se odvážně nevyhnuli snad ničemu. Nejsilnějším momentem je dražba v nevěstinci, kterou mají starší muži získat Violetino panenství. Sňatek Violet se starším mužem je už jen třešničkou na dortu. Co však vyvolalo větší skandál než u předchozího filmu Lolita (1962), jsou erotické scény, byť jsou na naprostém minimu, které nevynechávají nahotu ani u Violet. V kontextu syrovosti reálií a daných skutků to byl tvůrčí záměr. Co je však skandálnější? Zobrazení reality ve filmu, nebo skutečný život? Režisér Louis Malle pečlivě vykreslil propracovaný svět neřesti a plně vystihl krásu i smutek Storyville. Strhující výkon Brooke Shields ukazuje nevinnost uprostřed hříšné reality. Film se tak s plnou syrovostí přímo dotýká nelehkého tématu zneužívání dětí, ale na druhou stranu spíše než k drsné exploataci vede k pomalému a melancholickému zkoumání, které je tak pečlivě natočené, že je až vypravěčsky podnětné. Pokud film některé diváky zneklidní, splnil svůj účel. Měly by je stejně tak zneklidnit i životy takových dospívajících dívek v reálném životě bohužel i současném. Ruku na srdce, kolika lidem to není jedno??

Spolupráce severokorejského policisty s jihokorejským tímto vstoupila do druhého kola a opět se stejnou odlehčenou vážností, která se tentokrát více přiklání k zábavě, bohužel však ale na úkor akce. A aby tohle volné pokračování jen tak nevykrádalo sebe sama, vývoj děje šel také trochu o něco dál. Vynucuje si to nápad na zápletku, která tentokrát spočívá v pronásledování zločineckého bosse, jenž uprchl z vazby FBI. A právě to je také důvod, proč se ke korejskému duu přidává třetí osoba. Ano, agent FBI. Zápletka se tak stává o něco plnohodnotnější a především komediálně zábavnější, což opět obstarává  jihokorejský policajt, kterému zdatně sekunduje jeho vlastní rodina. Méně akce sice může být zklamáním, ale kromě toho, že je film zábavnější, je uprchlík pro vyrovnanost o to brutálnější. A možná právě to trochu brzdí konzistenci žánru. Sledovat nezvykle brutálního záporáka v akční komedii a zároveň se usmívat nad prostořekostí jihokorejského policisty a jeho rodiny vyžaduje alespoň stejného diváckého ducha, jakého má asijské publikum. Každopádně pokud jde o trio na straně zákona sestavené z Jižní Koreje, Severní Koreje a USA, funguje to, tak i tento film přináší zábavný filmový zážitek, a to se počítá.

Komediální thriller plný akce a typických asijských rádoby humorných vtípků, který se snaží udržet divákův zájem přímočarostí dějové šablony a tlačí na efekt zábavy. Podle zavedených tradic hongkongské akční kinematografie přináší snímek filmovou zábavu s intenzivními akčními scénami a s vcelku propracovanými postavami. Děj příběhu sleduje cestu mladého policisty v utajení, který se infiltruje do zločinecké organizace, takže ve své podstatě takový velmi obyčejný film. Nová generace tvůrců a herců se však viditelně nesnaží navázat na předchozí filmové počiny Jackieho Chana nebo Sama Hunga, takže dechberoucí kaskadérské scény bohužel očekávat nelze. Akčních scén s bojovým uměním a asijským humorem je však více než dost, jen to jako obvykle po technické stránce kazí tolik populární lana pro natáčení výskoků a letů vzduchem po úderech. Nereálnost je stále patrná. Ale při vší té akci a zábavě si zřejmě málokdo všimne, že hlavní náplní filmu je poukázat na morální nejednoznačnost práce v utajení a nastoluje podnětné otázky o povaze spravedlnosti a obětech, které jsou nutné k jejímu prosazení. Ve svém nadšení pro věc je to ale velmi obyčejný film, který si na nic nehraje a drží se s danou vážností spíše při zemi.

Jedná se o strhující filmové dílo, které obstálo ve zkoušce časem a i v dnešní době dokáže přinést mrazivé napětí a strhující příběh. V režii Paula Leniho se v tomto němém hororu, který je adaptací divadelní hry Johna Willarda, stále lze ocitnout na horské dráze plné tajemství a hrůzy. Jedním z výrazných prvků filmu je mistrovské využití expresionistické kamery, stinné chodby a hrozivé úhly umocňující pocit předtuchy. I samotné sídlo se stává postavou, jehož vrzající podlahy a skryté chodby umocňují pocit klaustrofobie a blížící se zkázy. Herecké obsazení podává hvězdné výkony v čele s Laurou La Plante v roli odvážné hrdinky, která musí proplout zrádnými zákrutami osudu. Creighton Hale září v roli okouzlujícího mladíka, zatímco Martha Mattox si pro sebe krade scény ztvárněním strašidelné hospodyně. Přestože se jedná o němý film, mistrně využívá vizuálního vyprávění k vytvoření strašidelného napětí. Od mihotavého světla svíček až po náhlé šoky je každý záběr prodchnut pocitem znepokojení. Ačkoli film přirozeně postrádá speciální efekty současných hororů, s pevným příběhem dokazuje, že skutečná hrůza spočívá v neviděném a neznámém. Jeho trvalý odkaz je důkazem toho, že zůstává nadčasovou klasikou hororového žánru.

Klasický snímek prezentující bojová umění, je stejně jako obdobné filmové počiny ztělesněním zlaté éry hongkongské kinematografie tohoto subžánru. Takže i tentokrát příběhem zavádí do srdce starověké Číny, kde se střetávají čest, věrnost a bojové umění. Příběh složitě splétá témata bratrství, pomsty a vykoupení a soustředí se na skupinu zapřisáhlých bratrů, kteří se musí postavit svému osudu uprostřed politických zmatků. Herecké výkony jsou elektrizující, každý z herců ztělesňuje své postavy s hloubkou a intenzitou, čímž všichni podávají vynikající výkony a svým rolím propůjčují charisma a fyzickou sílu. Vrcholem filmu jsou samozřejmě akční sekvence, jejichž choreografie je ve svém podání precizní. Každá bojová scéna je úžasnou podívanou, která ukazuje zručnost a mrštnost účinkujících. Režie Changa Cheha vnáší do děje viscerální energii a cíleně tak vtahuje do adrenalinového světa bojových umění. Kromě vzrušující akce se příběh také zabývá hlubšími tématy cti a oběti. Bratrská pouta jsou testována na pozadí zrady a konfliktů, což dodává příběhu emocionální váhu. Vizuální estetika filmu je sice ohromující, ale zub času se už na tom taktéž bohužel dostatečně vyřádil. Avšak i tak po desetiletích od svého uvedení zůstává přitažlivou klasikou, i když už jen pro věrné fanoušky takovýchto snímků.

Do třetice všeho dobrého. Tentokrát film o katastrofě Titaniku natočili britští filmaři, kteří už dokonce použili svého času nový filmový výdobytek - zvuk. Možná i proto byl film natočen rovnou ve třech jazycích, v angličtině, němčině a francouzštině. Bohužel však došlo i k bohapusté lapálii s názvem lodi a tím i filmu. Britská výletní a plavební společnost Oceanic Steam Navigation Company, známější jako White Star Line, odmítla ve filmu použít jméno Titanic z úcty k památce obětí a z rizika, že by to mohlo způsobit citové trauma přeživších a pozůstalým. A tak film převzal název od oceánu. Údajně však ale existovala i loď jménem „Atlantic“, která navíc ztroskotala mnohem dříve než Titanic. Je tedy trochu záhadou, o které lodi tento film vlastně je. Ale kdo o to dneska něco ví, že? Je zvláštní, že předchozí američtí a před nimi němečtí filmaři takový problém neměli. Buď, jak buď. Scénář filmu se plně drží konceptu katastrofy, takže se nijak nezdržuje úvodem, čímž hodně rychle ke katastrofě dojde. Pak už je to jen sled známých událostí. Cestující snažící se dostat do záchranných člunů, stále hrající hudebníci, telegrafista telegrafující nouzový signál „Save our souls“ zkráceně SOS, což v překladu znamená, „Zachraňte naše duše“, do poslední chvíle, a samozřejmě kapitán lodi, který v tomto případě nemá plnovous. Po technické stránce ohledně výpravy není ani dnes filmu co vytknout. V rámci daných možností do toho tvůrci dali všechno. Totéž se však nedá říci o příliš dlouhých dialogových scénách s některými pasažéry z tzv. vyšší třídy. Jejich vypointování sice není v kontextu situace bezdůvodné, zvláště když jeden z nich je upoután na invalidní vozík, ale takto dlouhé dialogové scény téměř o ničem v divákovi spíše probouzejí nudu. Z dnešního pohledu ohledně použitých scén není snímek nijak výjimečný, neboť skutečně obsahují jen to základní. Zub času se už na tom také dostatečně vyřádil, ale z historického hlediska katastrofického filmu, navíc o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách, to již má jistý punc historického filmového skvostu, navíc z počátků zvukového filmu.

Televizní minisérie, natočená podle epického románu Jamese Clavella, je rozsáhlá sága odehrávající se ve feudálním Japonsku popisující cestu anglického námořníka Johna Blackthorna (v podání Richarda Chamberlaina), který se zaplete do politických intrik a kulturních střetů v Japonsku 17. století. Příběh umně zobrazuje střet západních hodnot a japonských tradic Blackthornovýma očima a nabízí bohatou tapiserii kulturního poznávání. Od přísné hierarchie samurajské společnosti až po složitost japonské politiky, čímž po divácké stránce dokáže vtáhnout do pečlivě prozkoumaného historického prostředí. Svěží krajina, složité kostýmy a autentické kulisy přináší dávné časy, zatímco pozornost seriálu věnovaná detailům zajišťuje historickou přesnost a autenticitu. Navíc se nejedná pouze o příběh o politických intrikách, ale také o lásce, zradě a cti. Romantická podzápletka mezi Blackthornem a Mariko dodává příběhu emocionální hloubku a zdůrazňuje složitost vztahů uprostřed kulturních bariér a společenských očekávání. Jako obvykle mohou historici poukázat na určité historické nepřesnosti a zjednodušení kulturních a historických aspektů doby, ale to už tak u filmové tvorby bývá. Celkově i přes všechna přirozená tvůrčí negativa zůstává tento miniseriál přelomovým ve svém podání, který uchvacuje rozsáhlým záběrem, přesvědčivými postavami a poutavým vyprávěním. Tak či onak, jako nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti si stále udržuje své divácké místo mezi významnými seriálovými klasiky.

V páté epizodě se i nadále stupňuje napětí v důsledku kulturních střetů mezi západními hrdiny a tradiční japonskou společností. Složité politikaření a boj o moc dodávají příběhu další dechberoucí vrstvy, zatímco úchvatná kamera zachycuje krásu i brutalitu feudálního Japonska. Díky strhujícím hereckým výkonům a pečlivě propracovanému ději i tento díl prohlubuje intriky a připravuje půdu pro důstojné zakončení, které nejvíce budí zvědavost.

Ve čtvrté části dosahuje příběh nových vrcholů napětí a intrik. John Blackthorn nepřestává působit, když se s neochvějným odhodláním pohybuje ve složité síti spojenectví a konfliktů. Epizoda se hlouběji zabývá kulturním střetem mezi Východem a Západem a s nuancemi a citem zkoumá témata cti, loajality a zrady. Příběh této části přináší pulzující akci a emocionální odezvu ve stejné míře, jak se děj hrotí a sázky se stupňují.

Ve třetí části se sázky zvyšují, protože cesta Johna Blackthorna feudálním Japonskem nabírá stále nebezpečnější obrátky. Richard Chamberlain podává další přesvědčivý výkon a hloubkou a nuancemi vykresluje Blackthornovu odolnost tváří v tvář narůstajícím výzvám. Napětí se stupňuje s tím, jak politické intriky a osobní msty hrozí narušit křehkou rovnováhu moci. Toširo Mifune i nadále vládne na plátně svou autoritativní přítomností a dodává váhu každé scéně, v níž se objeví. Epizoda dále zkoumá složitost japonské společnosti a zabývá se kodexem cti samurajů a bezohlednými machinacemi ambiciózních vojevůdců. Celkově i tato třetí část nadále zaujme bohatým příběhem, nezapomenutelnými postavami a odborně realizovaným historickým prostředím.