MickeyStuma

Stalinistická léta a jeden z mnoha sovětských snímků té doby, který byl pro československou filmovou tvorbu padesátých let vzorem. V tomto případě jde o záškodníka snažící se zdiskreditovat tajný vědecký vývoj nového léku v laboratoři umístěné sibiřské tajze. Přímočará dějová linka se tedy ničím ideově nevymyká. Divácký zájem se snaží navodit dobrodružnou atmosférou v divoké přírodě, což se vcelku i daří. Okrajově je ukázán život místních lidí v malé vesničce, potulující se mladý medvěd, a aby toho nebylo málo, máme tady i jednoho statného tygra. Takže v tomto případě, ve své jednoduchostí, nic proti ničemu. Jenomže ta ideová pachuť. Daný příběh tak doslova přetéká patosem a neskonale protivnou naivitou. Každopádně snímek splňuje všechny dané aspekty. Máme tu záškodníka, ostražité občany a pracovníky Státní bezpečnosti. A po moralizační obsahové stránce vše funguje, jak má. Dějová linka jde od samého začátku k věci a nezdržuje se zbytečnostmi, takže i ta hodinová stopáž na daný příběh plně postačuje. Na svou dobu solidní snímek, na dnešní dobu velmi zahořklý.

Dvojice elitních policistek, říkající si „Angel Squat“ jsou povolání předvést bývalého gangstera, který se jmenuje Jackie Chan, tvrdícího, že má seznam všech svých bývalých společníků. A že to nebude žádná brnkačka už je na takový film předem jasné. Rychlé tempo, akce střídající akci v podobě přestřelek a samozřejmě střetů za použití bojových umění. Jackie Chan může být samozřejmě lákadlem, ale je potřeba zdůraznit, že se v tomto snímku nevyskytuje. Pouze se použito jeho jméno a těžko říct, jestli v tom nestojí Jackieho úspěšný snímek „Police Story“ (1985). Každopádně fanoušci hongkongských akčních snímků z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ve stylu zmíněného snímku „Police Story“ (1985) nebo třeba „Red Force“ (1986), si i u tohoto snímku užijí své.

„Vím, co to je cítit se osamělé a bezmocně a mít proti sobě celý svět.“ Polovina třicátých let, Alfred Hitchcock a jeho jedno nejen z prvotních, ale hlavně prvotřídních mistrovských děl, námětově z oblasti špionáže. Snímek, který se stal svého času nejúspěšnějším a nejuznávanějším z britské kinematografie, je postaven na základě stejnojmenného románu literárního autora Johna Buchana. Hitchcock si z předlohy vzal jen to nejnutnější a pro něj nejzajímavější a natočil film, který kupodivu uznal i samotný Buchan. Po zhlédnutí filmu se nechal slyšet, že jeho rozhodně nezfilmovaný román byl filmově přepracován v něco mnohem lepšího. Hitchcock měl důvod být hrdý. Námět z pohledu dnešní doby již není ničím výjimečný, neboť příběh o útěku nevinného muže už známe v mnoha nejrůznějších filmových adaptacích. Tohle je ale klasika a ta se cení nejvíce. Obzvlášť, když je od Hitchcocka. Nutno dodat, Hitchcock se takového námětu taktéž držel ve svých pozdějších dílech. Snímek je v jádru věci napínavý, ale jak už to většinou bývá, v určitých detailech některých scén zůstávají otázky bez odpovědí. Film se však řadí mezi skvělou špionážní zábavu, která se svým způsobem stala inspirací pro mnohé tvůrce, takže podle toho je to potřeba brát. V některých scénách zaujme i technická filmařská práce. Například pohled do jedoucího auta z boku v rámci sledování rozhovoru, aby náhle obraz zůstal stát a už jen sledoval odjíždějící auto v zajímavé scenérii. Zkrátka, Hitchcock se tímto svým počinem vytáhl a svým způsobem nastínil další svou tvorbu. A jak už dnes víme, rozhodně nezklamal.

A tak pro propagaci BLM, BLM Lebensborn a samozřejmě LGBT… byla zneužita také významná postava starých dobrých spaghetti westernů Djanga. Pocta? Hned v první části scény s rakví byly doslova výsměchem. Možná to i vyděsí, že bude Django v rámci genderového vyvážení ženská, ale naštěstí se od toho tvůrci oprostili. Každopádně použití známé rakve ve zcela jiném účelu je spíš trapas než pocta. Ale že tu černoši souloží s běloška a že třeba do samotného Djanga je zamilovaný homosexuální bratr jeho ženy, který to hystericky dává najevo, je už současný tradiční tvůrčí holý fakt. A co ten sázkový zápas taktéž hned v první části, kterého se účasní samotný Django? To se také musí cpát všude? Proč se tato minisérie jmenuje Django je záhadou, protože on centrem dění vůbec není. Je jen postava pohybující se v místě dvou rivalů, o které se celé dějství zajímá především. Minisérie používá současnou dějovou šablonu, což znamená, že jsou tradičně použity retrospektivy, které však v rámci vývoje děje vytváří hlavně zmatek. Samozřejmě se ve finále retrospektiva propojí s hlavní dějovou linkou, ale ani tak to žádná výhra není. Dějový vývoj je často nadměrně natahovaný, čímž vytváří neskonalou atmosféru nudy. Námět je samozřejmě o toleranci a boji proti fanatismu, ale je úsměvné, když se jedná o svobodné městečko, ve kterém si jsou všichni rovni, ve kterém hned v prvním díle černošské obyvatelstvo lynčuje bílého Djanga. Ano, takže další protirasistický seriálový počin zvýrazňující rasismus naruby. Ono vůbec není potřeba přemýšlet nad logikou chování mnohých postav, neboť žádná logika v tom, chtě nechtě, prostě není. Však už dávno víme, že v takovýchto počinech o logiku v žádném případě nejde. Hlavní je, že jsou všude nacpaní černoši až po okraj a že jsou obsaženy zcela zbytečné scény o homosexualitě. Zkrátka a dobře, postava Djanga byla v rámci současného propagandistického indexu skutečně naprosto zneužita a od tohoto názoru neobměkčí ani účast Franka Nera ve dvou kratičkých scénách, coby představitele Djanga původního. Tento Django nemá s tím původním vůbec nic společné. Tento Django je naprostý omyl.

Finále je tedy ve znamení propojení všech osudů a událostí a konečného střetnutí. Dozvíme se tak, že si všichni mají blíž, než by sami tušili a že ať se děje co se děje, či se dělo, všechno souvisí se vším. Když už tedy vzejde na světlo, jak se věci mají, následné chování postav je zcela nelogické. Scenárista se svým nápadem dostal do absolutní pasti. Kdyby nejdříve došlo ke střetnutí dvou hlavních rivalů, nemohlo by později dojít k válečné vřavě a záporná postava by tak vzešla vniveč. Takže k očekávanému střetnutí dojde, avšak co se týče právě hlavních rivalů, také se to nějak podivně vyvinulo. A tak vznikl podivný závěrečný dějový chuchvalec bez náboje a rozumu.

Ano, jak už to u takovýchto dobrodružných příběhů bývá, blíží se střetnutí. Avšak děj v této části by ve své skromnosti vystačil na pouhých dvacet minut. Ne, naopak se to muselo natáhnout na plných minut padesát. Nuda rdousí, ale když to má být seriál a scenáristická dějová ochablost je markantní, co jiného s tím dělat.

Hlavní dějová linka s Djangem, která je opět dramatičtější a akčnější, není ani tak zásadní jako retrospektiva, která zase osvětlí jistou událost, která je především na samém konci této části. A vlivem toho, jak už úmyslně vytvořená skládačka do sebe zapadá, je znát, že už se blíží konec teto minisérie.

Výcvik obyvatel vesnice v rámci přípravy k boji. Je vidět, že slavný klasický westernový snímek „sedm statečných“ má na tvůrce stále vliv. Jinak se toho dohromady opět moc nestane. Jen z retrospektivy se dozvíme jednu další zajímavost ohledně charakteru určité postavy. Téměř hodinová stopáž, ale kdyby se dějový vývoj tak netáhl, stačilo by to sotva na půl hodiny.

Django bojuje za práva černochů. No, ještě, aby ne, v takovémto protirasistickém seriálu. Tato část je vůbec silně protirasistická vůči černochům. Samozřejmě opět nechybí ani BLM Lebensborn. Mladá bílá holka chodí s mladým černochem a otec oné holky souloží s matkou onoho černocha. Propaganda vzniku jedné rasy prostě musí být vždy, všude a za každých okolností. Vlivem retrospektiv z doby občanské války víme, že příběh má ohledně Djanga jeden zádrhel, který se přímo vyobrazí v samotném závěru. Takže vzniká otázka, jakým směrem se dějový vývoj vydá.

Rodinné dohady rodičů se svými dětmi už začínají být také unavující. První polovina této části o ničem jiném není. K tomu retrospektiva z doby občanské války, zřejmě kvůli doplnění akčnosti. A v druhé polovině této části se šnečím tempem dál rozvíjí hlavní děj příběhu. Co k tomu víc dodat. Prostě nekomfortní seriál uměle natahovaný k dosažení stanovených částí.